Alkoholik

Jojo, Sisi, svatá pravda...pořád vše šlape na plné obrátky, říkáme si, že to je ještě dobrý, stíháme nevídané, neslýchané a najednou se kolečka zadřou a my začneme "promazávat"

Giselo a co manžel? Jak to vnímá a řešil to někdy s tebou?

Asi před půl rokem, kdy se mi rozvázal jazyk (díky alkoholu) a já jsem řekla pár připomínek k našemu soužití, prohlásil, že litr vína je už přece jen moc (nebyl zvyklý, že se ozývám). Ale nijak to neřeší, sám pije (pivo), a když si jde koupit piva, přinese pro mě víno. Takže je to u nás obou asi takový alibismus.

My žijeme spíš vedle sebe než spolu. Je už skoro dva roky bez práce, ne úplně vlastní vinou, v jeho oboru je trh s místy nasycen, což se podepsalo na psychice nás obou. Taky hrozně nerad něco řeší, prostě politika "klídeček, teploučko a smrádeček", pardon:-) Ale neříkám, že to je jen jeho vina, dneska už vím, že jsem měla spoustu věcí dělat jinak...

No jo, tak to asi žádná velká idylka nebude. Vidím vás každého někde s tím svým nejlepším přítelem. Manžela s pivem a tebe s vínkem. A myslíš, že kdybys třeba navrhla, že změníte životní styl (spolu), že by do toho šel? vím jak moc a kolik toho piva pije, ale určitě by mu to také neuškodilo. Jen nevím, jestli by byl ten správný parťák...... zdá se mi z tvé zprávy, že se mu nechce nic moc řešit.

Tak jsi mě předběhla....

no, taky nepije zrovna málo, tak 6-8 piv denně, kromě toho moc nejí...a odhadla jsi to naprosto přesně, on sedí u svého stolu s pivem a já u svého s vínem:-) A společně bychom do toho asi jít nemohli, protože "on přece žádný problém nemá, může přestat kdykoli", a že to je na mně, co s tím udělám.

To jsem si přesně myslela, že on ždný problém nemá! Tak nevím, jestli jsi na om lépe nebo hůř než já. Já totiž žiju sama se psem a ta něm tvář mi do ničeho kecat nemůže a má mě ráda se vším všudy :)Tzn. že moje večery probíhaly tak, že já jsem je trávila sama se sedmičkou vína. A často jsem nelenila skočit pro druhou. Ach jo Většinou jsem u toho s někým kecala na skypu nebo smskovala a ráno jsem se nestačila divit, jaké filosofické žvásty ze mě padaly.

A paradoxně jsem většinou já rozebírala ty chudáky, kteří seděli na druhém konci a samozřejmě netušili, že já tady prolévám hrdlo a jazyk se mi rozvázal vínem. To se to pak analyzuje!

Myslím, že v tom velký rozdíl není, protože nakonec jsme to my, kdo se na sebe musí do toho zrcadla dívat a že to teda nebývá příjemný pohled:-( A večery tohoto typu znám taky - dítě venku, manžel se svým škopkem u pc, já se svou sklenkou a telefonem v ruce rozebírám kamarádky a jejich trable. A když dojde šťava, koloniál za rohem má do deseti, tak hbitě zaběhnu pro další lahvinku a začnu rozsévat svá moudra a když mám hodně velkou depku, tak začnu být protivná a útočná na ty nebožáky, co si řekli o pomoc...Fuj! Stydím se:-(