Alkoholik

Tohle cítím jako dobrou radu. Kdybych jí přísahal, tak si stejně neuvěří. Muže dělají činy. Minulý týden mi řekla, že mě má moc ráda a dnes jsem pro ni vzduch. No nic, zakousnu se a budu doufat, že se to srovná.
Zřejmě budu všem říkat, že nechci žít život s pitím.
Každopádně co mi dnes pomáhá je práce. Makám na rekonstrukci baráku a piji vodu s citrónem.
Ještě, ale nevím, co vymyslet, když bude chuť.

Ahoj Tomáši,
Tvoje přítelkyně si musí uvědomit, že Ti musí být oporou. Shazování Ti vůbec nepomůže.
Je velmi důležité udělat si pohodový večer a vše s ní probrat. Opakuji se, musí Ti být oporou. Za odměnu se jí budeš měnit před očima, ale pozor, musí si uvědomit, že vás čekají časy, které budou velice, velice náročné. Ty si musíš uvědomit, že má právo stav nepochopit.
Vůbec nepřemýšlej, proč chlast vítězí. Jakákoli odpověď, proč jsme začali pít, je jen VÝMLUVA. A stejně nezjistíš, proč jsi začal.
Ty se nyní hlavně věnuj sám sobě, čeká tě náročná doba. Budeš se měnit po všech stránkách. Já radím najít si náplň za uvolněný čas a k doplnění prázdna v hlavě - zintenzivnit sport (běhání, plavání, kolo, fitko), obnovit staré koníčky, navštěvovat místa, kde se nepije a kde je pozitivní prostředí (výstavy, kino, divadlo), začít číst pozitivní knihy, poslouchat pro sebe milou muziku (mám názor, že tvrdá muzika provokuje ke konzumaci).
Co se týká chuti k napití se, já to řešil tím, že jsem měl u sebe pořád hodně vody a vypil jsem co to dalo. Pocit naplněnosti zahnal nutnost pít alkohol.
Dej pozor na jídlo, po kterém se automaticky sahá pro pivo nebo víno.
Říkáš že nemůžeš léčebnu. Nemusíš, je na tobě. Ale ROZHODNI SE.
Já chodil 2x týdně pro Antabus a k psychologovi a POSLOUCHAL jsem, co mi říkají. Před dvaceti lety nebyl internet jako dnes, dnes máš výhodu, že existují takovéto stránky. Každý z nás tady má své zkušenosti a věř, že všichni co jsme tady máme ve svém "oboru" pravdu
Já říkám, že léčebna je zbytečná, mě stačil Antabus.
Náš obor nemá jen jeden směr, tady je tolik linií, kolik je úspěšných abstinentů. Každý, kdo se rozhodl (i když za čas povolil), má individuální zkušenosti.
Správně mluvíš o vymýšlení si důvodů, proč nepiji, ale lepší je stanovit si cíle a jít za nimi. Cíl je vidět spokojenou partnerku, která už nemusí v noci před smradem a chrápáním utíkat do obýváku. Cíl je vidět spokojenou partnerku, která už po Tobě nemusí uklízet. Cíl je vidět udivené kolegy a šéfa, posílený výkon v práci.
Hlavě se s tím nesmíš tajit. Ale pozor, já to nevytruboval všem, jen těm nejbližším.
Časem poznáš, komu na Tobě záleží.
Je jasné, že nesmíš vyhledávat místa, kde se pije, rauty, oslavy. A když už tam půjdeš, řekni jim, že nepiješ, dej si Kolu, přijeď autem, ať máš výmluvu.
Já se léčil, když jsem neměl auto a myslím si, že auto je taky dobrá berlička.
Může se ti stát, že jakmile zapudíš jednu drogu, druhá vystrčí růžky. Když jsem přestával podruhé, začal jsem najednou kouřit 50 cigaret denně. Když na to máš, pusť to (nejdi proti tomu), je to jen dočasné. Jen ne proboha vážně drogy - jsme přece jen zranitelní, jsme závisláci. Abstinuju už 9 let a dvakrát jsem se setkal s někým, kdo do mně cpal trávu. NEEE!
Tomáši, ptej se, i na krávoviny, nestyď se a začni si věřit.
Vždyť nejdůležitější člověk sám pro sebe jsi přece Ty.
Měj se, Zdeněk

Ahoj Zdeňku,

děkuji za povzbuzení a cenné rady. Těším se na tu změnu. Radíš tedy, že psycholog pomůže?

Jo, doplním radu s vodou. Zapíjel jsem s ní touhu se napít. To je tehdy, když přijde ta neodkladná touha se napít.
Fakt to funguje.
Já byl na tvrdém, určitě litr denně. Kvartálně? Proč, já to potřeboval pořád. A když to nešlo přes den, před usnutím jsem vdechl půllitr vodky...
Zdeněk

Ahoj Tomáši,
pomůže všechno, jen ne myšlenka "tak teď si dám jednoho, jenom malýho ".
Na to démon čeká.
Závislost je vlastně buněčná záležitost. Jsou vlastně takoví "malí lenoši". Jim není vlastní pohyb a aktivita. Jakmile jim pošleš dávku, probudí se a začnou mozku říkat "dej mi ještě, ještě, ještě, vzpomeň, jak nám všem bylo dobře".
A z malýho je velký a ještě větší...

