Alkoholik

Je to fakt zvláští, jak na to teď koukám úplně jinak. Dřív jsem to byla já kdo všechny přemlouval ať si daj skleničku a teď mám tendenci mít záchranářský sklony když vidím si někoho jen kupovat flašku nebo pít. Brácha nepřestane a do žádný léčebny nikdy nepůjde, u něj je fakt jediná možnost upravit tu míru aby mu ty játra neodešly tak rychle. Bylo by fajn kdyby si našel nějakou ženskou nebo aspoň občas vyšel ven z bytu a měl nějaké kamarády. Stýká se jen s rodičema a ti s tím nic dělat nebudou.mě se jinak ani nezdá že by se choval jako typicky alkoholik. On se tim pitim nijak netají, když není co pít, tak to s ním nic nedělá, nemá kvůji tomu žádné sociální problémy...nebýt těch špatných jaterních testů, tak bych v tom žádný vážný problém neviděla. Asi nezbývá než čekat až půjde zase jednou k doktorce a uvidí ty výsledky, to zahejbe asi s každým:(

Báro,přečti si znova,co jsi napsala,můj brácha pije tak,že má ve 2O v háji játra,musí si dát hned po ránu a není alkoholik ?To,že vydrží chvilku nepít,to je právě ten omyl v kterém jsem jela i já.Pila jsem kvartálně,takže když jsem to nějakou dobu vydržela nepít,tak jsem si taky nalhávala sobě a ostatním,že nejsem alkoholik.Je to fakt omyl.Ať si najde kamarády,proti tomu žádná,ovšem takové,co nesedí v hospodě.Ale proboha,jak jsi to myslela s tou ženskou ?On evidentně není v pořádku a má ho zachránit nějaká čistá dušička a třeba by si mohli pořídit miminko.To by vydrželo fakt jenom chvilku a pak by byla chudák,to ti je jasný.Že nemá sociální problémy teď,tak je mít časem může.A těch lidí co měli cirhózu a vesele chlastali dál jsem taky pár viděla.Báro Líba ti to jednou psala,prostě v tom problému co tady všichni lítáme,teda i ty a tvůj brácha existuje jen buď a nebo.

Aničko, myslím si přesně to, jak jste to napsala. Naprosto s Vámi souhlasím..

Barčo, máte před sebou ještě hodně dlouhou cestu, než dojdete k poznání. Ale snažíte se, a to se cení. Já jsem docházela k poznání 2 desítky let. Na počátku mojí cesty ale nebyly weby, nebylo na koho se obrátit, nebylo tolik názorů, hlavně nebylo koho se ptát, nebylo koho poslouchat nebo neposlouchat.
Fakt je ale, že je diskutabilní, do jaké míry bych tenkrát byla schopná vnímat rady a přemýšlet nad zpětnou vazbou a hlavně..vzít si jí k srdci..Ale to asi málokdo. Myslím si, že každý si tu svojí trasu projde, protože ponaučení si bereme jen z vlastní osobní zkušenosti. Tak to prostě je..Někdo to nechá dojít daleko, někdo hodně daleko, někdo nejdál..Málokdo se zastaví po 1.2.3..."opici", protože princip tohoto průšvihu spočívá v tom, že se to člověku líbí a líbí se to i v době, kdy už se to přestává líbit okolí a kdy se to nelíbí organismu..
Znala jsem lidi, kteří věděli, že jediná sklenka alkoholu je pro ně smrtelná, ale závislost byla tak silná, že šli, opili se ..a zemřeli. To je závislost. Ta smrt je jedna z nejhorších, co znám..fuja!!!..člověk si to vyžere až do poslední vteřiny..

Já si pořád myslím, že si Barča dělá srandu.Lékařka dávno musela bratrovi všechen alkohol zakázat, jestliže už cirhozu má, kroutil by se po každém napití bolestí, končil v nemocnici.A to jako strčit bráchu někomu na krk, dovolit jí, aby se s ním trápila?Dost zlé, sobecké.Co je to, typický alkoholik, neznám to?Spíše, že se nechová jako typický alkoholik?S cirhozou jater?A rodiče bych neodsuzovala, užili si asi dost s oběma, rezignovali, jste dávno plnoletí, stejně si děláte, co chcete.Nechce se mě pročítat všechny příspěvky Barči, ale co si pamatuju, jsou dost divné, neupřímné, najednou lehce nepije sama, ale zase je tu ten brácha..., pořád mě připadá, že se někdo baví , dovoluje nám radit.

Nemyslím si,že by se Bára nebo někdo jiný bavil.A jestli ano,tak naše reakce mluví jednoznačně,není žádná střední cesta.Její brácha nemusí mít ještě rozjetou cirhozu,proto to ještě "zvládá".Lidi přepíjejí antabus,že mají játra v háji,ale ještě jakžtak fungujou,to jim dává pocit,že je všechno v pohodě.A když budu mluvit o sobě,tak mě moje závislost pohltila natolik,že jsem se vykašlala na rodinu,na děti.Ä co se týče těch rodičů,no jasně,že asi trápí.To se moje matka trápila taky.Neustále jsem poslouchla,"jak JÁ, k tomu přijdu,že mám takový život,já jsem chudák".Ano,zjistit,že dcera pije není dobré.Ale co jsem si užila já,potom co moje matka utekla od otce,psychický teror,aby zdůvodnila ten svůj odchod,Tenkrát jsem dokázala ukecat učitelku na tělocvik,že se mi často tvoří modřiny,i když měly nápadný vzorek speciální rákosky.Dnes by jí to asi neprošlo.Jo za tu dobu mého pití si se mnou užila,ale já s ní celý život.Ponižování,mlácení,naprostá ztráta vlastního názoru a sebevědomí.Teď jsem s tím smířená,vyrovnaná,nežiju ve zlobě nebo nenávisti,ale....Nezažila jsem jediné člověka,který by měl naprostoto úžasné vyrovnané dětství,harmonické dětství a pak jen tak začal chlastat nebo propadl jiné závislosti.Bára se možná baví,ale já tomu moc nevěřím,spíš si uvědomuje v čem žije.Báro,možná,že se ještě projdeš peklem,možná ne,ale přijmi své rodiče takové jací jsou.Přijmi odpovědnost sama za sebe.To,že se teď budeš trápit za bráchu,to ti nepomůže ani jemu.

