Alkoholik

Tak to je silný příběh.
Já :ráda čtu tvoje dle mého názoru cynické příspěvky, děkuju za ně dokážeš člověka nakopnout správným směrem. Zítra si jdu pro neschopenku a doufám, že to doma dám, jinak jsem totálně v řiti - vyhodí mě z práce, přítel mi řekne bye a naši z toho budou mít infarkt, jednou to zkousli, podruhé a to jsou starší o 10 let asi nee. Ještě mě napadlo zavolat o pomoc Monice Plocove, znám z léčebny Bohnice, má teď svůj azyl pro alkoholiky... Jsem ve fázi zničujících pocitů a nálad, kdy křičím o pomoc a mám pocit, že jsou všichni ke mě hluší

Zuzko, její knihy jsem četla. Má léčebnu, soukromou. Mě například rozhodně finančně nedostupnou

Zuzka, ty si taká bohatá?

Asi tohle není to pravé vlákno, nicméně jsem se rozhodla napsat Vám svůj příběh, i když taky jsem zvědavá jestli a jak to zvládnu Od malička byl u nás v rodině alkohol vítaný společník, nesnášela jsem za něj rodiče - vždy odešli spolu do hospody a vždy se táta vrátil dřív. Říkala jsem si to není možný proč? Odpověď jednoduchá - táta tam mámu nechal, aby si to s ní pak mohl vyřídit, jako dítě jsem viděla hrozný věci od monoklů po to, kdy se nevrátil ani jeden, máma na JIPce, táta ve vazbě Bylo mi 11, nikdy na to nezapomenu, jejich chování s sebou táhnu životem jako kouli na noze - pokud moje pití překročí hranici, změním se ze zábavné holčiny na odpornou, agresivní zrůdu která vyvolává hádky. Další co nikdy nevymažu, je náš bývalý soused - když jsem mámu chtěla bránit a táta jí chtěl "domluvit" strčil mě tam s nějakou výmluvou, bohužel pro mě to byl pedofil, osahával mě a přitom si to dělal sám, jiná doba - vysoce postavený straník... Puberta celkem v poho, našla jsem si žárlivého přítele a trvalo mi to skoro 5 let než jsem mu dala sbohem. Pak přišel David o dost starší a s nim alkohol - ze začátku o víkendu na chatě, pak i v týdnu, jeho záliba rybaření mě ve 20ti opravdu nebrala a tak jsem se stala jakýmsi doprovodem s pivem v ruce, časem mi to přestalo stačit a začala jsem se chodit bavit nez něj... Našla jsem si nového přítele v Praze, pracoval jako barman v podniku kam jsem chodila, on mě tenkrát přesvědčil, že se mám jít léčit. Rozešli jsme se před rokem a půl a od té doby jedu nanovo, rychleji a je to o dost horší - kocoviny, absťáky - ty jsem předtím neznala... Z počátku jsem chodila s holkama slavit znovu nabitou "svobodu", nicméně teď vidím, že se ze mě opět stává vězeň a otrok. Mám přítele, kterému pití nedělá problém a se slzami v očích říkám, že když jsem se mu dneska svěřila, odpověď byla : plně tě podpořím, věřím ti, to dáš a chci tě zpátky!!! Takže jdu do toho, kašlu na debakly a znovu sr...y

Aha, omlouvám se, viděla jsem známé jméno a ani ve snu mě nenapadlo kouknout na ceník... Jak to bylo ve Slunce, seno ... Náhodou můžu uvolnit až 35 tisíc

Neomlouvej se. Taky mě to nalákalo. Do ceníku Příběh hustej. Tak výdrž. Ode mě to sedí. Taky chci...

Zuzka silny pribeh ten moj je podobny ak nie horsi ale ucim sa zit bez diabla a tebe drzim palce. O tej Monike Plocovej som citala a tiez ma zaujal cennik. Chcem sa opytat ty ked si zacala pit po desiatich rokoch tak si sa vratila presne tam kde si skoncila? ja ked som zacala pit po pol roku tak to bolo horsie

Myslím, že jsem se k tomu znovu dopracovala rozumej dopila, z počátku fajn, stejný pocit, že když chci nemusím, nicméně to byla krátkozraká chyba, je to daleko rychlejší a horší, tenkrát mi do léčebny scházelo 5 let, dnes rok... A ty stavy co mám teď jsem dřív neměla je to intenzivnější a hůře se tomu odolává, během posledního měsíce cítím, že se propijim na dno. Pro mě je teď nejdůležitější se od toho dna odrazit. Nenavázala jsem hned ale časem a je to fakt rychlá jízda

tak to ti verim zo zaciatku nic ked chcem prestanem mam to pod kontrolou a potom to bola jazda fajnove okna, pady, zistila som co je to tras a nocne mory a kopec inych zazitkov a to som sa prepracovala za necele dva roky

Holky, já to mám asi v budoucnu podobně. Už teď mě to obtěžuje, mrzí a štve. Přece nejsem tak blbá a nenechám to tam dojít, když už teď mám varovné příznaky. Znáte to?