Alkoholik

Všechny moc zdravím! Pročítala jsem si občas vaše příspěvky, ale bála jsem se něco sem napsat. Jsem na tom teď trošku podobně jako Barča. Mám za sebou bezmála tři týdny abstinence, nejspíše se to prolomilo díky podpoře mé psycholožky a s Boží pomocí. Nechci na to být sama a pro jistotu jsem se objednala i k psychiatrovi, který by mou abstinenci kontroloval, bohužel mám nastoupit až v září. Přesně jak říká Barča, nedokážu si říct, že je to do konce života! Už jsem byla na pár akcích, kde se pilo, já si nedala, připadala jsem si tam out, nedokázala jsem se uvolnit, bavit se, mám sociální fobii, takže je mi mezi lidma děsně, a když jsem sama, zjišťuju, že to nedokážu se sebou za střízlivého stavu vydržet. Na jednu stránku je mi lépe, na druhou hůř. Jsem stále v napětí, a to i ve spánku, ne kvůli abstinenčním příznakům, myslím, že žádné nemám, ale z úzkosti ze života. Nelíbí se mi na světě, i když mám i vzácné chvilky, kdy jsem za to všechno vděčná, většinou ale vidím kolem sebe smutek a šeď…

Kdysi jsem četla o herečce Holubové, která psala, že pila, kvůli svým depresím. Samozřejmě nevím jak na tom byla, ale myslím, že každý alkoholik je v depresi. Stavy, které popisuješ, jsem měla taky. Prostě spousta nevyřešených věcí z minulosti, neschopnost řešit život s jeho problémy, neschopnost vidět na životě to krásné. Jedním slovem, všechno špatně. Takže alkohol pro mě znamenal chvíli falešné euforie a pak jen útlum. Chce to, v tvém případě rozhodně vydržet na návštěvu psychiatra, ale zeptej se tady i Líby, která má zkušenosti s AA. A co týče toho pocitu, že by to bylo do konce života, tak o tom je tady napsáno hodně, zvlášť poslední dobou. Zkus si položit otázku jestli se ti líbí ten život s alkoholem ?
A ještě jedna tvá věta mě zaujala, chceš chodit k psychiatrovi, aby kontroloval tvoji abstinenci? Nechceš převzít odpovědnost sama za sebe? Pokud bebudeš sama chtít abstinovat, tak tě nikdo na světě neochrání, ani ti nezajistí kontrolu. Víš jak mě kontrolovali a hlídali? Ale pokud jsem nepřijala fakt, že prostě pít nechci, že pít nepotřebuji, tak jsem uvažovala přesně jako ty.
A tu sociální fobii jsem měla tak rozvinutou, že byl pro mě problém i někam zavolat něco sama zařídit. A i toho jsem se fakt zbavila.

Ahoj Para,
jsem ráda,že jsi se ozvala.Nebudu tě ničím trápit,protože si myslím,že vše podstatné a pravdivé ti napsala Anna.Věř jí,je to tak,chlast je zrádný a ona to popsala přesně i s tou sociální fóbií.
Drž se,moc ti to přeji.

Pijící alkoholik už neumí vidět svět hezky, neumí se bavit bez chlastu, deprese má jenom z alkoholu,motá se ve sračkách.Hlavně si namlouvá, že on zrovna na tom není až tak zle, že to vše zvládne sám!!Lže sám sobě, nezvládne nic, spadne na hubu, ztratí vše.Bojí se neznámého, nevěří nám.Já bych své roky abstinence nevyměnila za nic na světě, jsem svobodná, volná, žádný chlast mě nesvazuje, nedělá ze mě hovado, když budu chtít se napít, můžu vždycky, nikdo mě to nezakáže, jenže já nechci, mé svobodné rozhodnutí.

Paramanu, jenom jsem ti chtěla napsat, že jsem na tvoje psaní večer myslela. Prostě mi to připomělo tu dobu před léčbou. Všechno, všechno špatně. Fakr jsem si myslela, že mám opravdu těžkou depresi. A byl to jenom a jenom chlast. Jak píše Líba, tohle myšlení je myšlení alkoholika. A věř mi, všichni jsme na tom byli stejně.
A víš co je na tom nejhorší, že jsem si jako ty, i když mi bylo sebehůř, stále hýčkala tu myšlenku na "kontrolované" pití.

Já si ale nemyslím, že jsem alkoholička. A nemyslí si to ani moje psycholožka, právě kvůli tomu, že nemám abstinenční tělesné příznaky. Kdyby to bylo tak jednoznačné… Něčí příběh je jasný, průzračný, že si řeknu, ten/ta by se už nikdy neměl/a napít. Ale u sebe to rozlišit nedokážu. Určitě je tam velká dávka připoutanosti. Kdybych měla změnit životní styl, nešlo by to snadno, je spousta věcí, ke kterým jsem připoutaná, ale to je většina z nás, zvláště v naší kultuře. Můžu se zeptat, Anno, jak jsi se zbavila sociální fobie? Já už ji mám od dětství a odborníci jsou většinou zajedno, že se toho člověk úplně nezbaví. Vlastně kvůli tomu nemám ani žádné blízké vztahy, jen několik kamarádů, známých, neschází mi to, protože ani nemám tušení, jaké by to mohlo být…

