Alkoholik

Dobré ráno Sisi,
ta tvá nespavost může být způsobena tím nočním bylinkovým čajem.
Někde jsem četl, že bylinky by se na noc moc pít neměly.
Možná ale moc čtu
Mějte všichni moc hezký den

Já ten první den, když nepiju, tak vždycky blbě spím. Snad se to postupem času srovná....i když jsem unavená, tak nemůžu zabrat, ale je mi dnes mnohem lépe, než kdybych šla spát v 11 a po vinném dýchánku. Do půlnoci jsem si tu četla příběhy na foru, zvlášť mě zaujala jedna slečna v diskuzi o abstinování, jako kdybych četla o sobě. Myslím, že nám může toto forum opravdu hodně pomoct a povzbudit. Také hezký den.

Děkuji Ivliku.
Jsem rád, že se hláška líbila.
Někdy se mi podaří vymyslet i něco rozumného
Možná jste to tady již zmiňovala, ale dovolím se zaptat, jak dlouho už zvládáte nepít?Trošku mě zamrazilo, když jste psala o paní, která do toho spadla znovu po 15-ti letech.

Druhý den - malinko pociťuji zimnici a nervozitu, která může být ovšem také způsobena dnešním obrovským stresem v práci. Už se dnes těším do postele a doufám, že bude zítřejší probuzení zase o něco lepší než to dnešní. Jinak na pití chuť nemám, ale v hlavě mi to promžiklo, že bych si normálně po cestě domů tu sedmičku koupila. Nakoupila jsem pročišťovací bylinkové čaje a med a pokusím se dne brzo zahučet do hajan. Kritický asi bude 3. a 4. myslím - uvidíme, držte palce. Moc vás všechny zdravím.

Ahojte.
Péto,v lednu to byly 2 roky co abstinuju.Taky jsem byla na začátku,ale utíká to hrozně rychle.
Sisi,zimnice a nervozita patří k abstáku,bude líp,nebojte,ale zároven až se uleví,je to kritická doba zase podlehnout.Člověk si říká"je mi už dobře,co si tak dát dvojku,víc ne,ale zkusím to"zjistí,že to zvládá,druhej den si dá znovu,no a pak už se to zase postupně navyšuje,na to pozor!!!!

Ivliku, 2 roky už je opravdu dlouhá doba.Ale jak jste napsala, nikdy nevíme, co nás potká další den, takže i těch 15 let bez alkoholu může být jako ty naše 2 dny.
Kolegové se nedokázali smířit s tím, že se nebudu dnes účastnit mega oslavy kulatin.Nakonec jsem tedy přislíbil, že alepoň popřát by se slušelo.Takže se přece jen na chvíli půjdu podívat.
Držte mi moc palce.Z toho, že bych se napil ale strach nemám.
Takové odhodlání jako mám teď jsem ještě neměl.Takže vzhůru na párty

Tak i já přidám svou trochou do soudku. Piji, ovšem tak nějak postupně, od svých cca 13-14 let, začínalo to s kamarádkou s litrem krabicového vína. Postupně to přecházelo v lahve vodky, na střední škole naprosto to samé, týdenní "chlastačky", v osmnácti letech pak kolaps, kdy mne matka jen tak tak zachránila (rozbitý obličej, zástava - špatný tlak), rozdrcené prsty, které zůstaly ve dveřích, zásahy policie přivolané v opileckých stavech, prasklé koleno na maděru, zlatp. Tenkrát si rodiče především mysleli, že to přejde, že mladickou stupidní nerozvážnost vystřídá na vejšce rozumovost. Prd. V prvním a druhém ročníku jsem se jakž takž držela s to stejně jen tak, že do školy jsem zvládla jít i po brutální pařbě, vůbec nezmiňuji ta nejrozmanitější faux pas, omená ruka, ztráty bund, telefonů...jako spaní po vlacích, nejrůznější trapasy. vymlácení se, utrácení peněz za alkohol, takové ty "běžné věci"... na konci druháku nastal další kolaps... po třech litrech vína, půl lhavi tequily a několika pivech to mé tělo zase neustálo, takže tentokrát JIPka, to mě tenkrát našli pochůzkáři... následovalo prudké zhoršení tlaku, anémie, nateklost... takže jsem se snažila uklidnit... snažila, tak měsíc.. a pít jen jednou do týdne... poté opět kolaps, to jsem si záchranku volala sama, po propitém večeru jsem myslela, že nastal můj konec, týden na neurologii, už jsem se dostala do problémů i ve škole, jsem schopna jit se spolužáky na kávu mezi hodinami a ztřískat se jako mužik, naposledy, a to před týdnem... jsem po lahvi vodky a slivovici opět upadla do komatu, probrala se po 12 hodinách a nic si opět nepamatovala... no, a muzu vam rici, ze presne vim, ze toto nechci, ze mne to nici a dela se mi z toho mdlo, ale az se mi zase udela dobre, reknu si: No, co...jedno pivo jeste nikdy nikoho nezabilo... NO, jedno urcite ne:)

Luco, Vás brzy ten alkohol ale zabije!Jste hrdinka?

Zdravím Petře,
tak koukám,že se skvěle držíte.Já se také stále snažím.I když nevím proč,ale jak přijde víkend přijde mi že mi něco chybí.Nemám chuť pít,ani nejsem nervní,ale asi ten zvyk a tak mi víkend připadá delší než doposud.To asi bude tím,že jsem si ho polovic nepamatovala.Ale teď je mi líp a každý den je hezčí.Už brzy zvládnu první měsíc,tak jsem z toho docela nadšená protože tak dlouho jsem to nikdy nedokázala.Snad se i Sisi drží,dnes má asi třetí a pro ní kritický den.Taky jí držím moc palce.
A četla jsem,že Vás čeká velká oslava a jdete do toho.Tak na Vás budu myslet,držet palečky a čekat až povyprávíte.Ale věřím,že to zvládnete a ještě se pěkně pobavíte.Takže odvahu,hodně síly a s chutí do toho.

Luco,teď jsem dočetla Váš příběh.Po pravdě mi běhá mráz po zádech.Taky jsem si vypila své,ale tohle by mě jistě zabilo.Líba má pravdu!
Ale nenapsala jste jestli s tím vůbec něco děláte,nebo chcete dělat.Docela by mě to zajímalo,tak jestli Vám to nedělá problém tak napište.Ale měla by jste nad tím přemýlet,jste mladá a celý život máte před sebou.