Alkoholik

Barčo...,
tobě to dochází až moc dobře viď?Že ty máš strach z toho,že se to zvrtne a bude z tebe alkoholička?
Anička ti to popsala vážně dobře.A ty ještě máš určitě šanci s tím něco udělat.
I když z tvého psaní je cítit,že ty jsi na jiné vlně než my alkoholičky,tak se k nám velkou rychlostí přibližuješ.
Ale v klidu sem napiš jaký máš problém,nebo co chceš,tady je každý připravený ti pomoci.A to si už mohla zjistit.
Měj se pěkně.

Milá Barčo,
spoustu vám již napsali ostatní a já se můžu jen připojit, protože, tímhle jsme si opravdu prošli všichni. Pamatuji si tuhle fázi pití, kdy jsem si říkal, že je mi s alkoholem vlastně fajn, krásně si rovnám ty myšlenky v hlavě, všechno je po napití tak nějak jasnější a dával dohromady jabka s hruškama a sem tam přidal i nějakou mrkev. Zároveň jsem si byl "jistý", že až přijde nějaký ten vnější impulz zvenčí, moc rád a jednoduše prostě přestanu. Dneska po tom co jsem s tou bestií alkoholem zažil se můžu jenom pousmát sám nad sebou. Můžu vás jen poprosit o jediné. Jestli máte opravdu v hlavě vidinu nějakého šťastného života, a touhu po něm (partner, rodina, děti, nebo jakékoliv jiné plány), jediný den, kdy je můžete začít uskutečňovat a to bez alkoholu, je dnešek. I když vím, že tahle informace vám je vcelku jasná a řeknete si nejspíš, zítra je taky den. Jestli jste závislá nebo ne, můžete říct jenom vy sama, ale řekněme si to narovinu, opravdu jste si tak nejistá? Neříkáte si náhodou, že vy jste právě ta výjimka, která to díky svým "zásadám" má krásně pod kontrolou? Bože jako bych slyšel sebe. Jak jsem se musel přesvědčit já na vlastní kůži, že to tak není, jsem tu již psal v jiné diskuzi. Přesvědčoval jsem se hodně reálně a jednou mi ta moje chytrá studovaná hlavička prostě řekla, že je konec a tohle je ta poslední láhev, kterou vypiju a spolykám prášky a skočím ze sedmýho patra na ubytovně. Ale to se vám nemůže stát, neřekla jste si to teď právě? Mně se to naštěstí nepodařilo, ale ne díky tomu, že jsem si to rozmyslel, jen díky tomu, že jsem si to tenkrát díky Bohu špatně rozvrhnul a účinek těch prášků mě skolil dřív, než jsem skočil z toho balkonu. A nějakým zázrakem mě někdo ráno našel včas, když šel do práce. Jo, jo, tyhle zázraky se ovšem nestávají každej den. A mě to ani po tomhle zázraku nestačilo. No, můžu si stokrát nadávat do idiotů, ale někdo to tak prostě má. Jen jsem docela rád, že už si dneska uvědomuju, že od smrti mě nedělí těch pár dalších lahví, který bych mohl ještě vypít, ale jenom jediná sklenička a jsem rád, že jsem střízlivý. Přeji vám, ať to nedotáhnete takhle daleko a prosím vás zkuste si to nechat projít hlavou dneska, ne až za týden. Držím palce. Díky Lukáš

