Alkoholik

Lutzo, až budeš mít první rok abstinence, poznáš tu pravou radost, pocit štěstí, pochopíš, o čem to je, a že se máš ráda, děláš si něco jen pro sebe.Jde to, přeji Ti to.

Zdravím, sice píši prvně, ale čtu Vás pravidelně a chci Vám vyjadřit podporu pro život s minimem alkoholu! S posledním příspěvkem paní Líby 100% souhlasím. Pousmál jsem se nad přečtením už mi táhne na pátý den bez alkoholu , vzpoměl jsem si na sebe, jak jsem začínal se prát s lihem. Přeji Všem hodně zdaru

Zdravím Vás Kamile.
Děkuji za podporu,je to zvláštní,ale i takováto podpora potěší a motivuje.Já sice abstinuji o pár dní déle než Lutzi,ale též počítám každý den a za každý další jsem šťastnější a snad i silnější....Doufám,že to takto bude pokračovat i nadále .
Jestli mohu být zvědavá,jak dlouho abstinujete Vy?
A s paní Libuškou též souhlasím

Bludičko, bloudit s alkoholem jsem začal tak 7let zpátky, a začalo to nevinně víkendy..., to bylo ještě jakoby ok, v práci taky,.. alkohol mě bavil a vše šlo v pohodě, pod pojmem alkohol mě bavil si představte po práci tak pivo a třeba večer 2dc rumu.ale vždy doma, a tak to šlo rok dva, alkohol jsem bral jako relax na večer., pak jsem začal pracovat na 12h směny, ranní noční a poté 48hodin volna, pořád dokola, bylo mi to celkem jedno, protože jsem byl sám a pohoda.Jenže za tou pohodou stál alkohol, což jsem si tehdá vubec nepřipustil, štamprle sem štamrple tam, pořád vše v pohodě.no a šlo to vzestupnou tendencí a přesto jsem to bravurně před všemi skrýval.Alkohol na mě moc nebyl znát, nebyl jsem nikdy po něm agresivní a kocovinu jsem taky neznal, nebo spíše utlumil zase alkoholem.Na práci to tehda taky nemělo vliv, šlo mi vše od ruky a dařilo se tak jsem měl alkohol za super společníka. o kterém nikdo moc neví.Dařilo se mi vše, jakž takž volný vztah, práce... žil jsem jak prase v žitě, peněz jsem měl dost,i zdraví, jsem si tehda myslel,.. prostě jsem se měl super s alkoholem.a tak to šlo dál... až do té doby než se začlo v práci propouštět, lidé se začli bát a celková atmosféra stála za prd a já odešel sám s odstupným, s tím, že si užiju léto a na podzim do nové práce.tenkrát jsem si myslel, že jsem na pohodu a na vrcholu blaha, zpětně to vidím již, že jsem měl jednosměrnou jízdenku do pekla předplacenou. to už jsem byl bez vztahu, bylo mi to jedno, chtěl jsem naplno žíííít!! tak jsem trajdal po horách a lesích a výletech, a flaška v batohu byla samozřejmost. Hladinu alkoholu jsem si udržoval a zdálo se vše ok.Prostě jsem si na alkohol navykl ale už mě ovládal a stahoval na dno. už nešlo jednoduše docílit toho spokojeného(opilého) stavu na pohodu a musel jsem pít víc a víc.No a tak to šlo cca 3 měsíce, až jsem skončil v nemocnici s akutní ethanolovou hepatitidou (žloutenkou).

A to nebyl začátek pekla!!!! do nemocnice mě dostala sestra, doma jsem ležel a nechtělo se mi ani moc žít v tu chvíli,během 5dnu mi začala selhávat játra, což jsem samozřejmě netušil, že se mi muže něco takového stát, ani doktoři, až při rentgenu plic, mi zjistili vodu na plicích a jaterní testy se horšily každým dnem.., paradoxně jsem si vubec nemyslel že bych mohl zemřít a nic mě nebolelo,protože játra nebolí!!!po třech týdnech jsem se dostal z nemocnice. bylo mi dobře defakto super, po 3měsících po kontrole krve jsem měl krevní testy v normě a já si v duchu říkal jak jsem silný.celková zpráva z nemocnice byla, že žloutenka byla po dlouhodobém abúzu alkoholu s nedostatkem bílkovin atd. prý prostě kdyby víc jedl, tak bych to přinejmenším značně snížil.tak to šlo dál a asi 5měsícu jsem k alkoholu nečuch. jenže o a po vánocích jsem chtěně čuchnul k alkoholu a byl jsem v tom zase. sice o hóódně mín alkoholu než tenkrát, ale pil jsem a schovával jsem láhve a kryl pití a lhal, a zase mi vše vycházelo.., no prostě závislost se ukázala v tom nejhorším, nešlo bez něj být, no a tak nějak jsem klesal ke dnu, až jednou jsem tak pil u řeky rum a přišel za mnou takový bezdomovec, no a dal se se mnou do řeči, kdyby byl střízlivý tak si ho ani nevšimnu, sednul ke mě, že jde chytat ryby a proč piju a tak, že taky kdysi pil a přišel o vše kecali jsme asi 3 hodiny, no a na ten den nezapomenu, musím se tomu smát, že mi otevřel oči, takových lidí si nikdo nevšímá a jsou špína, ale to já jsem byl v tu chvíli taky, akorát s tím rozdílem že on měl na sobě staré hadry a cca 60roku a já celkem upravený a 27let. od té doby je to 7 měsícu nepiji a je mi líp a líp, hlavně psychika je pohoda

