Alkoholik

Kleris napsal:
„…tupý výraz, špinavý věci, bez peněz, smrděl…“ – no přesně jako kdybych se viděla…akorát

...Kurz sebepoznání a zdarma! No kde to najdeš…začínám se tam těšit.
..."ber to ako dobrodružstvo objavovania vlastnej jedinečnosti."

"V každej chvíli sa dokážeš zmeniť!"
("Stačí sa pritom "len" rozhodnúť a vydržať!")

Ja, zní to tak hezky jednoduše, jako když mi kdysi kdosi řekl „Co do pr*ele furt řešíš! Až půjdeš do obchodu, koupíš jen základní potraviny a tu flašku prostě ne…“.

Moc by mě zajímalo, co vám léčebna přinesla. Často slýchávám, že se tam s lidmi příliš „nepracuje“. A trochu pochybuji, že mě 3-měsíční izolace vykoupí. Následně se vrátím do prázdného bytu, nanovo začnou stresy (rodina, práce atd…prostě život)…co já si asi počnu? Nikoho u sebe nemám, nikoho, kdo by řekl: to je fuj – to nedělej! Samota mi zpravidla nevadí, osamělost ano – váže na sebe komplikace.

Zbývá mi jeden velký úkol – obeznámit s tím okolí. Zatím totiž nikdo nic neví (tedy někteří neví a ti druzí „jako“ nic neví). Jsem, snad ke své škodě, zdatný lhář a fabulátor – ovšem stojí mě to opravdu mnoho sil (tak, jak psal Sochař). Plně zasvěcen je pouze jeden můj přítel (chudák) a můj lékař (chudák), kterým píšu/volám, když je nejhůře.¨

Abstinovat se snažím již cca 2 roky (tedy proti alkoholu nic nemám, ale přestalo mě bavit sledovat, jak si šlapu po životě…díky bohu ničím život jen sama sobě…být v tom např. děcka, jsem přesvědčena, že bych se už nikdy nezvedla /si neodpustila/…veškerý můj obdiv mají lidé, co to v takové situaci dali!!). Za tu dobu jsem využila veškerých možností, které se nabízely. Teď už zbývá opravdu jen ústav (jenže také, možná oprávněná, obava – nic nepomůže, je to v hlavě). No trochu už se trápím…

Kleris, já Ti rozumím... ve mě by se to taky pralo a bylo by to moc těžký, to rozhodnutí, když vezmeš v potaz všechny ty okolnosti atd., no pokud jsi ale dle sebe samé využila všehcny možnosti, a nic, tak...
A já Tě pobavím: dnes jsme zachránila jednoho seniora (našla mu doklad ytad). No a hádej, co mi z vděčnoati přinesl, ač jsme byla vysloveně a zcela jasně proti? Dvě láhkve Rulandksého šedého... No. Budou dárečky no. Ale jak by třeba potěšila kytička nebo kafíčko nebo čokoládka, že Tak Ti přeju pokud možno klidné a objekticní rozhodování a drž se, ať už to dopadne jakkoliv.

To je hezké, Šantal, díky za milou zprávu. Život hold nabízí rozmanité grotesky.

Ja, jak to "přehodit"? Není třeba být alespoň trochu šťastný...trochu víc chtít žít..? Nemám. Jde to násilně?

To přijde asi samo, časem. Tohle nezlomíš přes koleno. Snad to bude brzy

Šantal napsal:
To přijde asi samo, časem. Tohle nezlomíš přes koleno. Snad to bude brzy
...presne tak.

Prvé sa transformuje myslenie,

...po ňom → emócie (afekty, vášne aj nálady); = respektíve, duša;

...a súbežne aj *fyzis/telo = schránka pre dušu aj Ducha*.

...iba čas "potrebuje" každý svoj,
(..., pretože sme *jedineční!!!*).

Kleris napsal:
To je hezké, Šantal, díky za milou zprávu. Život hold nabízí rozmanité grotesky.

Ja, "jak to "přehodit"? Není třeba být alespoň trochu šťastný...trochu víc chtít žít..? Nemám. Jde to násilně?
..."prehadzovať/konvertovať" sa budeš učiť v ústave počas PAL.

Šťastie si po návrate tiež už definuješ sama. Hľadať ho nemusíš - uzrieš svet novými/triezvymi pohľadmi...

(Násilie vraj plodí iba násilie! Jogíni preferujú cestu nenásilia=ahinsá...)

Máte pravdu, dám tomu čas. Lidé odcházejí a umírají (mám hold blbý věk)…to je život. Ti noví logicky nepřicházejí, neboť se už rok zavírám doma a mučím chlastem (jsem totiž velmi „jedinečná“).

Ja, vše to zní přehnaně exaktně – kde je tvé zlé, cynické JÁ? – chybí mi.

Kleris, píšeš:
Máte pravdu, dám tomu čas. Lidé odcházejí a umírají (mám hold blbý věk)…to je život.

Ja, vše to zní přehnaně exaktně – "kde je tvé zlé, cynické JÁ?" – chybí mi.
Relaxujem aj *sanujem/uzdravujem* seba-sa; všetky tri ja: (ja, Ja aj JA), ktoré dokážem vnímať aj prejaviť.