Alkoholik

a dyk však si i postěžujme..když bolí záda to je taky fuj..tak foukám v dál a ať moc nebolí...a stěžuj si klidně:)a ja ani nevim, anet ty už jsi tady dlouho, pamatuju kdysi s petrou ty zacatky a ty se od te doby nenapila? to se mi zda fakt skvele, i trochu zavidim, zes tak rychle procitla...kdy jedes na dovolku?

První 3 dny byly nejhorší - nespavost, halucinace, třes, zimnice, psychika totálně rozhozená, tělo stávkovalo ... ale pak už to celkem šlo.

No, já začala brát antidepresiva Citalec, tak na prášky bych se bála, brala jsem je půl roku kvůli té panické poruše, pak jsem mohla vysadit, a už jsem je nepotřebovala.Já nikdy nepila pivo, tvrdý alkohol mi může stát před obličejem, mě nenapadne se napít. Jen to víno, bílé, to mi fakt chutnalo.

jo futuramu taky znam, to ma rad synek...a halucinace jsem nastesti jeste nemela..a rada si tuhle lahudku necham zajit, a pak teda jsi sel za psychiatrem a dostal antabus a antidepresiva a jak je to dal, pak dochazis na nejake kontroly? pardon ale ja moc k doktorum nechodim, a ten dnesni interne psychiatricky vyjezd mi nabidl trosku desivy obraz zdravotniku, ono asi taky najit sveho cloveka...at uz psychiatr ci psycholog je taky moc dulezite...a na antabus dochazis? kazdy den? nebo ti daji davku domu?

Já jsem se v tom docela plácal. Nejdřív mi diagnostikoval emocionální labilitu, tu už jsem kdysi vyléčil ale teď se mi zas rozjela díky chlastu. Na to jsem dostal prášky. Pak jsem zjistil, že alkohol je větší problém než jsem myslel a požádal jsem doktora o Antabus. Ten mi dal domů, je toho 50 tablet a každé ráno beru čtvrtku. Normálně se musí docházet dvakrát týdně do ordinace ale já jsem s tímhle dávkováním spokojený. No a pak jsem dostal antidepresiva. Chodím cca jednou za měsíc nebo dva k psychiatrovi na kontrolu. Další mě čeká na začátku září.

tak však uvidím, nechám to na odbornících...doufám jen, že to nebude další děsivý chemický...medikamentózní mix.
oni asi poznaj kdo sedí před nima..jaký typ alkoholika, či jinak postiženého...panická choroba, no co ja vim, treba mam i to, normalne jsem dost akcni a spolecenska, a kdyz to na me jde, tak se zacnu i lidi stranit a vyhybat jim..nez si pak v koutku s lahvi dovolim ty desy besy vypustit..no jak rikam uvidime...ale jak jsme my lidi křehcí..si uvědomuju čím dál víc...tak jo..jdu něco udělat na zahradu...mějte se dobře, anet až záda nebolí...ozvu se a ještě jednou dík moc:)

Nejdůležitější je svěřit se opravdu se vším. Doktoři většinou nemají křišťálovou kouli

Petrato, já jsem člověk společenský, nikdo by na mě nepoznal, že mám ten problém, před lidmi vystupuji suverénně,ale v jádru jsem neurotik jak vystřiženej. Jenomže se ode mě od mala očekávalo, že budu mít samé jedničky / měla /, že nebudou se mnou žádné problémy / nebyly/. Navenek hrdinka, uvnitř uzlíček nervú. Nedávat najevo emoce, neotravovat nikoho se svými problémy. Moc mi ten psychiatr pomohl to rozřešit. V mých !40! letech . Teď fakt už vím, jak na to. Sice se stále nesvěřuji, ale v sobě už mám jasno.

no ano...taky jsem vzdy mela same jednicky a byla vzorna holcicka...o tom to taky je, mit jasno sam v sobe...no:) to jsme particka teda..se tu trosku i musim tlemit...prestat se furt navenek tvarit jako ten co vse zvladne, mozna tohle je ta nejvetsi lekce:), nehrat tu hru sam se sebou a vsecko v sobe tak nepotlacovat..a ona mozna i ta 40 je klicova, jak se tak rika, krize stredniho veku:) tak jsem alkoholicka, neuroticka, s krizi stredniho veku a NO a CO..jak by rekla liba, proto jeste se nemusim znicit chlastem:)

Aneto,
přesně!! Úplně mi mluvíš z duše. Uvnitř jsem úplně jiný než prezentuju lidem.