Alkoholik

Sisi, tak mu to asi řekni. Já vím, že to je strašně těžký říct, mám problém s alkoholem, ale nejtěžší je to přiznat sám sobě a to si dokázala. Pokud Tě přítel miluje, tak to jistě pochopí a taky přehodnotí postoj k jeho tahům. Možná když mu povyprávíš co stalo Tobě, tak mu dojde, že to je plíživé, a že za rok, dva, taky můžou ty tahy trvat 3 dny a ani nebude vědět kde byl. jde o to, jak moc mu věříš. A jak moc se bojíš, že by to někde vypravěl. Strašně moc držím palce.

Přátelé, jsem připravená na to, že se dozvím, že troska jsem jen já. Když me nebude poslouchat a jen urážet, tak navrhnu konfrontaci u odborníka. My dva a terapeut. Já se toho nebojím. To, že problém mám, tak já se nic nového nedozvím, to že přítel problém má já vím, a ten se to dozví od terapeuta. když tam nebude chtít jít a ani nezměni postoj k drogám, tak asi zvedám plachty. Připravená na to ale nejsem. Jak pišeš Sisi, jsem momentálně uplakaná holka, která se bojí budoucnosti a potřebuju někoho kdo bude se mnou. A můj sen do budoucna přece neni tak strašně nereálný. Žádnej barák s muškátama, retrívr na zahrádce, tři děti a barbecue se sousedama a dovolená v Chorvatsku.

Lutzko, zatím je ten vztah v počátku a nedůvěřuji mu natolik, abych na sebe vybalila všechno. Dále s tím mám obrovský problém to vůbec někomu říct. Jak jsem psala, že to o mě nikdo neví, tak jsem se spletla, ví to o mě můj bývalý přítel, se kterým jsem byla devět let, ale tomu jsem to řekla asi před týdny. Jsme rozešlí přes 3 roky. Úplně bych na něj zapoměla. Zatím jsem ve stadiu, kdy to opravdu nechci nikomu jinému říct. Pak taky u mě to období, kdy jsem si občas někde dala nadmíru do nosu a nic si nepamatovala hodně dávno skončilo, za posledních několik let jsem si "pouze" skoro každý večer otevřela lahvinku dobrého vínka a celou ji vyžahla, když jsem měla druhý den volno i víc. Ale stále si pamatuji jeden příchod (přílez) domů z nějaké vesnické zábavy, kdy jsem do prvního patra lezla po čtyřech, protože jsem nebyla schopná stát na nohou. To byly ty mé alkoholické začátky hodně x let zpátky

S tím terapeutem je to dobrý nápad!

Lutzi,přečetla jsem si všechny příspěvky,Vaše i ostatních.
Co člověk to názor,ale většinou se shodovali.I já se k ním přikláním.
Ale zase na druhou stranu chápu i Vás.Myslím,že už to zmínil Alfardo,hezky se to řekne,ale hůře udělá.Chápu Vás,na jedné straně máte přítele,kterého máte ráda a on Vás a malého též.Na straně druhé,máte(snad malý)problém s alkoholem a přítel nejspíš s mariškou.Vy se snažíte svého neduhu zbavit,ale on s tím svým nejspíš problém nemá.Myslím,že to vůbec nemáte lehké.Ale jestli se mezi vámi něco nezmění,nedopadne to asi ani pro jednoho dobře.A hlavně pro Vás,Vy už tu nejste sama,máte povinnost k někomu kdo Vás miluje a moc potřebuje.Je to Váš synek .
A tak Vám všem třem držím palečky,ať to vaše dnešní povídání vyjde tak jak si to přejete.Hodně štěstí a síly .

Petře,Sisi,Alfardo.
Vás všechny alespoň dnes pozdravím.Měla jsem dnes nějaký fofr.Ale alespoň nebyl čas na hlouposti .
Doufám,že vy jste všichni v pohodě.Ale určitě jste,jste tu všichni úžasní a silní .Hlavně Sisi,tu jen tak nic nesklátí,natož nějaká viróza.
Tak přeji dobrou noc a krásné zítřejší probuzení!!!

Zdravím Vás Zuzi.
Musím Vám za nás všechny poděkovat za Vaši podporu,moc mě to potěšilo.Je hezké,že se někdo přijde podívat na toto fórum a všimne si pár lidiček,kteří ačkoliv se neznají si velice rozumí a snaží se jeden druhému pomoci.Pročítala jsem si i jiná témata a našla jsem lidi,kteří na sebe dokážou být až zlí.Jsem ráda,že jsem našla to správné téma a hlavně ty správné lidičky .
A Vás musím též obdivovat.Za odhodlání,které jste v sobě našla a vyhledala odborníka,a za sílu a vytrvalost s jakou bojujete už 8 měsíců.
Gratuluji a držím pěsti .