Ahoj Ivo, to ti opravdu zavidim, ze mas takove kamarady...je to vyhra a to opravdu poznas pratele...Ja dokud jsem zila v cechach jsem mela pratele jen ty :hospodske: a kdyz se planovala nejaka akce, tak se prvni pocitalo, kolik a jaky chlast s ekoupi...nemyslim si, ze by kvuli e prestali pit a dokazali9 se bavit jen u mienralek a kafe...ted je vidam tak jednou, dvakrat do roka...ve stejne hospode, na stejnych zidlickach, se stejnym pulitrem a panakem vedle...a jsem rada ze uz do tehle party lidi nepatrim...problem s alkoholem mam od te doby porad, psala jsem o sobe v "Deprese"...ale to co jsi napsala ty, me docela povzbudilo. Ja mam pritele, ktery sice pije denne pivko, ale jen kdyz neridi, nebo po praci...u chlapa se to asi bere jinak a on nikdy nemel problemy s alkoholem, nikdy ani nepil tvrdy chlast,nechodi po hospodach,jen si proste rad da pivko k telce...on me obcas nechape, co mu rikam, ale snazi se mi pomahat...sice to neni cela parta pratel, ale i ten jeden clovek,ktery ti rozumi a drzi te...to mi pomaha

Ahoj Verčo,
..to, co jsi psala - o depresi, jsem četla. Je to teď aspoň o píď lepší než předtím??
Mám pár takových fakt dobrých přátel, který to nějakým způsobem kvůli mě fakt hodně omezili - pití. Nepili se mnou, předemnou. Teď jsme byli týden na chalupě. A kamarádka a kamarád si vzali na 5 dní půllitr chlastu na půl. NEDOPILI TO!!! Tohle je pro mě naprosto šokující.
Jinak jasněže mám okolo sebe i dost lidí, kteří čekají, že s nimi znovu "zapařím". Vyhýbám se dost lidem, abych se vyhla otázce, kdy zase zakalíme. Není to tak lehký.. Občas to je hodně děsivý. Nakonec jsem i zrušila jednu akci, protože s těma lidma bych to nezvládla - jet do kempu..
Ale jak píšeš ty - jsem ráda, že nepatřím do té kalící party. Už mi to nechybí.
Je fajn mít někoho, komu můžeš říct co chceš / potřebuješ ze sebe dostat...

Paramanu, ptáš se jak jsem se zbavila soc. fobie ?Byly to 4 měsíce tvrdé práce na sobě v léčebně a pak tzv.doléčování spočívající v pravidelných návštěvách mé psycholožky,pravidelné skupinové terapie, opkavací léčby. Nejvíc jsem na sobě "zapracovala" ovšem v léčebně, kde jsem měla čas se zastavit a uvědomit si spoustu věcí.Například proč soc.fobie, strach u kontaktu s cizími lidmi,strach telefonovat, vyřídit něco něco na úřadech, u lékaře....Vrátila jsem se zpátky do dětství, kde jsem slyšela samé, to děláš špatně, na to ty nemáš. Vzdala jsem i vysokou, protože jsem už byla natolik zmanipulovaná, že jsem tomu věřila. A v léčebně jsem tuto skutečnost přijala v tom smyslu, že se to prostě dělo, ale teď mám na to, si věřit. Přišla jsem na spoustu věcí, které umím, co mi jde,co ocení ostatní. Jak jsem byla naučená, tak jsem jim nejdřív nevěřila, ale pak jsem to začala přijímat.Nejsem superžena, ale už vím, že je spousta věcí, které dokážu, umím a hlavně tomu věřím. A nesouhlasím s tím, že by to muselo být na celý život. Teď dělám poměrně zodpovědnou práci, kde jde o peníze a ne malé,jsem mezi lidmi s kterými spolupracuji, musím si obhájit svou práci, postup. A především hodně volám. A naprosto vím, že mi to jde a nemám s tím problém.
Neustále opakuju, nestačí jen nepít, je potřeba přijít na to proč jsme byli takoví, že jsme místo nějakého řešení vše zapíjeli.

Ahoj všem. Jak jsem pročítal příspěvky, mnohokrát jsem si vzpoměl na to jaký jsem také byl. Hlavně jsem byl přesvědčený, že jsem takový špatný a tak to musí zůstat. Pěkně to napsala Anna. Jen nepít nestačí. Pro trvalou střízlivost je nutné pracovat na SOBĚ! Nemůžeme si dovolit nedostatky a charakterové vady "normálních" lidí.
Také jsem řešil otázku zda jsem či nejsem alkoholik. Nebyl jsem žádný špinavý bezdomovec nebo tupý násilník. Všichni tvrdili, že jenom občas moc chlastam a když začnu tak nevim kdy přestat. Nevěděli, že jsem začal pít potají... Jednou večer jsem byl opilý, zoufalý, naštvaný a neskutečně unavený z tohoto života. V tu chvíli jsem byl snad poprvé sám k sobě upřímný a dál to sám nezvládnu. Říká se tomu "smrt ega"...kontaktoval jsem AA.
Tady jsem se o sobě dozvěděl, že jsem úplně stejný jako ten špinavý bezdomovec či tupý násilník. Samozřejmě co se týká závislosti.
Je poměrně jednoduché zjistit zda jsem alkoholik. Stačí zají do nejbližší hospody, pij a náhle přestaň a jdi domů. Několikrát to zopakovat. Výsledek jak jste na tom si uděláte při troše upřímnosti sami.
Standa, alkoholik s úsměvem...