Alkoholik

Dobrý den,
Jmenuji se Tomáš a jsem alkoholik. Tuto pravdu jsem si uvědomil. Intenzivně jsem pil asi pět let, momentálně se léčím na psychiatrii v Opavě. Rozhodl jsem se tak pro velké problémy s prací- několikrát jsem dostal výpověď. Asi před čtyřmi lety jsem poznal úžasnou ženu, mám s ní dvě skvělé děti. Jedna dcera se mi narodila před dvěmi lety, druhou dnes devítiletou jsem vyženil. Manželka a děti byl důvod proč jsem na léčbu nastoupil. Částečně nůž na krku, částačně jsem dospěl k tomu, že si to prostě nezaslouží. Žena při mně stála celou dobu spíše v tom zlém než dobrém. Vše se změnilo asi měsíc po mém nástupu do léčby. Najednou přestala brát telefon, byla na mně uštěpačná. Nakonec jsem z ní dostal, že si uvědomila, jak hnusně jsem se k ní choval a že jí je vlastně beze mne líp. Každá má návštěva je pro ni utrpení, vždy když odjíždím si oddechne. Že jí mám dát čas na rozmyšlenou. A já sedím na protialkoholce a nemohu s tím nic dělat. Zavání mi to nějakou našeptávající osobou, jiný muž v tom zřejmě nebude-doufám. Já mám pořád pocit, že to s ní musím řešit, ona chce klid. Nedovedu se v této situaci orientovat. Chtěl jsem znát váš názor, či kolegů alkoholiků. Zdá se mi že nejsem první ani poslední. Skoro mi to připadá jako nějaký syndrom. Nechci je ztratit, jsou pro mne vše. Není pro mne lehké se léčit bez podpory rodiny. Ale dokončím to, a chlastu se nikdy nedotknu. To bych zklamal jak sebe, tak celé okolí.

Poraďte prosím pane doktore, kolegové!
S pozdravem
Tomáš

Sochaři, tak super Uhlídat takovou dne mu může jen zodpovědná osoba, nikoliv opilec tak to jsem ráda.

Uhlídat takovou smečku*

Tomáš,
náhla zmena postoja tvojej manželky je pomerne častým javom u spoluzávislých blízkych, ktorí s alkoholikom žijú. Pokiaľ sú neustále konfrontovaní v situáciách, ktoré im život so závislým partnerom prináša - žijú v neustálom strese, napätí a strachu, čo prinesie nsledujúci deň, či dokonca najbližšie hodiny - akoby si nedokážu naplno uvedomovať vážnosť svojej situácie a odmietajú tomu, čo sa deje uveriť.

Až potom, ako partner odíde majú možnosť si vydýchnuť, začnú si uvedomovať veci a reálne vyhodnocovať svoju situáciu. Trebárs aj to, že im je bez alkoholika lepšie a vôbec tam nemusí byť nejaká našepkávajúca osoba. Je to niečo podobné ako, keď alkoholik začne abstinovať a vidí veci, ktoré predtým, keď pil nedokázal, alebo nechcel vidieť.

Ak chceš svoju ženu a deti získať späť, máš jedinú možnosť - abstinovať a to aj v prípade, keby ste po tvojom návrate z liečby žili oddelene. Dopraj jej čas, nečakaj od nej nejaké prísľuby, veď tie jej ani ty nemôžeš dať. Potrebuje vidieť a cítiť, že si iný, lepší človek - nie "to", čo z teba spravil alkohol. Počítaj však aj s tým, že dôvera sa obnovuje ťažko a dlhý čas.

Prajem ti veľa vytrvalosti a úspech v abstinencii.

Souhlasím s Medovkou, žít s alkoholikem je jako vláčet kouli na noze. Pokud chceš zachránit co se dá, netlač na pilu, máš spoustu času teď přemýšlet o sobě, proč, kdy, jak si do toho spadl... Hlavně musíš chtít ty SÁM to změnit ne kvůli někomu, ale kvůli sobě, možná ti to zní sobecky, ale věř, že pokud se dokážeš změnit ty - chování, myšlení, postoj a tvoje partnerka to uvidí, bude líp. Nebude to samosebou hned.

Děkuju za odpověď, dává to smysl. Možná trochu tlačím na pilu. Vím, že se to nezpraví hned, ale ten pocit že vás ten druhý nemiluje, to je prostě hrůza. V duši mi zbyla černá díra. Hrozně těžko se soustředím na cokoliv jiného. Léčbu dokončím, abstinovat budu. Pro sebe i pro svou rodinu. Jen to prostě hrozně bolí a nevím si s tím rady.