Sisi, chápu to... Drž se a vydrž - zatím mu třeba řekni, že se Ti z opilců dělá špatně, určitě najdeš nějaký pěkný důvod proč. My jsme to odsunuli, resp. přítel, dneska se ještě nechce vidět. Tak se koukám na film a půjdu spát. Ráno jdu se synkem k doktorovi, měl zítra ráno jet na školu v přírodě a místo toho má kašel a rýmu. Je mi ho líto, strašně se těšil .Blbej tejden. Sisi doufám, že ti je lépe a už nemáš bolesti. Zítra se tu sejdeme. Lutzka

Bludičko, moc Vám děkuji za reakci a přečtení dnešního povídání. Já se snažím věřit, že to zvládneme. Přítel je inteligentní a myslím, že mu na nás hodně záleží, tak snad se pochlapí a vzdá se travky. nebudu po něm chtít, aby se jí zvdal úplně, ale minimálně si teď dal delší pauzu, taky uvidí, co to s ním bude dělat a třeba mu to otevře oči. Budu pak šťastná, když si z toho udělá příležitostní odreágovačku a dojde mu, že žil dlouho mimo realitu. Je to něco jak se tady píše, vidět svět střízlivejma očima a ne ráno chodit do práce v oparu. Přeju moc hezkou noc a doufám, že budete mít jen krásné sny a pak krásne čisté ráno. Lutzka

Ahoj Sisi i všichni ostatní, já jsem bumbala dost, i když ono podle mě je to kolikrát docela těžký soudit kde je ta hranice moc a míň. Já jsem nepila každej den ani třeba 3 dny v kuse, ale když jsem si tak 3xdo týdne dala tak určitě ze vší parádou Já myslím,že nadmíru jsem pila vždycky,bylo mi jedno jestli mám okna nebo tak. S manželem jsem 8 rok a děti nemám, protože jsem měla pořád pocit, že jsem mladá a ještě jsem si asi pořádně neužila, což teď vím,že bylo jinak. Ani zpětně nevím, kdy nastal zlom,že mi bylo jedno, jestli si ve vinotéce koupím 1,5litr vína a vychlastám si ho sama, v každým případě se toto začalo stávat celkem častěji a ke konci už mi začínalo být i jedno co si dám.Ani jsem snad nikdy nepila z žádných depresí,ale jen prostě proto, že mně hrozně bavily ty stavy ožralosti(což je naprostá blbost).Vzpomínám si jak jsme si někdy ke konci mojí ožralecké kariéry otevřeli jednou večer s manželem víno,chodila jsem ven na cigáro(on nekuřák),v průjezdu byl demižonek slivovice a já snad ze strachu abych u toho cigára neuschla jsem to do sebe lila přímo z toho demižonku,než on stačil nalít snad teprvo třetí skleničku já už jsem byla slušně na kaši-potom už předemnou začal chlast skovávat,samozřejmě abych mu ukázala,tak jsem si kupovala svůj na tajnočku a schovávala jsem si ho taky.Takhle to šlo nějakej čas až jsme z toho byli oba neštastný a já se šla léčit.V okolí jsem to netajila,sice spousta lidí koukalo jak z jara,protože mezi známíma jsem docela oblíbený člověk,jsem celkem k světu baba a vždy upravená takže nikoho nikdy nenapadlo jak to doma vedu.Dokonce spousta lidí ze začátku bylo toho názoru, že léčbu ani nepotřebuju, ale to je hodně tím, že jsem z malé vesnice a chlastá zde snad každej, ale co pro mě je nejdůležitější nikdo z lidí se kterými se stýkám mě za to nijak neodsoudil a jsem toho názoru toto nikdy netajit jednak proto, že už je to věc na celej život. Beru to tak jsem alkáč stalo se stalo je spousta horších věcí, navíc delší abstinování fakt hrozně zvedá sebevědomí,tak mi ani nevadí když někdo řekne panebože alkoholička Já mám vnitřní pocit, že jsem dokázala moc, zažila si prostě víc ať už v chlastu nebo s abstinencí a sami víte,že k obojímu je spousta síly no ne? Chlastat a muset u toho normálně životně fungovat,aby náhodou někdo něco nepoznal A pak mít sílu na to přestat. Prostě se za to nijak nestydím nejsem přeci nijak méněcená,každej člověk v životě nějak selže otázkou je kdo si to přizná.