Alkoholik

Souhlasím s Barčou, pokud to chceš mít pod kontrolou, tak žádné výjimky. Prostě ani kapku, zní to možná tvrdě, ale nic jiného na nás neplatí.Od 1.6.nepiju. Ani nealko pivo.Mám strach, že bych tam, kde jsem přežívala, spadla znovu. A začínala jsem jako Ty. Jedno mi nic neudělá, pak 2, za týden 3 a když to doma prošlo, tak i za cenu, že se mnou doma nikdo nemluvil, jsem se upíjela. A další rok se celé opakovalo. Psala jsem to na jiném fóru.Až když jsem se začala bát o svůj život, byla vyděšená k smrti, ale hlavně na všechno sama, žádné politování, pomoc, nic, jsem zavolala.Pud sebezáchovy zapůsobil...Jsou to necelé tři měsíce, nikdy předtím jsem tak dlouho nevydržela. Jsem šťastná, moje rodina je šťastná a já už nechci, aby se mé děti někdy bály, kdy jejich matka, a v jakém stavu, přijde zase domů. Už žádné pivo, Veroniko. Pokud to chceš mít pod kontrolou, nikdy.Věř mi, nebýt těchto stránek, kde mi především Libuška dávala pořádnou "sodu", bůhví, jak bych dopadla. Hodně sil. Existuje přeci toho tolik, co jsme neviděli kvůli chvilkovému opojení, klidu, ale za jakou cenu??????

Jsou to skoro 3 měsíce...nezvládla jsem to. Přišla jsem ze dne na den o práci i byt a ještě mi zjistili zdravotní problémy, s financema jsem se octla v minusu a opravdu jsem se zhroutila. Když jsem tak seděla v koutě a ronila ty potoky slz, jediný na co jsem myslela bylo, jak to udělat abych se cítila líp. Stálo mě to pár piv...ale bohužel nemohu říct, že toho lituji. Tohle je opravdu nejtěžší životní situace, v jaké jsem kdy byla a opravdu mi hrozí že skončím na ulici. Jsou zkrátka chvíle, kdy je alkohol na místě, jednorázová pomoc když už myslíte na nejhorší...a mě to pomohlo...udlalo se mi líp a byla jsem schopná myslet, udělat si plát, dostat do sebe zase ten pocit energie, že to zvládnu.

Báro, nechci a nebudu tě nijak odsuzovat , ani ti nic vyčítat. Jen ti řeknu příběh, který jsem zažila v léčebně. Když jsem tam přišla, tak tam byl pán, který napadal na jednu nohu a dost kulhal. Asi po měsíci odešel. Myslela jsem si, že jde na nějakou operaci. Na konci mé léčby nám sdělili, že umřel. Měl totiž rakovinu. Dlouho se léčil , ale pak už se nedalo nic dělat. Ten pán byl alkoholik, několik let po léčbě. Věděl, že umře, ale chtěl ty poslední chvíle prožít se střízlivou hlavou a odejít ze světa důstojně. Proto radši prožil pár posledních chvil v léčebně , místo toho, aby , když už to bylo vlastně všechno jedno , začal pít. Často si na něho vzpomenu a vím, že není žádný důvod, abych zase začala jakýkoliv problém „řešit“ alkoholem. Naprosto přesně vím, že bych si jen na chvíli ulevila, ale rozhodně bych nebyla schopná nic řešit. Jen bych se dál utápěla ve své sebelítosti. Zkus zítra až se probudíš s čistou hlavou najít nějaké řešení. Opravdu jsi se najednou ocitla v dost hrozné situaci , ale i ta se dá nějak řešit, ale s alkoholem na té ulici skončíš určitě. Moc ti přeju, aby jsi našla sílu nějak se k tomu postavit a hlavně nepila. Já to mám tak, že když se mi podaří zvládnout nějaký problém, tak se cítím silnější. A věř mi, že řeším někdy dost velké problémy. Ale pokud bych je začala řešit alkoholem , tak budu ten největší problém já.

Rozhodně vim, že to nebylo správné. Jen mi ty 2 piva prostě pomohly překonat ten prvotní šok. Nepila jsem víc, normálně jsem pak vystřízlivěla a večer mě vytáhly holky ven, donesly vodku s džusem a protancovaly jsme celou noc, vážně jsem se skvěle bavila a bylo mi dobře. Potřebovala jsem to a vůbec nelituju. Nemám chuť pít dál, jsem si jistá, že to byla jen jednorázovka. Mě ta abstinence opravdu vyhovovala a hodlám v ní pokračovat. Nebudu se upíjet a litovat, i přes všechno co se mi děje mám pořád víru, ani nevim proč. Mám jeden takový svůj sen a až se mi jednou splní, budu opravdu šťastná. Byla jsem k němu už trochu blíž, teď jsem zase na začátku, jako už po několikáté. Ale zase se zvednu a budu pokračovat, a rozhodně v tom alkohol nebude hrát žádnou roli, to vím jistě:)

Barčo, myslíš si, že jsi nejchytřejší, dělej, jak myslíš.Kdo chce kam, pomožme mu tam.

