Alkoholik

Dobré ráno Lutzko,
chtěl jsem to na Vás vypálit, ale pak jsem vychladl
Mé nepití beru asi moc váženě a nepřipouštím si žádnou chybičku (asi proto, že už jich byly stovky a tentokrát chci opravdu vydržet).
Zdálo se mi, že to vše berete moc na lehkou váhu a taky mne zamrzelo, že jste se tak lehce nechala zlákat vůní vinného střiku.
Skutečnost je asi jiná, ale v tu chvíli mi to tak opravdu připadalo.


Bludičko, jsem v pohodě.
Smutný ne, spíš mám hlavu plnou starostí.
Na svátky se radši ani neptej.
Letos katastrofa.Jsem největší buran z buranova.
Se synem jsme splnili jen povinné kolečko v rodinném kruhu a pak zase práce,práce,práce.....

Ahoj Petře.
To mě mrzí,že máš starosti.Doufám,že to není nic vážného.
A co se svátků týče,tak se tedy ptát nebudu.Ale kdyby si měl chuť,nebo potřebu to ze sebe dostat tak tu pro tebe jsem.A věř,zase bude lépe,musí .

Ahoj všem, je mi nějak smutno, už jsem i přemýšlela, že bych si možná měla nechat napsat antidepresiva. Rozjímám nad tím, jestli chci přestat napořád a naprosto upřímně, nějak mě ta představa, že už nikdy, děsí. Nějak si to neumím srovnat v té makovici a nevím, co se sebou dělat. Možná bych si neměla říkat, že napořád, ale třeba jen na těch 90 dní a pak se uvidí. A jsem celkově otrávená vším, nejsem spokojená se svým osobním životem, nic mě netěší.... a ještě mě do toho bolí břicho a připadám si jako konev. Jinak Bludičko, s tou čokoládou to mám úplně stejně. Co já jí teď zkonzumuju!

Ahoj Sisi, chtěla jsem Ti jen napsat, že to mám teď podobně a mám v hlavě guláš, melu se v tom... Je to strašně těžký. člověk si říká, nejsem na tom zle, neklepu se když jdu kolem regálu s vínem, netáhne to do hospody atd. Na druhou stranu jsme se sem na tohle forum dostaly - i z nějakého důvodu a to, že si uvědomujeme, že alkohol nám nějak ubližuje a obkličuje si nás. A co s tím teď. Našla jsem nějaký stránky, pro lidi, co se bojí, že si začínají uvědomovat problém s chlastem. Vlastně se tam nějak vyplňuje - jaký máš pocity, když si dáš víno, co se ten den dělo a blablabla. K tomu jsem před tím četla článek, že někde v Austrálii existuje přímo program, kde to pomůže rozlíčovat, kdy a proč člověk pije a samo to člověka navede, ke snižování pití - na normální míru. A normální míra pro ženu je něco kolem dvou flašek vína týdně mám dojem... - nebo litrů. teď nevím. Já teď bojuju s tím, zda se stát plným abstinentem a nebo si dát hranice, kdy pít, kde pít a kdy rozhodně nepít. A ty nepřekročovat. Jenže ten chlast je záludnej a bojím se, že si to člověk začne nějak obhajovat, proč co kdy jako tak trochu porušit a tak. Jak sjem psala o tom víkendu, tak to byla troška, společenská záležitost, měla jsem radost, že jsem se neopila a ani neměl nutkání si nalít víc. Ale pak jsem si říkala, že to vlastně bylo úplně zbytečný, páč kdybych tam celý večer seděla o vodě, tak by se nic nestalo.
Můžu se zeptat kolik si toho vypila o tom víkendu a jak ses cítila? Jestli nechceš, tak neodpovídej... A hlavně nebuď smutná. S tím osobním životem to znám, byla jsem sama s klukem, neměla jsem práci, neměl mě kdo obejmout - pak se to zlomilo. Jenom si člověk musí tak trochu snít - positivně, ono to pak přijde. Drž se!

Ahojky posmutnělá Sisi .
To co jsi napsala není až tak od věci.Za to co ti teď napíši mě asi mnozí a hlavně Petr budou linčovat,ale napíši to .
Totiž podobně jsem to udělala i já.Když jsem sekla s pitím měla jsem v hlavě stále jak v úle,nebudu už nikdy pít?Budu někdy pít?Nesmím!!!Připiji si někdy na něco alkoholem?Chtěla bych,ale Nesmím!!!A jak se mi vršily ty odpovědi NESMÍM,dostávala jsem se do depresí.A pak jsem si řikala,že se z toho nejspíš zblázním.A tak jsem přestala přemýšlet nad tím nesmím a prostě jsem si řekla mohu,ale nechci.Chci být jako dřív(jakože neslopat).A těším se z každého dne bez pití,a z každého odmítnutí alkoholu.Ale pokud jsem si vtloukala do hlavy nesmím a nemohu,tak to šlo hůře.Přišlo mi to jako když si člověk řekne od zítra nejím sladké a zrovna na ně dostane obrovskou chuť .