Kamile,
moc Vám děkuji za upřímnost.Váš počátek popíjení je dost podobný mému.Též jsem měla sklenku vína na večer za kamarádku,která mě vždy uvede do pohody.A na konci to byl 1,5 l co mě z té pohody vyhodil.
Ten Váš příběh je dost odstrašující,ale je vidět co ten náš jakoby nejlepší přítel dokáže.Pomalu a plíživě si nás získává,a pak když už mu naivně věříme nás srazí na kolena.A teď se trap sám .
Ale je hezké slyšet(číst),že se s tím démonem dá poprat.
A mohu se ještě na něco zeptat?Já vím,že jsem šíleně zvědavá ženská .Vy jste se nějak léčil,nebo jste přestal s pitím sám?
Ještě jednou děkuji za upřímnost,moc si toho vážím.

dvakrát jsem byl u psychiatra, ale to jsem měl jen tak na oko, říkal jsem jak jsem v pohodě a tak, a byl, jen stejně jsem si zase koupil flašku když byla příležitost a pak jsem pil jen aby jsem byl vůbec něčeho schopný a to bylo moje dno, to už se pustila do mě celá rodina a měl jsem jít na léčení, samozřejmě jsem nešel s tím, že odevzdám všechny peníze rodině a budu s nima na začátku žít, probíhalo to překotně bo jsem se nemohl dostat do života, nic mě nebavilo, jen myšlenky na alkohol, probdělé noci, touha po alkoholu, vypil jsem i alpu abych se nějak zmatořil, no děs, no a tak nějak jsem přežíval, katastrofa, tak jsem začal číst stránky o závislostech a tak jsem se dostával tady a četl a snažil se pochopit svou nemoc co se děje v mozku při odeznívání abstinenčních příznaku a tak, hledal jsem příčinu pití proč, proč mozek dobrovolně ničí své tělo, než aby ho chránil, ... no prostě boj a je 100% pravda, že alkoholik ubližuje více svému okolí než v tu chvíli sám sobě

Bludičko, kdepak se nám toulá Petr s Alfardem? Snad je vše v pořádku, myslím na ty naše kluky.

Zdravím všechny a děkuju za podporu . Líbo, tu pohodu znám, vydržela jsem bez chlastu půl roku - ani bych to nenazvala vydržela, prostě jsem nepila. Pak jsem si sem tam dala (jak jsem psala v mé první zprávě) - teď jsem ale selhala. 5 dní jsem si tu tak vypíchla z toho důvodu, že tu asi všichni víme, jak strašný je vydržet po předávkování alkáčem, si nedát něco co by nás postavilo na nohy :-/. Váš příběh jsem četla již před rokem, když jsem šla do abstinence, hodně mi pomáhal k mému rozhodnutí tento web. Jen jsem sem nenapsala, styděla jsem se a po pár dnech jsem pak necítila potřebu a jen tak ze zvědavosti, jsem se sem jukla, jak se kdo drží, nebo nedrží. Tak jsem se vyzpovídala zpětně. U Vašeho příběhu jsem tenkrát strašně bulela a uvědomila jsem si, že to, čemu já říkám problémy, jsou vlastně prkotiny... A že se nemám na co vymlouvat. Jste ohromně silná žena a moc mám fandím. A taky jste krásná, viděla jsem Vás v pořadu TV Barrandov.
Jinak včera jsem měla hodně práce, pak se řádně zničila v tělocvičně - to je moje nová závislost od minulého roku, kterou jsem si přidala během abstinence a pokračuji stále. A je to skvělá závislost ))). V noci jsem ještě hodně pracovala a pak si četla a nakonec se skvěle vyspala. Jen se děsím momentu, že mi začne ťukat přítel alkáč na dveře a já zjistím, že mám nutkání vyrazit do koloniálu si koupit dobré červené, nebo bílé (záleží jaké bude počasí). Zatím je to ok. Kolem našeho vinaře jsem prošla bez mrazení, zamávala mu a šla dál. Snad to dám.
Bludičko, děkuju Vám moc a strašně fandím. Jak říká pan doktor Nešpor, je důležité si říkat, dnes nepiju. A každej den se počítá. Já vím, že mě tu ukamenujete, ale ta představa v létě si nedat na zahrádce vychlazené bílé, je strašně divná ((.Loni jsem to zvládla celé leto, tak to snad dám. Budu na sobě pracovat. Slibuju. Jen je třeba si říkat, dneska ještě ne a třeba za 30 let si řeknu, jůůů - 30 let jsem si nedala... Motivace je tady v príbězích - jak třeba píše Kamil - jsem strašně ráda, že pořád jsem se nedostala do stádia, že myslím jen na chlast a jít třeba vypít Alpu, jen aby se člověk trochu opil. Rovnou bych si balila tašku - asi. nebo taky ne, páč ta touha byla silnější. Nevím. Teď, dokud mi to myslí, si stejně říkám, že možná zajdu k nějakému odborníkovi a popovídám si. Uvidím. Zatím mi pomáháte vy všichni tady. Děkuju za tento web a tuhle diskuzi, kde jsou úžasní lidé!

PS

Sisi, jseš v pohodě???? Není Ti moc špatně??? Nebo můžeš konečně spát a nejsi tu? A Petr se neozval a byl první kdo mi napsal! Doufám že se všichni držíte!!!!

Sisi!! Ty tu! Zatímco jsem psala, jsi zrovna napsala - jak Ti je??? Doufám, že bolesti už odezněly....Jojo, kluci nám nějak zmizeli.