Báro, moc ti přeju, aby to bylo poslední uklouznutí. Jen si neříkej, že v tvém životě nebude alkohol hrát žádnou roli. Já už fakt nějakou dobu abstinuju, ale vím, že alkohol bude v mém životě roli pořád. Teď vím, že ho nepotřebuju, ale vím o něm. To je ta má pokora.
Víš co mě, hodně vzalo, jak píšeš, že máš svůj se a budeš šťastná až se ti splní. To je přesně to jak jsem to mělá i já dřív. Upínala jsem se k tomu, až se vyřeší to a tamhleto..., tak pak budu šťastná. Teď je všechno špatně,tak se hezky polituju a napiju. Já vím, že se mě to mluví, protože už jsem kus cesty ušla. Ale myslím, že o tom ten život je, prožívat to co je teď, co bylo, to se naučit nechat být a co bude to stejně moc neovlivníme a nevíme. Ale rozumím ti, i tak o sobě a o všem už přemýšlíš trochu jinak. Drž se.

Já se k tomu neupínám, jen prostě o něčem snim a vždycky když si na to vzpomenu je mi dobře a představuju si to a mám úsměv na tváři. Já jsem šťastná každý den svého života, ale prostě mám svůj cíl. Ale to by patřilo spíš do jiného fóra:) to co se stalo neberu ani tak jako uklouznutí a vůbec nic si nevyčítám. jsem se sebou spokojená, dokázala jsem si, že k běžnému životu alkohol nepotřebuju a zístala jsem nové návyky, hlavně co do trávení večerů:)Normálně v tom zase pokračuju, protože mi to tak vyhovuje. a třeba se zase někdy jednou objeví nějaká situace a já si to pivo dám, nikdy jsem to nevylučovala. Stále si prostě myslím, že na úplnou abstinenci ještě nejsem dost zralá a když se chci jednou za půl roku opravdu dobře pobavit, tak se prostě napiju. Nemám kocovinu ani špatný pocit a ani chuť to opakovat. Vyhovuje mi absolutně všední život bez alkoholu a jednou ze mě bude absolutní abstinentka, ale ne teď. Vím, že Líba mě odsoudí, protože ona aplikuje na všechny stejný postup, ale každý je opravdu jiný a potřebuje si to řešení přizpůsobit své životní situaci. Já se teď potřebuju soustředit hlavně na svůj život a dát si vše do pořádku, alkohol mě teď netrápí, nemám čas o tom přemýšlet a nemám ani čas a chuť pít.

Báro, ať je to jak chce, podle mě jsi udělala docela velký kus cesty, když si vzpomenu, jak jsi na tom byla dřív. Jestli to takhle v hlavě máš, tak proč ne. Jen si prostě dej pozor, aby jsi nezačala řešit znova všechny problémy a stresy alkoholen, to je únikem u reality. S tím sněním tomu taky rozumím, jen to prostě třeba všechno nevyjde jak si představuješ, tak aby jsi to zvládla. Prostě, kdyby ti to začalo ujíždět pod nohama, tak už asi budeš vědět v čem lítáš a že je s tím potřeba něco dělat. Jinak se měj pěkně.

Nikoho neodsuzuji, ráda poradím, pak už je to na člověku, každý je dospělý, svéprávný, sice jiný ALE!!! nemoc máme stejnou!To je ta podstata, tisíce lidí dělalo pokusy, občasné pití, kontrolované!!přesvědčeni, že ONI to zmáknout, většinou jsou po smrti!

Ahoj Báro,
Líbu znám osobně a zcela určitě nehledej v jejích slovech odsouzení. Je to spíš lítost, protože ví přesně jak to skončí, protože to samé prožila. Nejsi vůbec v ničem výjimečná ve svém vztahu k alkoholu a už vůbec se nedá mluvit o pokroku. Já jsem ti vůbec nechtěl psát, protože je to zatím zbytečné a pomáhat někomu, kdo nechce přestat s popíjením, je ztráta času, který věnuji těm, kteří skutečně touží po trvalé střízlivosti. Chtěl jsem se pouze zastat Líby, která to samozřejmě ani nepotřebuje....
Každopádně ti přeji vše dobré!