Alkoholik

Sisi, nevím z jakého důvodu ses rozešla se zmiňovaným dlouholetým přítelem, ale asi by mne moc nepotěšilo, kdyby mi moje bývalá dlouholetá partnerka sdělila, že mne má stále ráda se vším všudy. Vzpomínám, jak jsme nedávno žertovali na téma "seznamka". Nepřekvapil tě tím svým sdělením?
Je to osobní, takže mě klidně odpálkuj
Občas jsem hrozný rypák, ale zajímá mě to.
V minulosti mi bylo několikrát nabídnuto kamarádství (ať už bývalou přítelkyní nebo jen opravdu "kamarádkou")
Možná to beru jinak, ale asi to neumím. Myslím tím stýkat se s opačným pohlavím jen pod zámínkou kamarádství a ničeho jiného.To víš, že jsem to zkoušel.
Ani v jednom případě schůzky neměly dlouhého trvání.
O to hůře u bývalé přítelkyně, u které bylo vše tenkrát ještě docela čerstvé.

Bludičko, mě napadají jenom 2 věci. 1) Jet autem a být za řidiče. (tak jsem to děšlala já) 2) Vymyslet si, že jsi díky těm tvým nemocem (když ses předtím vymlouvala na léky, tak to nebude nic divného) podstoupila celkovou zdravotní prohlídku a že máš zvýšené jaterní testy (přechozená mononukleoza ....atd.) a prostě máš přísnou dietu a alkohol máš zakázaný. Tak budeš mít klid od přemlouvání na hodně dlouho. Nic lepšího mě nenapadá, postavit se a s úklonem přednést, že máš problém, asi nepřipadá v úvahu. Nebo si ještě můžeš vymyslet, že díky těm práškům, které jsi zobala, teď podstupuješ nějakou detoxikační pročišťující kůru. Zkus se poradit s manželem, dá se s ním o tom mluvit?

Petře, u nás je to trochu jiný případ. My jsme se nerozešli kvůli tomu, že by jsme se přestali mít rádi a nerozuměli si. Já jsem se z rodinných důvodů musela vrátit do Čech, kdežto on má velké závazky v zahraničí a musí zůstat tam. Taková trochu neřešitelná situace. Tzn. že se máme rádi pořád a i když budu mít jiného partnera, vím, že on zůstane stále můj přítel. I když už třeba nebudeme v takovém kontaktu.

Sisi díky za radu,asi mi stejně nic jiného nezbyde.
S manželem jsme o tom mluvili,taky hned řekl léky,ale já hned protestovala,že ty léky beru už dlouho,abych pak nebyla za fetku No uvidíme jak z toho všeho vylezu,jestli jako alkoholička,nebo fetka...

A Sisi teď jsem si přečetla to co bylo určeno Petrovi.
Víš jak si psala,že nemáš štěstí na partnery? Nebude to tím,že máš stále v srdíčku tohoto zmiňovaného přítele?Ona 9 let je dlouhá doba a rozchod jako takový se vlastně nekonal...Co ty na to?

Bludičko, to mě taky asi už milionkrát napadlo, že se od toho bývalého přítele nedokážu odpoutat, ale myslím, že to tak úplně není. Vnitřně vím, že prostě spolu být nemůžeme a basta. To je fakt, realita a přece kvůli tomu nezůstanu nadosmrti sama. Mám tam už určitě prostor pro někoho jiného. Teď mi ten někdo nový do života vplul, tak uvidíme, jestli se to nějak vyvine.

Bludičko, těch rad, jak vysvětlit důvod nepití je opravdu málo.
Je jasné, že to staré známé ohrané lékování je už nedůvěryhodné.
Jediné je opravdu svést to na návštěvu lékaře, resp. ranní odběr krve vzhedem k podezření na virózu klíšťové encefalytidy či jiného nezmaru.
Já to v nejbližší mé rodině vyřešil velice šalamounsky.
Vpálil jsem jim do obličeje, že jsem hnusný opilec a alkoholik a divím se, že jim ten chlast pořád chutná
Účinek 100%.
TeĎ jen musím vydržet, abych byl vzorným příkladem a neměli mě za blázna.

