Alkoholik

Všechny lidi nemusím milovat, ale s trochou pokory je dokážu brát,mít ráda i s chybami, s láskou, nesoudit,neubližovat........

tak teď poprvé stoprocentně souhlasím s Líbou!
za sebe taky musím říct, že milovat všechny lidi jsou megavelká slova a utopie... ale brát je s chybami a neodsuzovat, to myslím jde a je to jediná cesta... a pro mě osobně dlouhodobý cíl mé práce na sobě

Přesně tak!Oni mají chyby, ale i já mám své, velké, jenže jsou lidi, jako já,ráda pomůžu, každému, serou mě blbci, co machrují a netoleruji zlé.A ti blbci jsou většinou i zlý!Strašná kombinace.

Tušil jsem že napsat sem moji zkušenost bude chyba a omlouvám se za to všem, kteří si stojí za svoji pravdou. Často se setkávám s tím, že psaná forma není úplně správný prostředek ke komunikaci. Každé slovo se dá překroutit a slova mít rád se mění v něco co jsem vůbec nechtěl vyjádřit. Patrně to neumím. Omlouvám se za svůj příspěvek. Již nebudu reagovat. Pokud zde někdo opravdu hledá pomoc. Jsem 24hodin k dispozici. Nejsem uražený, naštvaný ani smutný. Těchto vlastností jsem se téměř zbavil. Prostě jdu směrem, kterým jde téměř tři milióny alkoholiků po celém světě.
Standa, uzdravující se alkoholik s úsměvem...

a ja bych zrovna pomoc stando potŕebovala....zotavuju se z velkeho alkoholickeho tahu a je mi mizerne..ctu si tyhle prispevka a vim ze na to nejsem sama....zaroven mam velky strach ze to nikdy nedokazu...tak jsem na tom ja....uf pomoc!

Petrato, už zase?Je čas opravdu něco dělat, a hned, léčebna?Kolikátá recidiva, kolikrát pokus přestat?Je to ale horší a horší, viď?Už piješ, víš, že je to špatně, stejně to do sebe leješ, a je Ti hůř.Je Ti blbě, tak nechci ještě dělat žádné kázání, ale bacha, je to zlé.Jdi ven, čaj, vodu sebou, dýchej zhluboka, pak doma kousek jídla zkus usnout, posílí Tě to.Kočko, už s tím práskni, začni abstinovat,žít.

Stando, neomlouvej se, on si každý vybere jen to, co se mu hodí.Každý příspěvek myšlený v dobrém, je tu přínosem, hlavně od mužů, těch sem píše málo, a Ty jsi bezva, že víš, o čem píšeš,víš, co je ten alkoholismus za nemoc, pomáháš.

Ahoj.Petrato,když jsem se ocitla u své psychiatričky konečně s tím,že potřebuju její pomoc, jinak se uchlastám?Bylo mi zcela jedno jestli mi zašije celou hubu, abych už nemohla ani loka.Neudělala to,ale díky ní jsem se konečně dostala znova do léčebny.Tato zkušenost a tato léčba mne konečně postavila na vlastní nohy!Jsem té lékařce do dneška stále vděčná.Pomohla mi pokaždé,kdykoliv jsem za ní přišla-toto jsem si musela přiznat mnohem později!Ráda na ni vzpomínám!MYSLÍM SI,ŽE TVOJE CESTA-POKUD O NI BUDEŠ OPRAVDU STÁT,BUDE PODOBNÁ.VÁŽNĚ O TOM ZAČNI PŘEMÝŠLET,JINAK SE UPIJEŠ!
Měli jste tu pěkné téma o lásce.Pokud jsem se nenaučila mít ráda sama sebe,takovou jeká jsem,se vším co jsem v sobě našla?Do té doby,než jsem se nenaučilar DOOPRAVDY sama sebe vážit?Do té doby jsem jsem DOOPRAVDY neumněla mít ráda,stejně jako vážit si nikoho.MYSLELA JSEM SI SICE,JAK MILUJU SVÉ DĚTI A BLÍZKÉ-NEBYLA TO OPRAVDOVÁ LÁSKA-BYLA TO LÁSKA ZALOŽENÁ NA MÉM SOBECTVÍ,POSTAVENÁ NA MÉ PÝŠE,NA MÉ VYPOČÍTAVOSTI.Opravdová láska ke mne přišla, až když jsem přestala pít. V okamžiku,kdy jsem si toto všechno dokázala přiznat!Nesmírně jsem se zděsila,ale také styděla za toto poznání.Bohužel i toto dokáže alkohol.
Je pravda,že v mém životě jsou lidé,které miluju stejně jako lidé,které nemusím.Vycházím se všemi,už se nevyhýbám té druhé skupině.Co je pro mne důležité vědět už tu druhou skupinu toleruju.Už k ní u mne nevzniká záš´t či nenávist,která mi dříve vládla.
.

líbo, díky za ten telefon.....mám tě uloženou a jak to kolem bude obcházet..volám hned....fujtajbl mi je...ale nadéje už taky...stejně nejlíp s alkoholikem mluvit...neb kdo nepil neví....jsem to minule se snažila své obvodní naznačit...a nechtěla nic vědet...no nebudu zde meditovat....tenhle hnus přežiju a snad už poučena budu..no dík..

Libě :
pak je ještě další strašná kombinace--
zbohatlík,který pohrdá lidma jako,že TO je JEN obyč.prodavačka
nebo JEN obyč.baba co vytírá chodby nebo JEN obyč."oranžová vesta" co vymetá chodníky....
aNIKDY si nedovolí připustit myšlenku,že v té dnešní džungli,
stačí někdy dost málo a může být jedním z těch JEN obyč.
Všichni tady na světě máme svoje místo a poslání-ti z depkama
i bez nch,ti nešťastní i šťastní,ti věřící i nevěřící,skromní pokorní i ŘEDITELÉ ZEMĚKOULE......i mi se chce někdy z nich zvracet,ale už je to takhle nastavené,tož se s tím problémem
musíme taky poprat