Ahoj holky, o tom víkendu jsem odhadem vypila asi 0,5 l vína. Ve třech jsme vypili 3 sedmičky a já vědomě pila podstatně méně než ti dva. Normálně jsem si šla v pohodě lehnout a ještě jsem si asi do půl druhé četla. Takže jak říkám, žádná tragédie, ale už jen to, že jsem neodolala a nevydržela to, mě deptá. Bludičko - máš pravdu, ono mi v tom mozku pořád jede nesmíš nesmíš a už nikdy a tím je člověk ještě více frustrovaný. Jenže já mám teď pocit, že se to na mě všechno nabalilo jako koule. V tom novém vztahu se tak nějak plácáme, je to pořád takové napůl jako že spolu chodíme a nechodíme, já tam mám nějaký psych. blok, mám obavu do toho jít naplno, abych nazačala dávat do vztahu víc a pak nedostala zase další ránu. Je na tom mém příteli pár věcí, ze kterých mám prostě strach. Na druhou stranu vím, že kdybych se od těch mých strachů odprostila a dala citům volný průchod, tak by nám spolu mohlo být dobře. Pár let bydlím sama a bála jsem se, že si nezvyknu mít někoho doma, že si ráda věci dělám po svém atd. Teď ho tam občas mám a vůbec mi nepřekáží, je to naprosto pohodový člověk. Do toho stres ze školy, absolutně při práci nestíhám a už vidím ty nejčernější scénáře, jak mě vyhodí a jaká to bude ostuda a bla bla bla. Taky teď začínám přemýšlet nad tím, jestli někdy vůbec budu mít děti, už moc času totiž nemám. Takže i tyhle myšlenky se mi do té kebule vkrádají, že už si prostě nemůžu dovolit s někým strávit další 3 roky a pak se rozejít a znovu hledat. Na to už není čas. No jsem na toho Chocholouška asi fakt zralá ale teď se utěšuji tím, že je to hormonama ... a za 3 dny to bude všechno zase ve světlejších barvách. Do toho začala hárat i moje fenka, takže jsme dvojka k pohledání

Bludičko?Z čeho usuzuješ, že bych tě měl linčovat?To se ti zdám takový kruťas a pedant?
Kdybys je tušila, jaký já jsem "svatoušek".....
A když už se takto svěřujem a vylíváme srdíčka, myslíš, že i já si teď hned od stolu umím říct, už nikdy v životě se nechci napít vína?
Ta myšlenka mě dost ubíjí, ale momentálně nemám jiné volby.
Kdybych řekl, že mi víno nechybí, lhal bych.
Kolikrát jsem si říkal,že jedna sklenička mně neublíží, ale vím, že by ublížila.V tuto chvíli ano.
Potřebuju si sám sobě dokázat, že mě alkohol neovládá, že bez něj můžu žít aniž bych lezl po podlaze touhou si ulít.
Je možné, že po několika měsících se chuť zcela vytratí, možná že ne.
Momentálně ale cítím,že bych ten boj prohrál a vrátil se zpět do doby těch prochlastaných večerů.

Zdravím Petře, chápu! Přežila bych ten vostrej list. Na lehkou váhu to neberu, to mi věřte, teď jsem psala Sisi, co se mi mele hlavou a plácám se v tom. Ach jo..

Já vím Lutzko.
Plácáme se v tom všichni.
Složitá otázka, jak se stát z alkoholika úplný abstinent?
Teď docela neřešitelná, všechno chce ale čas.
Uvidíte za měsíc, za dva.
Už na vše budete pohlížet úplně jinak.
Osobně, kdybych si teď dal pohárek, 100%ně bych věděl, že bude jen jeden a žádný další jiný.
Zklamal bych ale sebe a všechno co jsem teď doposud udělal, natrápil se atd. by bylo fuč.
Navíc nerad prohrávám. O to více s takovým soupeřem.
Teď, téměř po 2 měsících si můžu říct, že vím jak ho porazit.
Musím zvítězit nejdřív sám nad sebou.
Pak bude vše jednodušší.

Sisi,máš moc věcí na přemýšlení a z toho máš guláš v hlavě .
Já být tebou zajdu k obvoďákovi,nebo neurologovi a povyprávím mu jak se cítím a nechám si něco slabšího na uklidnění napsat.A pak,musíš asi zvolnit pracovní tempo když k tomu ještě děláš školu.Zaměstnavatel určitě o tvém studiu ví,a tak by na to měl brát trochu ohled.A ty by si mu to možná měla i říct,požádat o dovolenou,aby věděl že toho máš hodně.A hlavně ty si nemysly,že když si jednou vezmeš volno,tak spadne firma.
A až se sklidníš budeš mít lepší náladu i jiný pohled na život.
No sakra to jsem ti to vysvětlila,kdo by to do mě řekl ?