Alkoholik

Když si představím, že bych celý tenhle střízlivý rok místo nepití taky prochlastal, jako ty minulé-pořád na té houpačce pití a nepití a nepití a zase pití-zas blíž depresím, vykotlané hlavě, umolousanosti, neschopnosti, nervům, tomu kolotoči, no fuj!
A úplně si blahoželám k tomu tehdejšímu antabus rozhodnutí, totiž ty cca 4 měsíce pravidelného braní antabusu pomohly hlavě zvyknout si na ten střízlivý svět, přijmout ho. A zbavily mě toho strachu, nervů ze setkání, hospod, atakdál. Docela příjemně to teď plyne k jaru, čas nechat nabrousit sekeru, ztopit starý dříví a připravit pomalu to další. Uch, to je ale krávovina ten chlast. Tak akorát pro Zemana na lyžích. A ten další rok by mohl být ještě dokonce lepší. To se uvidí, ale spíš jo.

Jo, vlastně počítám rok od posledního napití. Nějaký Silvestr a tak, to mě je fuk. To by mě docela zajímalo, jak dopadl Drobeček a jeho rozhodnuté družstvo. Bez škodolibosti, prostě tak.

Ahoj Sochaři, už jsi zdravější? Já to zakrikla. Nenaděláš nic. Jinak motivující příspěvek.
Už čtu ten Trainspotting. Uvidíme. Pelce mám prectenyho komplet, vracet se k němu ale nebudu. Asi by to bylo zbytečný bazeni, to zatím nemám. Aspoň to:-)

O něco zdravější, kašel hnusnej vystřeluju, ale už jdu ven, taková ta nádcha, to byla, co máš asi teď ty, jak čtu!
Koncem února se tak bez větších stresů prokolíbat je asi nejlepší. Život stačí sám, se svýma pastma, ještě se ničit chlastem, už se mi vážně nechce. Nějaký představy asi přijdou zas s letníma zahrádkama a všeobecnou sluncem posvěcenou bujarostí, ehm, ehm, ale jsem proti minulosti vyzbrojenej a o téhle nemoci, závislosti, vím, co jsem dřív nevěděl. A Šantalko, moc se ani neboj, jsi taky na cestě, ve střízlivosti a dobrých věcech zaseklá drápkem. A myslí ti to a vtipnějšího člověka, aby pohledal. -Tenkej led je moje domovina-tohle tvý rčení si často říkám, právě, když si připadám zas nějak moc na koni.

Snad se blýská na lepší časy. Ono to do sebe začíná vše zapadat, ty souvislosti se jakoby nacházejí a začínají mi dávat smysl. Zdraví. Psychika. Koníčky. Práce. Vztahy. Čas všeobecně. Celková pohoda, vyrovnanost, priority... Atd. Rozumíš mi? Zas o krok dál mě to posunulo, tak třeba už to bude "to ono" a konečně to dopadne. Nejsem ale na koni, to ne.

Šantalka napsal:
Snad se blýská na lepší časy. Ono to do sebe začíná vše zapadat, ty souvislosti...

"Nejsem ale na koni, to ne."

..."občas stačí, aj → iba "jemne" vyklusávať popri ňom/(koňovi)." (...do triezva)

Koukám, jak některým to nepití jde. Myslíte, že se to dá zvládnout, když nemáte suchou domácnost a kolem samé lidi..kteří si rádi cvaknou?

Tak to je u mě. No a moc velký úspěchy nemám. Ale třeba.....

U nás taky není suchá domácnost. Já nevím, dřív jsem bez chlastu nevydržela, teď to prostě jde... Ani sama nevím proč. Mě už se ten chlast prostě hnusil, jen jsem to do sebe lila a lila a nedávalo mi to vůbec nic...ve střízlivosti se cítím dobře. I když jak jsem psala, teď mám jakejsi chmur, pít se mi nechce, o tom to není...
Asi další velké nakopnutí je ten příspěvek vedle o té cirhóze... Kde je vlastně ten okamžik v kariéře alkoholika, kdy to ještě jde "zachránit" a kdy už je člověj nenávratně ztracen? Ještě před pár lety jsem si říkala, že můsím s chlastem ubrat, abych mohla být konzument- takový ten, co si může dát v létě s kamarády pivko nebo v zimě na horách slivku nebo se cinknout na oslavě jednou za čas. Tak toto už jsem prošvihla, to už myslím nikdy nepůjde. Teď už hraju o zdraví, rodinu a život... Kdybych pila dál, prohrála bych... Mám pocit, že to bylo blízko... A to mě drží na suchu...

Mám podobný pocity, vlastně strach. Ten příspěvek vedle přišel pro mne v pravý čas, že to fakt není prdel, hlavně to zdraví. Regenerace není kouzelník a když sectu svoje následky úrazu a omezení ve sportu atd, původcem je na 99 procent chlast. A to ještě nejsem babka, co by bylo, kdybych pokračovala? Tím se poslední dobou zaobiram dost. Játra taky uvítají změnu