Tomáš Cielecký napsal:

Manželka a děti byl důvod proč jsem na léčbu nastoupil. Částečně nůž na krku...

Nechci je ztratit, jsou pro mne vše. Není pro mne lehké se léčit bez podpory rodiny.

Ale dokončím to, a chlastu se nikdy nedotknu. To bych zklamal jak sebe, tak celé okolí.

Zdravím,

jsou to takové fráze, co napíši, ale nemyslím to ve zlém. Důvod proč jsi léčbu nastoupil byl Tvůj alkoholismus, já jsem taky alkoholik.

Lehké dokončit léčbu to nebude, ale zase na druhou stranu, lepší tohle, že stalo, když jseš v tzv.chráněném zázemí, než venku, to by asi dopadlo možná v součastnosti hůř.
Víš , co myslím)))

A k třetí citaci Tvého příspěvku, tady nejde o sklamání, tady jde o nemoc, závislost a především o Tvoje zdraví.

Drž se a vžij se i do situace Tvé ženy, neřeš, kdo , kde, co, jí našeptal. Teď se především soustřeď na to, aby jsi načerpal co nejvíce sil z léčení, ale chápu, lehce se to píše...

Přeji hodně sil a nejen Tobě, ale nám všem)))

K tomuhle jsem se nechtěla vyjadřovat, protože vlastně nevím. Ale líbí se mi vaše reakce.
Tome, drž se. Máš to asi o to těžší,ale třeba si to jen moc bereš (ta psychika je asi rozhozená)… Třeba si prostě žena potřebuje odfrknout. Nech ji, sama třeba pak přijde na to, že jí chybíš. Držím palce

Tomáš Cielecký napsal:
Dobrý den,
Jmenuji se Tomáš a jsem alkoholik. ....momentálně se léčím na psychiatrii v Opavě. ..... Manželka a děti byl důvod proč jsem na léčbu nastoupil. ..... Vše se změnilo asi měsíc po mém nástupu do léčby. Najednou přestala brát telefon, byla na mně uštěpačná. Nakonec jsem z ní dostal, že si uvědomila, jak hnusně jsem se k ní choval a že jí je vlastně beze mne líp. Každá má návštěva je pro ni utrpení, vždy když odjíždím si oddechne. ..... A já sedím na protialkoholce a nemohu s tím nic dělat..... Chtěl jsem znát váš názor, či kolegů alkoholiků........Není pro mne lehké se léčit bez podpory rodiny. Ale dokončím to, a chlastu se nikdy nedotknu. To bych zklamal jak sebe, tak celé okolí.

Poraďte prosím pane doktore, kolegové!
S pozdravem
Tomáš

Ahoj Tomáši,
vy tam v té léčebně můžete na internet? nebo máte telefony u sebe? že můžeš psát sem na fórum?
Takže za prvé léčbu podstupuješ kvůli sobě a děláš to pro sebe, všechno ostatní jsou bonusy... Podpora rodiny je důležitá, ale není nezbytná - není možné na ní viset a vidět v rodině svůj jediný smysl života - žít se musíš naučit i sám - to by byla zase závislost na člověku.
A pokud se rozhodne tě opustit, tak tomu stejně nezabráníš, to ji budeš doma držet násilím?
Teď jsi v léčebně (pokud teda tam opravdu jsi ), probral jsi toto na skupině při terapiích? Na komunitě? Co ti na to řekli? Pokud vím, tak takovéto věci, se řeší nejprve s terapeuty a na komunitě.

Pavel

Ahoj, tady v léčebně v Opavě telefony mít můžem. I když podléhají určitým omezením. Jsme otevřená stanice. Mám sice polovinu za sebou, ale do skupiny se dostanu až v pondělí. Byl jsem dlouho v přípravce a pak nějakou dobu v Holčovicích na pracovní terapii. Názor psychologa jsem slyšel, ale víc hlav víc ví. V podstatě ze všech stran slyším to samé. Už jsem přesvědšen, že to nechám trochu vyhnít, ale jsem přesně opačné povahy, tak se v tom furt rejpu. Vím, že to dělám pro sebe. Ale o ty bonusy docela stojím. Ta o které mluvím rozhodně stojí za to. Jinak všem děkuji za názor a za podporu