Alkoholik

Báro,nevím proč by jsi sem nemohla psát své pocity ? Sem nepíšou jen ti,kteří jsou někde na začátku a nebo ti,kterým se daří abstinovat.Ty máš stále problém,že si alkohol spojuješ s něčím příjemným,nezbytným pro bavení.Dát si někde 2 3 piva,je v pohodě,ale jak víš,že ty hranice nebudeš překračovat.Tam nastane zlom,kdy si řekneš,ale vždyť je to jedno,tak si prostě trochu dám.Neznám jediného člověka,který by se dostal za hranici "normálního" konzumenta,což jsou občas ty 2 piva,se k tomuto popíjení vrátil.Ta cesta je vždy jen nahoru a nikdy zpátky.Věřím,že by jsi vedle sebe někoho chtěla,potřebovala,ale to přijde samo,nemusí to být jen na akci,kdy jsou všichni pod vlivem.Tvé pocity jsou normální,nějakou dobu abstinuješ,tak proto ty pochyby.Máš teď pocit,že by jsi to popíjení zvládla.Já osobně vím,že já ne.

Barčo, jen tak pro ujasnění faktu. Že abstinujete-prima. Jak ale píšete, že byste po 2/3. pivech pak v abstinenci pokračovala je velký omyl.
Vy byste v abstinenci nepokračovala.
Vy byste jednoduše abstinenci porušila a pak by bylo nutné počítat dny opět od nuly..Tolikrát od nuly, kolikrát 2/3. piva.
Radka

Ani já si tohle sice nepřipouštím, ale uvědomuju si, že tu je to riziko a jelikož se tohle už jednou v minulosti stalo, je jasný, že bych nejdřív pila jen na akcích jednou za měsíc, pak by byl těžký den v práci tak bych si dala skleničku, a skoncilo by to zase u obvyklé lahve denně:(a je to přesně jak říkáš, pro mě je to prostě zatím taková příjemná droga.Měla jsem teď hodně slabou chvilku, to asi znáte všichni. Prostě všechno šlo na levačku a zjistila jsem že nemám ani pořádné kamárády, pak jsem jela na návštěvu k rodině a připadala si tam jako cizí. Bylo mi vážně děsně smutno a tu láhev bych si prostě otevřela.. Neudělala jsem to, protože vím, že bych tím ten předchozí měsíc úplně anulovala, jak psala Radka. Snad se to zase srovná. Nebudu myslet na to co bude dál. Chtěla jsem udělat ty 3 měsíce, tak si to nechám, jako svůj nejvyšší cíl a nebudu se zbytečně trápit myšlenkama na zbytek života bez alkoholu.

Milá Barčo!
Když budu mluvit za sebe, tohle nebezpečný smýšlení nesmířenýho alkoholika mě přivedlo až na dno. Poslední recidivou jsem si jen ověřil, že jakékoliv moje napití povede už vždycky do pekla s lahví. Problém je, že jsem se potřeboval neustále o něčem co jsem měl brát prostě jako fakt a dělat všechno proto abych se už nemusel napít. Já mám teď ty tři měsíce za sebou a nebyly to tři měsíce v léčebně, tam to vydrží každý snáze. Pro mě ty tři měsíce na svobodě byly ovšem minimum toho co chci dokázat, ne maximum jako pro vás, už to svědčí o tom, že se své drogy prostě nechcete vdzát navždy. Namísto plýtvání energie nad přemýšlením jestli se zítra nebo za týden napiju, jsem se začal soustředit na to, jak si dát svůj život zastřízliva co nejvíc dopořádku. Zlepšit vztahy s rodinou, obnovit staré záliby, najít si nové, dostat se mezi lidi, chodit na AA. Přesvědčoval jsem sám sebe o tom že nejsem alkoholik dost dlouho. Také jsem kdysi vnímal chvíle s alkoholem jako děsnej relax a říkal si že osamotě s flaškou v ruce je mi vlastně dobře, tak proč se toho vzdávat. Problém, je že s chlastem existuje jenom cesta dolů. A věřte přijde den, kdy se prostě napijete ráno, abyste si srovnala žaludek. Úplně nevinně to uděláte, uleví se vám. Tělo si to zapamatuje a jste v tom ani nevíte jak. Cesta zpátky není, síla vůle nepomáhá. Vůle se mi vůči alkoholu vždycky jenom zeslabovala, nikdy nezesílela. Dokázal jsem pít se zaťatými zuby, než jsem to opravdu vzdal, jsem prostě alkoholik. Ale můžu být střízlivý alkoholik a věřte je to to nejlepší k čemu může člověk dospět. Ale každý si k tomu musí dojít sám za sebe, je to nepřenositelný. Můžu vám jenom přát, aby jste se nepřesvědčovala jako já a nemusela si jednou sáhnout opravdu na dno. Mě to stálo práci, bydlení, téměř život a čtyři měsíce v léčebně. Samozřejmě teď to je pro vás něco nereálného, ale nikdy už co se alkoholu týče neříkám nikdy. Přeji vám hodně štěstí a zdravý rozum. Zdraví Lukáš alkoholik