Teda Petře ty si frajer, tak jednoduché.Nejlepší obrana je útok!!!!Já ale tak vostrá být nemůžu,to se na ženu nehodí.Ale něco na ten způsob asi vymyslím.
Děkuji,ahojky.

Zdravím veselou partičku, která tady řeší neveselé téma. Právě jsem dočetla vaše dlouhé povídaní a podporování se v abstinenci. Ráda bych jsem připsala pár řádků, není mi dobře - selhala jsem. Od mlada jsem popíjela, tak jako všichni kolem. Musím říct, že jsem měla vždycky šílenou výdrž. To co jsem do sebe dokázala nalít, to kolikrát nezvládli ani kluci. Slovo "kocovina" jsem nechápala. No nic, všechno dobrý, ale později jsem začla mít problém, že už jsem věděla co kocovina je, a neznala co je "záklopka". Nemám jí. Respektive jsem si do pátku myslela, že už ano, ale mýlila jsem se. Ale trochu zpět. Několikrát jsem navštívila odbornou pomoc (asi 3x), vždy to bylo po nějakém šíleném excesu - kdy jsem dorazila domu a nevěděla jak. Nepila jsem denně, vlastně jsem třeba měsíc nepila, pak někam vyrazila, bylo to fajn a zábava jela a ouha. Někdy jsem kalila do rána a přísla domu relativně ok, někdy prostě ne. Myslím, že na to mělo vždycky vliv, zda jsem byla ve stresu a hlavně kolik jsem ten den jedla. No, nicméně jsem byla vždy nakonec ubezpečena, že alkoholik nejsem. Loni jsem měla poměrně hodně starostí, zašla na víno a po asi litru vína jsem se regulérně zhroutila, přítel mě našel jak ležím oblečená na zemi. Druhý den jsem se klepala jak ratlík, ráno si šla koupit flašku, tu vypila a chtěla odjet do blázinec. Všechno mi přerůstalo přes hlavu. nakonec jsem se sebrala a po dvou dnech - zavřená doma (už jsem nepila) jsem se rozhodla, že přestanu pít. Půl roku ani kapka. Pak třeba jednou za měsíc dvě sklenky. Pak víc. V poslední době jsem fungovala jako normální lidi co s alkáčem nemají problém. Buď nic, nebo dvě sklenky, s přítelem flaška večer společně, někdy láhev a půl, když nám víno zbylo z předchozího večera. Přítel s mejma taham a měl velký problém, ale když jsem to teď zvládala normálně, tak jsme fungovali i s tím popíjením společně večer u tv. Taky chci napsat, že když jsem s tím loní sekla, tak jsem začla pravidelně cvičit a našla si koníčky - to si držím stále a vlastně docela na sobě dřu . No ale prostě přišel ten pátek. Kterému předcházel čtvrtek, který se nesl v duchu návštěvy diskotéky s kamarádkou, kde jsem se příjemně vyřádila, domů dorazila pozdě, ale v normálu. Navíc ten den jsem slavila poměrně důležitou a radostnou rodinnou novinu. Přítel mi druhý den udělal šílenou scénu, naprosto příšernou - nechci ani na to myslet. No a já se strašně naštvala - protože k tomu neměl důvod. Večer byla oficiální rodinná oslava a já to prostě udělala znovu, chlastala jsem do rána, nevím jak jsem se dostala domu. ještě teď mi je zle, stydím se a mám pocit šíleného selhání. Je fakt, že jsem měla za sebou velké emociální vypětí a nejedla vlastně nic, ale není to omluva. Jen hledám proč. Kurnik, když jsem sekala dobrotu a myslela si, že už takhle domů nikdy nepřijdu. Je mi zle. Jinak schovky chlastu jsem doma nikdy neměla. To ne. Když piju, tak dobré víno, nebo pivo /a to taky jen dobré značky a na vyhlášených místech (snažím se být taky trochu vtipná). No a proč vlastně píšu - nechala jsem se nejspíš ukolébat, že mám vše pod kontrolou a prostě asi omyl. nemám - kdybych měla tak se to nestalo. Budu se tady asi muset propracovat k tomu, abych řekla, jsem alkoholička. Když mi někdo odepíšete, budu ráda. Jinak pro informaci - včera i dnes to jistěj hrnky ostropestřce a jiných čaju a vody. Chlast doma je, ale nešáhla jsem na nic. Tak děkuju, pokud si to moje vypsání někdo přečtete, snad to není moc zmatené... Lutzka