Ahoj, všechny vás zdravím a podporuju. Já jsem na tom relativně furt stejně, pořád uplně neabstinuju a v poslední době sem pila víc než sem chtěla, tak si dávam pauzu. Máte někdo zkušenost, že tělo na abstinenci může reagovat teplotou? U mě jde o to, že vím, že se mohu velmi lehce dostat na cestu ke dnu, tak si to hlídam (nebo se aspon snažim). A i proto chodím sem.

Chtěla sem se s váma podělit o jeden názor na alkohol co jsem četla a velmi mě zaujal, že prý alkohol nezpůsobuje líbé a krásné pocity, že jen blokuje ty špatné. Jakože nám zablokuje ošklivé věci, které si o sobě například myslíme. nebo nenávist k ostatním, atd...každej podle toho co prožil. Takže z toho v tom článku vyplývalo, že to máme každej v sobě-ten krásnej povznášející pocit, kuli kterýmu pijem, že se stačí jen naučit jinak smýšlet. je tam také příběh zakladatele AA a nějakých dalších alkoholiků. AA je tam ceněno jako jedno z nejúspěšnějších sdružení lidí naší doby!
Takže z toho vyplývá, že je naděje a všichni ji máme. Nezáleží na tom jak dlouho a kolik vypijem. Ale mám pocit, že je hranice, za kterou když se člověk dostane, tak už se nevrátí. Co myslíte?
Držte se!

Ahoj Rachel.
Základ lidské psychiky je, že zůstanou krásné vzpomínky. Proto se ženám skryjí nepříjemné pocity při porodu a zůstanou pocity z prvního setkání s děťátkem. Nám chlapům se za čas odplaví nepříjemné zážitky z vojny a zůstanou ty hezké. Úplně všichni to známe ze školy, odezní nepříjemné a krásné zůstanou.
Nemyslím samozřejmě silné extrémní zážitky, to je jiná kategorie.
Také záleží na povaze a vžitých vzorcích každého z nás. Když je někdo odjakživa extrémista, tmář, vyrůstal v těžkém prostředí, má v rodině a v genech zátěžové záznamy, málokdy se z něj stane beránek. To vídáváš v Poště pro tebe, čteš v časopisech, na internetu.
Kolik lidí se diví, že začalo pít a přitom doma to neviděli. To může přeskočit třeba od pradědečka, který propil grunt a celý život, může to být i po rodičích, kteří před početím přestali pít.
Tomu se říká vzorec.
Ani školy, ani výchova to nezmění. Pouze síla člověka.
Děsí mě, když rádoby pisálci něco napíšou a hromada lidí se toho chytne. Bezmyšlenkovitě. Přečteš si stati, že máme žít pozitivně, myslet optimisticky a kdoví co a pak najdeš fotku pisatele. Má kruhy pod očima, unavený obličej a sám potřebuje pomoci.
Jednou jsem našel stránky právě takového člověka (šambala, Reiky, Klíč k životu, jóga) a na svou inzertní rubriku přijal inzerát obchodu se satanskými potřebami. O fotce ani nemluvím.
Pozor na akce typu Rodinné konstelace. Dostáváš se tam do hlubších hladin a tam jsme všichni neskutečně zranitelní. Jelikož jsme díky alkoholu oslabeni nejen fyzicky, ale hlavně duševně, jsme zranitelní neskutečně.
Takže pozor, kdo se na Tebe nalepí, čemu začneš věřit.
Chce to logicky myslet a hledat v textu "chytáky".
Zatím, Zdeněk

Rachel,
ještě k druhé části tvého psaní (píšu v práci a je tu zmatek).

Naději máme úplně všichni. Záleží na možnostech a síle každého z nás.
Proto za sebe budu pořád opakovat, že základem prvního kroku je rozhodnutí. Jdu do toho.
Musím se domluvit se svým okolím, najít výplň najednou prázdného času a té díry v sobě, najít si cíle a jít nejen za jejich naplňováním, ale i vyhodnocovat je. Cíle musí být splnitelné, aby mě neodradila náročnost a nesplnitelnost.

Musím si uvědomit, že přijdou zážitky. Pozitivní i negativní. I ty negativní zážitky jednou poslouží.

Musím změnit život, prostředí, detaily.
Odjedu do Tibetu, koupím si vysněné auto nebo krásnou knížku. Anebo aspoň novou záclonu (viď, Šantalko )
Odbočím, když mi umřel táta, do týdne jsem vymaloval celý byt, kde bydleli s mojí mamkou. Byly tam stopy po něm a já je musel schovat, aby je mamka neviděla. Proto jsem radil Edovi aby přestavěl svůj byt, do kterého se zamyká, když má potřebu se napít a kalí tam několik dnů.

Je toho moc a já se na vše dívám očima člověka, který před se před dvaceti lety dal na léčbu a po poslední recidivě devět let nepije.
A to o sobě neříkám, že jsem vyléčený. Jsem jen nepijící alkoholik.
Zatím, Zdeněk

Zdeňku,

děkuji za podnětná slova. Je to dnes první den bez alkoholu, takže nemohu soudit. Odvozil jsem dva kubíky hlíny, odnosil sto cihel ztraceného bednění a vypil asi pět litrů vody.Jdu pokračovat. Každopádně jsem odhodlaný. Budu opět normální člověk jako dřív.

Tomáš

Zabejči se. Máš spoustu síly, kterou ti chlast může sebrat.