Asi jsem vážně potřebovala slyšet, že i striktně regulovaný pití skončí vždy špatně. Je to prověřené zkušenostmi většiny z vás a jsem ráda, že to vím. Kdybych sem nenapsala, myslela bych si dál naivně, že já jsem jiná než ostatní a že mám vše pevně ve svých rukou. Pomohli jste mi otevřít oči včas, děkuju! Pořád jsem si myslela, že já už si tím nejhorším prošla, přece už mám za sebou to pití všeho co má v sobě alkohol, v jakoukoliv denní dobu, tu zžíravou potřebu sehnat kdekoliv cokoliv k pití, válení se ve zvratkách, probouzení se na silnici, zanedbávní základních povinností. Je mi z toho příšerně zle, jen co si na to vzpomenu, proto já vím jaký vy co jste tohle zažili máte k tomu pití odpor a už nikdy se toho nedotknete protože máte úplně ten samý pocit u žaludku jako já. Já žila v domnění že to co dělám teď je úplně něco jiného. Pravda, liší se to ve všem, krom těch 2 hodin, kdy se cítím příjemně, je všechno jako bych pila limonádu, nemá to žádný efekt a žádné následky. Takhle jsem to viděla ještě do včerejška. Věřím vám a dám na vás, budu v tom nepití pokračovat a uvidím co bude dál. Jak už jsem řekla, je to systém ze dne na den, žádné dlouhodobé vyhlídky a ta představa se mi líbí. Těším se až vyzkouším prostě zase něco nového, ato střízlivý život

Díky, myslím, že jste potěšila úplně všechny a nejvíc můžete být šťastná vy sama. Přeji hodně krásných střízlivých dní. Napište jak se daří...

Lukáši,
klaním se,popsal jste to úplně přesně a živě...,tak jak to opravdu je.
Barčo,věřte mu má ve všem sto pro pravdu.
Držím palce Všem.

Barunko,ať je to s tebou jak je ,tak klobouko dolů,že jsi všechny ty naše reakce ustála a přemýšlíš o tom.Možná se ti to hned nepovede,možná těch začátků bude víc,ale nevzdávej to.První naprostou neopomíjitelný krok jsi udělala.uvědomuješ si svoji závislost.Asi už jsi si něčím prošla,takže ti jenom všichni potvrzujeme,že není jiná cesta.Naučit se žít bez alkoholu nebo spíš vedle něj,přijít na to pozitivní na abstinenci.Mě to uvědomění si že jsem závislá na alkoholu trvalo dlouho.Respektive jsem dlouho taky žila v bludu,že to zvládnu sama.Je dobře že sem chodíš,ale možná by jsi měla přemýšlet o tom řešit problém s nějakým odborníkem.Ale jsi dobrá,že jsi si problém uvědomila a začínáš přemýšlet jinak.

5 dní a zatím mi to ani jednou nechybělo. Možná až příjde taková ta typická situace-den blbec, který se vždycky musel zapít. Zatím je všechno úplně v pohodě. A zvýšila jsem laťku, teď už není můj cíl další den, ale měsíc. Prostě jsem se rozhodla nepít celý červenec, uvidím jak dál.Také jsem přišla na to, že pokud se rozhodnete udělat tu radikální změnu a přestat pít, je nejlepší když to spojíte s dalšíma změnama. Líp se to pak dodřžuje. Třeba už dlouho jsem chtěla začít trochu sportovat, tak jsem to zabudovala do svého nového životního stylu. Jím zdravěji, víc se učím a mám ze sebe prostě strašně dobrý pocit. Doporuřuji to vyzkoušet, je jednodušší a líp stravitelný se zaměřit na víc změn v životě než se pořád stresovat tou jedinou myšlenkou, že už nikdy neochutnám alkohol. A nezapomeňte se chválit a odměňovat!

Tak, tak, sport, další aktivity, koníčky, novinky.Víš vše, drž se toho, ale stačí jen den, měsíce až časem, ty poletí sami.

Je úžasný číst jak jsi pokročila za těch pár dní.To je ono,dávat si krátkodobé cíle,každý den je dobrý.Tak ať se daří !

Napište i vy, co jste tady naším vzorem a nepijete už měsíce a roky. Jaké je to? zmizí to pokušení po čase úplně? a jste teď opravdu šťastní? já to totiž stále vidím jako jakýsi handicap, je to podobné jako mít cukrovku. Prostě je tam něco co ostatní můžou ale vy to nikdy neochutnáte a nebudete z toho mít ani ty požitky. Proto já jsem se s doživotní abstinencí ještě nesmířila a nepřipouštím si jí.