Jen ještě, z rozpoložení "mám to rád a nechci se toho vzdát navždy" se člověk do rozpoložení "nesnáším to, ale nedokážu přestat" a u hranici u sebe nikdo nezná a čím dýl se přesvědčuje...asi víte kam to vede....a vy sama ostatně musíte vědět proč píšete do diskuse s tímto názvem...

Měsíc a 9 dní:)až se skoro divím jak málo mi to chybí, vlastně vůbec, nemám na to vínko už ani chuť. Jen teda s těma strasovýma situacema jsem se ještě nevypořádala, to se mi po tý flašce kolikrát zasteskne. Nakonec se s tou abstinencí třeba doopravdy natolik sžiju, že už se mi ani po těch 3 měsících nebude chtít zase začít, ale pak budou Vánoce a ty já si bez svařáku představit prostě neumím, takže tam tradiční hrnek asi padne. Naopak Silvestra se vůbec nebojím, ten jsem nikdy nijak velkolepě neslavila a pít nemám absolutně potřebu...no ale nebudeme předbíhat, je to teprv 40 dní a i když mě se to zdá jako hodně dlouhá doba, je to jen zlomek toho co mě ještě čeká:)

Báro,přečti si nebo se nauč nazpaměť co tady Lukáš napsal.Lukáši, napsal jsi to naprosto přesně, ta cesta s flaškou je vždy jen dolů.Báro, počítáš si dny abstinence,to já si taky připomínám,jak dlouho abstinuju. Ale já,Lukáš,Líba,Radka a spousta ostatních tady, je srozuměna s tím, že je to do konce života. No a co,tak si místo svařáku dám čaj, místo šampusu si dám s dětma šampáňo dětský.A víš proč ani na okamžik neuvažuju, že bych si "něco" dala,protože vím, že u jedný skleničky nezůstanu. Nemám holt nárok. A ten život je fakt hezčí, barevnější,ty stresy se dají prostě zvládnout ,rozhodně líp než s hlavou otupělou chlastem nebo vínkem, jak chceš.

To já to tak jako vy neberu, to je pravda, já ty situace hodnotím až když příjdou a možná si nakonec ten svařák ani nedám, nevím, nechci se prostě stresovat tím, že už nikdy pít nebudu, není mi to příjemný. Teď je mi skvěle, nemám chuť se napít a i když mám příležitost a náladu tak to neudělám, jsem na tom dobře a jsem spokojená. Nemám ráda když mě něco omezuje, teď prostě vím, že tu ta možnost je a mě to ukliňuje, dělám to protože chci a ne protože musím a to mi jde snáz. Výsledek je stejný, jen to takhle prostě líp snáším. Každý si musí najít svůj způsob jak se nenechat zničit a mě to takhle vyhovuje. Tohle je hodně věkem, vy jste prostě už trochu dál a žijete v jiném prostředí.

Jo, Báro s tím souhlasím. Je to určitě věkem, tím, že mám děti...Ale já osobně vím, že kdybych se napila, tak to asi nezastavím. Asi na tebe přenáším ten svůj způsob uvažování. Prostě u mě to je tak, že bych ztratila všechno a já bych se jim už nedokázala podívat do očí. Ty jsi asi přišla pomalu na to, že se dá žít docela v pohodě i bez alkoholu.Asi jsi toho tady přečetla hodně, tak prostě víš co asi dělat ,kdyby jsi někdy cítila, že to nemáš pod kontrolou. Každý to má jinak. Na mě toho bylo jednu chvíli moc a rychle jsem si zvykla se totálně otupit. Pak výčitky, pak zase , že to zkusím s jednou skleničkou a už to nešlo. Víš Báro, asi je to spíš všechno o tom, že nejsem dál, ale že jsem byla dál. Proto jsem tak striktní. Vidím to i kolem sebe, lidi kteří tam byli se mnou, to taky pokoušeli a málokdo to dokázal zastavit.Asi jsem taková, protože mě mrzí, že jsem o tom nedokázalablém nijak mluvit s někým jako je diskuze tady, psychiatr s tím problém neměl, prostě jsem měla o závislosti přemýšlet jinak.

Tady nejde o věk, ale o to, kolik, jak , kdo pije, nemoc máme stejnou.To jako rakovina je slabší u mladých?