Lutzko, vítám Vás na foru.
Co jsem měl možnost vyčíst z Vašeho dopisu, troufám si trvdit, že na tom s alkoholem nebudete úplně nejhůře.
Tímto však nechci celou situaci zjednodušovat, je dobře, že si své pití uvědomujete a chcete s tím něco dělat.
U Vás ještě zatím celé jde řešit tím, že vyřešíte proč chcete pít?
Zapíjet hádku s přítelem, uvolnit se od celodenního stresu, nebo se prostě opít a zapomenout?
Upřímně, máte na alkohol myšlenky každý den, třepete se, až přijdete domů a otevřete láhev?
Pokud umíte třeba měsíc nepít, nebo si dát 2 skleničky, myslím že jste na velmi dobré cestě s velkou úspěšností přestat pít.
Musí to ale chtít i Váš přítel a nepopíjet s Vámi večer z láhve.Taky je lepší alkohol doma vůbec nemít.
V žádném případě si ale alkohol neberte jako pomocníka k překonání stresu a úzkosti.
Jistě to není jednoduché, ale jde to, věřte mi.
Dokázala jste to vydržet i půl roku.Dokažete určitě déle, musíte chtít.

Dobrý den Petře, moc Vám děkuji za rychlou odpověď - třepala jsem se cestou z města, jestli tady najdu nějakou reakci na moje noční písmenkové vyplakání... Potřeba pít každý den, to ne, zásoby doma taky ne - ale je fakt, že jsem se po dlouhém dni v práci (mám práci poměrně náročnou a hodně stresující) někdy opravdu těšila na večer s kvalitním vínkem, že se mi pak bude dobře spát. Dneska jsem ráno zase brečela, že jsem to nezvládla a přehnala to, strašně jsem klesla sama před sebou. Měla jsem radost, že jsem dokázala pít kontrolovaně, dát si večer relaxační 2 pohárky - jak Vy píšete a pak si jít lehnout. Nemusela jsem dopíjet lahve, to jsem brala jako velký úspěch, že na tom nejsem tak blbě. Jenže ten pátek.... A tělo muselo bohužel bojovat, dnešní noc byla dost nepříjemná. Jsem však rozhodnutá, že pít teď nebudu a budu zase pozorovat, co se se mnou děje, jak se cítím a tak. Mám z chlastu respekt, vím, co dokáže. Můj táta je alkoholik a vím, jak to ubližije všem blízkým a tak. Táta je jeden z mála, co se z toho dostal úplně sám (což vím, že se nikdy nedá říct určitě) - nepije osm let, přestal kouřit, má neuvěřitelné problémy, zhroutilo se mu podnikání, když byl v nejlepším - a přesto vydržel a jak sám říká, nedá si ani kapky na kašel. našel si víru - ta mu pomohla, hodně medituje. Tím tedy taky chci dát trochu naděje lidem tady, kteří to chtějí zvládnout bez léčebny - jde to. A táta na tom byl tak, že ráno vstal a exnul láhev červenýho.... Prostě strašný.
Já sama jsem poměrně citlivá, okolí ale má dojem - celý můj život, že jsem sebevědomej střelec. už na základní škole, když bylo třeba něco řešit, tak jsem šla za třídu já. nevím, zda i to, může mít nějaké kořeny v mém pití. Na to, proč piju, bych moc ráda přišla. Snad mi tady s tím pomůžete. Tak jsem tady, mám za sebou dva dny bez. Dnešek se k těm dvěma určitě přidá.
A jak se cítíte Vy, Petře? Kolikátý den máte za sebou? Napiště mi prosím. Je to strašně důležitý si popovídat alespoň virtuálně s lidma, kteří se před sebou nemusejí stydět a tak nějak chápou co se děje člověku v hlavě, který má rád alkohol...
Ještě jednou moc děkuju a budu se těšit na řádky. Lutzka