Alkoholik

Díky, Sisi. Už zjištění, že v tom jeden nelítá sám, je jako záchranný kruh. Máš pravdu, ta mlha je všude a ne a ne se rozpustit a nepomůže ani třeskuté jaro zalité sluncem. Vím, že musím v sobě rozklíčovat spoustu smyček a jelikož nemám trpělivost s objednacími termíny u psychologů, jsem ráda, že jste tady vy. Nechci všechny odborníky zatracovat, ale nakonec, kdo je větší odborník než ten, který ví z vlastní zkušenosti, o čem je řeč!

Díky i Tobě, Bludičko. Ještě bych se chtěla omluvit za zmatené posílání odpovědí, ale jsem na takovém foru prvně a nevím, který "čudlík" zmáčknout, aby se objevily na foru pro všechny. Ne proto, že bych byla grafoman, ale prostě ze slušnosti:-)

Giselo, myslím, že toto forum je dobrym pomocnikem a hlavne si můžeš být jistá, že ti všichni rozumíme a známe tvé pocity atd., což je pro člověka s tímto problémem hrozně důležité. V rodině sice podporu lidé také mají, ale to co se v tvém nitru odehrává stejně nedokážou posoudit a pochopit. A věř, že vím přesně o čem mluvíš, ta naše duše není kolikrát jednoduchá a dává nám pořádně zabrat. Rozklíčovat ty jednotlivé smyčky není vůbec lehký hlavolam!

Já myslím, že se objevuje všechno všem, nebo se mýlím?

Paradoxní na tom je, že druhým jsem schopná poradit prakticky s čímkoli (trochu nesebekritické, já vím:-) ), ale sama se sebou si prostě rady nevím...

Giselo poradit druhému to co sami neprožíváme je jednoduché,ale sobě když nevíme kudy kam je těžké.A proto píšeme sem,tady je pár milých lidiček a když je ouvej,vždy někdo přispěchá s pomocí či radou .

Bludičko, právě proto jsem ráda, že jsem na vás natrefila...Byla jsem vždycky zvyklá řešit věci sama a s rozhodností, rázností a jistotou a najednou se v tom plácám, dostávám záchvaty úzkosti při pomyšlení, že bych měla vůbec něco řešit a alkohol mi vlastně pomáhá se dostat do takového toho stavu "však co, nejde o zlaté trenky"...o to větší úzkost mě pak popadne, jakmile jeho účinky pominou. A to jsem si myslela, že v mém věku budu pro ostatní, rodinu zvlášť, jako opěrný bod...Tady na foru to naštěstí vypadá jako jedna nekonečná přímka opěrných bodů...díky

Giselo tyhle pocity,stavy a nálady tu známe všichni.Alkohol se nejdříve chová jak ten největší přítel,ale jak si zvykneš na jeho přítomnost,zradí tě .Pak už se jen vezeš na kolotoči a neumíš ho zastavit.
Giselo jestli se potřebuješ vypovídat(vypsat),tak neváhej.Tady tě nikdo soudit nebude a každý se pokusí pomoci alespoň radou a podporou.Neboj se a uvidíš,že se ti trochu uleví .

Tak si jen říkám dámy, kam jsme to dopracovaly, což? holt když něco děláme, tak pořádně. Která z nás by si to kdy pomyslela, že? Všechno zařídíme, všude poradíme, všechno zvládneme a hle.... najednou se vezeme samy na kolotoči, který neumíme zabrzdit.

Přesně tak, Bludičko, je to kolotoč, který vypadá jako docela fajn atrakce, ale pak se motá hlava (nejen obrazně). Začalo to "jen" občasnými depkami, že jsem zase pila, pak se přidali fyzické potíže - motání hlavy, třes, nespavost, únava atd. Ještě před nedávnem se mi dařilo třeba dva dny vysadit a nepít, to se mi hned lépe vstávalo a bylo celkově líp, ale jak na mě začala doléhat čím dál víc situace v rodině, vypustila jsem už i ty dny "bez". Před dvěma lety jsem byla i u psychiatra, ale ne kvůli pití, mívala jsem arytmie a protože nezjistili žádnou srdeční vadu, řekli mi, že to mám od nervů,diagnostikovala mi panickou poruchu a napsala mi AD, ale nebrala jsem je, neměla jsem odvahu (mám kamarádku, která je bere leta a vidím, co to s ní dělá, možná nesprávná AD, nevím).