Libo ja nevim proc by si z tohohle nekdo delal srandu. Me to neprijde nijak zabavny. Jestli jsou moje prispevky divny nevim, ale je fakt, ze se mi to tu uz nekolikrat smazalo a neodeslalo a opravdu se mi nechtelo psat to cely dlouze znova, tak jsem to zkratila treba do 3 vet a to opravdu divne vypada, jak to ted po sobe ctu.
Bracha mel sice to lehke poskozeni jater, ale i doktorka rikala ze aspon mesic abstinence a jatra se zregeneruji. No a tak chvili nepil a oni se daly do kupy, takze neskoncil nijak spatne.Bracha pije z nudy a protoze proste muze, proto jsem myslela ze by potreboval babu, aby mel myslenky jinde a mel chut neco se sebou delat. Ted kdyz opravdu jen sedi v pokoji a chodi pouze k lednicce a zpatky tak se nic zmenit ani nemuze.
Ja mam za sebou 24 dni. Mela jsem cil den, pak tyden, ted mesic. A chtela bych zkusit ty 3 mesice. Cetla jsem jednu studii podle ktere jsou 3 mesice takove indikacni voditko a clovek zjisti jak na tom je. Pry pokud je zvladnete bez problemu, bez abstinencnich priznaku, bez hledani zaminek k piti a bez chuti se napit, nejste zavisli tak abyste museli nutne striktne abstinovat po cely zivot. Me se to zda zajimavy a chci to vyzkouset. Ten prvni mesic byl az moc snadny, na to ze jsem na tu lahev vina denne byla opravdu navykla. Nevim jak to bude dal, ale chci to vyzkouset a porozumet sobe a svemu vztahu k alkoholu. Nemam rada to skatulkovani a na kazdyho cloveka ktera ma svuj individualni pribeh a vztah k piti, aplikovat furt to samy-jedine absolutni abstinenci a leceni. Nekdy je to urcite to jediny co se da delat a mozna je to tak i se mnou, ale ja se opravdu v tomhle smeru jeste tolik neznam a potrebuju vedet co je nejlepsi pro me.

Ahoj,
můžu ti říct, že posledně jsem nepila 3 měsíce... bez jednoho dnu...
šla jsem pít.. říkala jsem si v pohodě, dám si trochu.. Pár panáků.. Nakonec jsem vypila skoro půllitr rumu, něco s příchutí hrušky pár piv a ještě něčím jsem se posilnila..
A pak večer...? Jsem cítila zhnusení nad sebou samou...
Já jsem si dopoledne myslela, že v pohodě to mám na háku.. už v průbehu rumu mi ale došlo, že to nemám na háku a nemůžu to zastavit.. Pila jsem dokud bylo co...
3 měsíce podle mě teda nic neřeší.... a nic nedokaze jestli si 3 měsíce nedáš a pak budeš znovu pít...

Barča psala o svém bratrovi, že má mírné poškození jater. Zřejmě měl zvýšené hodnoty jaterních enzymů a glutamyltransferázy. O cirhoze jsem v jejím příspěvku nic nečetla. Tak nevím, proč by si z nás dělala srandu, jak píšete Líbo. Asi jste si její příspěvek špatně přečetla.

Ivanko a jak jsi to ty 3 měsíce měla? nějaké abstinenční příznaky, chutě, nutkání...? Já si to neumím bez pití představit. Nejde o to, že by mi to teď chybělo, to vůbec ne, ale jsem mladá a v mé životě je prostě tolik příležitostí kam ten alkohol patří. A není to žádně střískání se do němoty, ale třeba sklenička s partnerem, když si chceme udělat hezký večer...bylo to prostě vždycky strašně fajn a ještě někdy bych to chtěla zažít. Nebo ta chuť. Jak už jsem psala dříve, pila jsem jen hodně kvalitní vína a ta chuť byla zásadní. Tohle by mi asi prostě chybělo.

Barčo,
myslím, že ty příležitosti chápu.. náš věk je podobnej
..jo, já jsem měla absťák.. třes, depky, chutě... Prvních 14 dní bylo pro mě peklo.. Pak se to nějakým způsobem přehouplo - (naštěstí..!!!!) a už to nebylo tak hrozný..Pak se naskytlo něco, kdy jsem to chtěla zabalit a prostě pít.. nakonec jsem to zaspala a další den to nějak tak šlo.. .. ale víš, mě moje střízlivost tehdy netěšila.. a já jsem to doklepávala už jenom tak.. Věděla jsem, že to brzo skončí, už jsem to nějak nedávala.. Už jsem chtěla pít, myslela jsem, že to fakt zvládnu a budu moct pít normálně s kamarádama.. Kalby u ohně, na výletě se spolužákama, jenom tak.. Ale já to nezvládám pít s mírou..
A teď mi to nevadí.. fakt mi to nevadí.. Myslela jsem, že je všechno o chlastu.. ale kupodivu není