Alkoholik

Bludičko, nemějte strach.
I když se neúčastním debaty, jsem s vámi.
Měl jsem teď docela perný víkend, vlastně už i pátek.
Jak fyzicky, tak i myšlenkově jsem docela vyčerpaný.
Chuť na víno mám dnes ukrutnou, ale nic bych tím nevyřešil.
Nebojte, tak lehce se mě nezbavíte.Dal jsem si jasný cíl a tyhle "náladovky" mě nedostanou.Jen mě vždy překvapí a zbytčně naruší hezky rozběhnutý den. Budu to muset brát jako daň za ty propité hektolitry.
Popřeju vám krásný večer, klidnou noc a příjemné vstávání (doufám že do prosluněného dne).

Ahoj,
debata Vás 3 (4-5..)tady je mi moc sympatická a tak jsem se rozhodl k Vám přidat. I díky Vám - Petře, Bludičko, Sisi a další - jsem si totiž uvědomil, že se mnou není všechno v pořádku a že se možná posledním prstíčkem držím na skluzavce, na které se, až se pustím, budu těžko zastavovat.
Je mi pár let přes 30, mám skvělou ženu, malou dcerku, dobrou, i když náročnou práci, spoustu koníčků. Můj otec je alkoholik, jeho bratr byl alkoholik (díky alkoholu už je po smrti). Já jsem s alkoholem nikdy neměl zvláštní problém-tak jako každý. Na střední i VŠ se občas nějaká zklouška zapila, ale nic hrozného. Vždycky jsem viděl trápení matky s otcem a to mě drželo zpátky. Poslední rok jsem ale přišel na chuť tajnému pocucávání tvrdého (tím se tedy od Vás liším) a někdy vína. Jak už to bývá přídával jsem, tajně občas koupil láhev...Ale poslední 2 měsíce jsem si uvědomil, že piju téměř denně.Uvědomil jsem,jak narůstá množství lihu, které vydržím, aniž by to na mě okolí poznalo (i když se divím),jak zanedbávám své koníčky a mám v práci problém se soustředit a hlavně:začínám mít okna.Minulou středu se mi podařilo za plného provozu doma dostat do sebe 0,6l whisky.Ráno jsem dosáhl takové míry zhnusení sebou samým, že jsem se rozhodl toho nechat. A tak jsem našel tyhle stránky a Vaši diskuzi a chci se k Vám přidat s nepitím.
Moc moc Vám fandím s držím palce, protože v tom jedu s Vámi (teda teprve 4. den). Tak to nepokažte, protože byste to pokazili i mně! Ale jste moc šikovní a dáte to. A já s Vámi. Díky

Alfardo, správně píšeš, že se bojíš té skluzavky ke dnu.Alkohol dostane každého, i toho nejsilnějšího člověka.Špatně se hrabe ze dna, většinou se to ani nepovede, proto jsem moc ráda, že jste se zastavili včas, a už víte!!!co a jak.!Je to moc dobře.A znám alkoholika, o kterém netušila celá rodina, že denně pije,je mu 30 let!, až! vystoupil z auta, došel domů a dostal těžký epileptický alkoholický záchvat, z nemocnice šel do léčebny, nyní chodí na AA, abstinuje.Jak málo stačilo, mohl se v autě zabít.V naší zemi je normální pít, až když je zle, všichni se odtáhnou od nemocného, a je to příliš těžké, začít abstinovat.Je pravda, že někteří mají štěstí, rodina je podrží, stejně je to smutné, těžké, zoufalé.Tak děcka, jen vydržte, bude dobře!

Ahoj Alfarde, jsem moc ráda, že ses k nám přidal a to jistě mluvím i za ostatní. Když nás bude víc, tak je větší šance, že zde stále někdo na pokec bude. Myslím, žes to zarazil včas, trochu mi tím popíjením whisky připomínáš mého bývalého přítele. Ten to také tak velmi decentně po večerech pocucával a co vím, tak stále pocucává, ale protože pije tak 2-3 týdně, tak si myslí, že je to ještě v mezích...no každopádně nám všem přeju moc síly a pevné vůle a budeme tu pro sebe...musíme to dokázat, nejsme přece žádný křehký květinky.

