Alkoholik

Petrato, ono i odpočívat je umění.Myslet na sebe, sobecky, orazit, a pak se jede lehčeji, žije klidněji.

dobre ranko libo, naucim se i to, nahodou po letech v poklusu a chvatu, vzdy tak aktivni petra najednou piano a klid a relax, no to nezni tak zle..ta strizlivost je bajecna a klidna:), pekny den vsem at vas dnes to vedro neumori.

jen pozdravy a hlášení, jsem v pořádku, střízliv, spokojen, ale těch pár dnů pro nás kvartály nic neznamená..nevadí, jedem dál:) pozdravy libě:)

Dobrý den Petrato,
jsem ráda,že jste v pořádku.Dneska jsem napsala Libě soukromý mail-opravdu nemá cenu se tady hádat-jde o daleko důležitější věci
Ani já jsem neuměla odpočívat a najednou to jde-opravdu i to je důležité.
Mějte se hezky!
Helena-nikdo z nás ani na tomto fóru nemá absolutní pravdu,tu si musí najít každý sám.
Tak ať ji brzy najdete!

Ani já neumněla odpočívat-efektně odpočívat.Vypnout mozek i tělo.Stále tu bylo něco na práci,stále starosti a já nevím co všechno.Dávala jsem přednost právě a jen povinnostem,které jsem cítila za všechno a za všechny.No a pila jsem.Právě v takových chvílích.S chlastem,jako bych byla kidnější ,vyrovnanější.Byl to omyl jak prase,bylo to vrtkavé chvilkové chemické štěstí a pocit jako klidu.Potom už přišly bouře a veliké a prudké-to už si alkohol se mnou děla co chtěl on sám.Vůbec ne,to co jsem potřebovala a chtěla já sama.Přestat pít pro mne znamenalo hodně se začít učit dělat všechno jinak.Jinak přijímat,jinak myslet.A hlavně se nestrhat za každou cenu-i zítra je přece den.Nezapomínat na svoji nemoc-ta nikdy nespí.Jen číhá na svoji chvíli a každou moji chybu,či chvíli slabosti-toto si musím stále přiznávat.

Paní Jano,
mluvíte mi z duše-jako bych viděla sebe-Chovala jsem se přesně tak.Alkohol mi nejdřív "pomáhal" všechno v pohodě zvládat.I když dneska s odstupem času a úplně jiným pohledem vůbec nechápu,proč a o co jsem se tehdy tak snažila.Už jsem byla v důchodu a vůbec jsem nepotřebovala tak moc pracovat(nepotřebovala jsem to ani finančně).Ale dělalo mi asi dobře,že mě každý chválil,kolik toho v mém věku zvládám,jak jsem šikovná-byla to obyčejná hloupá ješitnost.
Nakonec jsem se dopracovala k tomu,že už jsem si musela dát skleničku hned po ránu,abych se "nakopla". K čemu to vedlo,už dávno naštěstí vím.Dneska už si umím v klidu sednout u knížky,jít do divadla,nebo jen tak do přírody.
Pracuji i dál(nosím noviny a letáky)ale při tom se hezky projdu a mám "čistou hlavu",nic mě nestresuje.
Zdravím-Helena

Já vždy jela jako lokomotiva, většinou jsem i musela.Nyní sice taky zvládám dost práce, zdaleka ne tolik, co dřív,zdravotní důvody, věk, ale nějak to neřeším, práce neuteče, neumírám.Klidně si vyhlásím sama sobě stávku, neřeším neumytá okna, nádobí.Je to taky tím, že žiji sama, takže vím, že stejně to udělat budu muset jen já, takže no a?

V tom Líbo naprosto souhlasím, je třeba si udělat čas i sám na sebe, když člověk jede jak stroj, okolí to bere jako samozřejmost, a stejně to neocení.Jinak Petrato, jsem ráda, že jsi v pohodě, vrátila jsem se z Holandska, utahaná, ale nadšená a plná dojmů.

Myslím si,že to je jeden ze silných spouštěčů většiny žen,které chtějí být úspěšné nebo trpí přemírou zodpovědnosti.Já jsem musela i tu zodpovědnost,která mne tížila za ostatní přenechat každému-tak jak má být.I děti se musí naučit převzít zodpovědnost samy za sebe.A já se to učila zároven´se svými dětmi-to,že jsem zodpovědná už jen za sebe,za své zdraví,za svůj život.Všechno to je v mých rukách a bude vypadat podle toho,jaký vztah si těmto hodnotám vybuduju a budu udržovat.

Libo,
na ta neumytá okna jsem dostala od jedné kamarádky dobrou radu.Pokud už přes ně nevidíte,tak si je otevřete
Dneska už se podle toho taky řídím a je mi daleko líp!
Zdravím
Helena