Zdravím Vás Petře.
Jsem moc ráda,že tu opět jste.Vím,že to někdy nevyjde dostat se sem,ale strach jsem měla to přiznávám.A strach jsem měla právě proto,že jsem měla také zvláštní sobotu a divný sen.Zdálo se mi,že jsem byla na obědě v restauraci a objednala jsem si limču a oni mi všichni nutili pivo.Nevím sice proč pivo to mi ani moc nechutná,ale bylo to příšerné.Nic podobného se mi zatím nezdálo,tak jsem z toho byla trochu rozhozená.
A co ty Vaše myšlenky?Problémy v rodině,nebo zase ty naše postpijácké depky?Samozřejmně odpovídat můžete,ale nemusíte.Ale cítím s Vámi,ať je to to,či ono je to těžké.Tak snad už Vám je dnes lépe,ozvěte se.

Zdravím Alfardo.
Bylo by hloupé napsat Vám,že jsem ráda že jste se k nám přidal,to by znělo trochu divně vzhledem k tomu jaký jsme tu klub.Ale jsem ráda,že jste další člověk a hlavně muž,který si svou závislost přiznal.A tak tedy vítejte a hurá s námi do boje.Možná se Vám to bude zdát zvláštní,ale od doby co jsem tu našla pár spřízněných dušiček se se vším peru o něco lépe a moc mi to pomohlo.I když by se dalo říct,že se vůbec neznáme,tak i přesto si dost rozumíme.Alespoň já to tak cítím.Tak to také nevzdávejte.

Díky všem za reakce a podporu. Asi jsem na tom nebyl tak blbě jako mnozí na tomto fóru, ale o to důležitější je pro mě toho nechat hned. Teď když se mi nějak pročistila hlava, je mi čím dál víc zle z toho, že jsem to dělal. Přitom já ve své práci vidím alkoholiky pořád, natrápil jsem se kvůli otci... Něco na té genetice asi bude. Nezbývá než to zlomit Jsem moc rád, že jsem tu na Vás narazil.
Libo myslím, že máte pravdu. Alkoholik ve finále často sklízí jen opovržení, i kdyby předtím žil sebelepší život. A nikdo ho pak nebere jako nemocného.

Bludičko i Vám díky za podporu. Pro mě tohle fórum mělo zásadní význam v tom, abych si uvědomil, jak na tom jsem. To, že jsem tady četl příběhy, které měly podobný začátek nebo průběh, ale mnohem horší konce mě uprostřed poslední kocoviny nakoply. A to jak se tady den ode dne podporujete se mi moc líbí.

Přesně tak Alfardo,já také dlouhé dny pročítala příspěvky tady a ve spoustě z nich jsem se poznávala.A asi jsem na tom taky nebyla úplně nejhůře jako jiní tady,ale asi by k tomu dříve nebo později došlo.Také pak přišel strach,výčitky a zhnusení sama sebe.Nepoznávala jsem se,a tak jsem přestala.Dnes je to 36 dní bez pití a je mi o dost lépe.Neříkám že je to lehké,ale ty mé stavy byly horší.Alkohol je dobrý kamarád,ale špatný šéf.Dnes už to vím.

Alfardo,
vítám Vás v naší "partě" alkoholiků snažící se léčit ze závislosti svépomocí, příp. za pomoci ostatních z party.
Dá se říci, že úspěšnost od založení naší skupiny je doposud 100%ní, takže se nás držte, máme na sebe více než kladný vliv
Bludičko, už se vzpamatovávám z toho včerejšího šoku, ale pořád to není ještě úplně ono.
Vlastně se naskládalo úplně vše, co se naskládat mohlo - stres v práci, stres doma, problémy s rodinou z manželčiny strany, postpijácká depka.....
Ještě to nebylo ale tak vážné, abych to musel řešit pohárkem vína, i když jsem popravdě slintal jako uřícený pes
Omlouvám se za to přirovnání, ale v mé situaci to včera opravdu sedělo.
Naštěstí to vyřešilo vynikající polotučné mléko a vynikající bublinková ochucená minerálka z mých vydatných zásob.
Snažím se to brát trošku s humorem, ale jinak to vlastně ani nejde.
Kdysi někdo důležitý řekl,(snad to nepopletu), že vážné věci se mají brát s humorem ale i humor se má brát vážně.