Alkoholik

Ahoj Lutzi.
Jsem ráda,že se ti daří.Vím,že jsme jen na začátku,ale musíme bojovat.Co by jsme to byly za baby né?
Ještě by se nám tu chlapi vysmáli .
Lutzi děkuji ti za poklonu,ale nemysly si,též mám své dny .Někdy si připadám jak malé dítě co neví co se sebou a jsem slabá jak moucha.Ale když je mi nejhůř a říkám si:stejně mi je bídně i když nepiji,tak co na tom sejde zda si dám či nedám.Ale v tu ránu se mi vybaví prvních 14dní,absťáky,depky aj.Tak si řeknu,že ještě stále mi není tak zle jak mi bylo kvůli pití.To prostě už nechci,nechci každou chvíli myslet na pití jak jsem to dělala.Snad mi to vydrží.
A to jak si psala o sobě a o tom,že sedneš a máš chuť si dát sklenku,tak to též znám.Máme to tak vžité,jako že je normální si po ránu vyčistit zuby.Chlast je bídák a pokradmu za námi přichází a našeptává .Takže se drž a nelekej se,stává se to asi každému.
Měj se pěkně.

Lutzko, jsem abstinent-začátečník, začala jsem tento týden, takže si netroufám zatím nic hodnotit. Odhodlaná, motivovaná a rozhodnutá jsem, ještě tak vydržet:-)Jak už jsem tady psala, jsem ráda, že jsem na tohle forum narazila, protože vidím, že zvládnout se to dá (s většími či menšími úspěchy). A navíc příklady táhnou

Bludičko, napsala jsi to včera trefně. Díky tomu mi došlo, že bez pití je mi sice mizerně a některé věci se hůř zvládají, ale s pitím to je podstatně horší...naopak, depky, náladovost, podrážděnost a další se s pitím jen prohlubují. Poslední dva dny, kdy jsem nevypila ani hlt, mi bylo docela dobře, a to jsem musela opět řešit problémy v rodině. Sice jsem se v tomto směru nikam neposunula, ale aspoň jsem měla čistou hlavu:-)Uvidíme, co přinese víkend...červík říká: jedna dvojka se přece snese, mně je ale jasné, že u jedné by nezůstalo ani omylem...Musím si vymyslet hodně náročný program, který zaměstná hlavu i ruce

Ahoj Gisel.
Já vím přesně jak se cítíš .Je ti fajn a tak si myslíš,že jedna dvě sklenky neublíží a pak už pít nebudeš.Jo,jo já to též zkoušela,ale pak jsem se s pitím loučila ob den.Až pak až jsem se opravdu rozhodla,že nechci a nebudu to šlo.Musela jsem sama sebe přesvědčit a ujasnit si,že to opravdu nechci.Bylo,je a bude to těžké,ale už nechci být jen ta co se denně nalévá chlastem.A ještě k tomu jsem si z toho mého opojení polovinu nepamatovala takže"PROČ JSEM VLASTNĚ TAK NASÁVALA ???

Holky - moc vas zdravim. Omlouvam, se ze takto pozde, ale doted jsem uklizela a snazila se trochu zutulnit domacnost. Ja jsem dnes mela den prozreni. Tak ten muj novy pritel, o kterem jsem vam psala, ze ma asi taky problemy s alkoholem a ze chodi na ty tahy do rana (vyjimecne), mi dnes rekl (puvodne jsme byli na kratkem kafi a protahlo se to na 6 hodin povidani..),ze za a) vzdy poznal, kdyz jsem mu psala pod vlivem. Ze ho analyzuji (to jsem vam take psala, ze to delam) a dalsi dve prekvapujici zpravy, ze je jeho otec alkoholik a babicka vylecena. Pred nim bych to neschovala ani nahodou, ma to tak prokouknuty, ze neni sance ale to je asi dobre. Uplne jsem zasla, co z nej dnes padalo za moudra. Strasne jsem ho zacala respektovat a rikam si, ze tohle by mohla byt sance na hezky vztah a uz proto si to nechci pohnojit :)Takze dalsi motivace .... pa rano

Ahojda Sisi.
No to jsou mi novinky???
Tak to před přítelem klobouk dolů.A věř,že ti určitě nekecal,protože ten kdo má nebo měl ve svém okolí pijany,tak si na lidech všímá takových věcí,že nás by to ani nenapadlo.
A Sisi,ty jsi mu řekla jak na tom si?Nebo jste jen tak klábosili všeobecně o alkoholu?

Ahoj Bludičko,je to přesně, jak říkáš...člověk strašně rychle usne na vavřínech a přesvědčit sám sebe je fakt fuška. Víkend jsem zvládla, teda až na sklenku piva po jídle, přejedla jsem se a myslela jsem, že mi to pomůže, ale nic...nakonec zabral mátový čaj:-)Chci se ale zeptat na jednu věc, je normální, že čím déle jsem neměla víno, tím větší chuť na něj mám? Dnes po práci se mi sepnul takový ten mechanismus "padla-domů-relax s vínem"...zvyk, spíš zlozvyk, je fakt náročné dostat z hlavy Navíc jsem šla domů s tím, že v ledničce jednu lahev mám (manžel mi ji včera iniciativně přinesl se svým pivem).Ale možná je to výzva (teda ne od manžela, ten neví, že přestávám a ani mu to říct nemůžu a asi ani nechci, protože naše komunikace je takřka na nule). Prostě to vezmu jako součást testu...Je to ale těžké...zvlášť, když člověk nemá doma pohodu a klid:-( Ale dost o mně...co Ty? Jak to zvládáš? Jak dlouho už vlastně nepiješ?

Zdravím Gisel.
Tak to s tím vínem u nás bohužel normální??je.Jsou to ty naše zvyky,zajeté koleje,tak jsme byly zvyklé trávit čas.Je to ten červík co nás nahlodává,nebo spíše pořádný červ...,ale nedej se a vydrž ono to bude lepší .
U mě to bylo,ale trochu jiné.Já jsem se prostě tak naočkovala tím,že nebudu pít i kdybych měla slinu jak bernardýn a bylo mi zle až na umření,protože jsem se děsně nenáviděla za to co jsem se sebou udělala .A tak jsem chutě ani na pití nevnímala,ale zase mi bylo úžasně zle .A to jsem si zase říkala dobře ti tak,jsi plná jedů tak trp!!!!Jsem na sebe pes,ale nic jiného si nezasloužím.Ale už se to trochu mění,začínám se bavit,smát,blbnout a hlavně chodím na návštěvy a mezi lidi a umím říct : já nepiju,nechci .Jo a mám doma schované 2 láhve vína(ty jsem si koupila před abstinencí,kdybych nemohla vydržet )a vůbec si na ně nevzpomenu,teda zatím.
A zatím nepiji jen krátce,asi tak 80dní teď přesně nevím.

Je to nejhorší peklo,co jsem kdy zažila-mam za sebou už 4 léčby a zase jsem to nezvládla. Nepomáhá mi ani litr vodky na vyproštění,mám ze všeho strach-štěkne pes a já jsem na infarkt-já už fakt nevim,co dělat-Bohnice nepomohly,nechci moc mluvit o dalším průšvihu,co se mi tam stal,ale vlastně jo-přišla jsem o dítě a abych zapomněla na tu hroznou fyzickou a psychickou bolest,tak piju.A už z toho nemůžu vylézt.Sice vím,,že všechno jsou výmluvy-že člověk prostě pije,protože je závislý...Já ale nevím,jak z toho ven. A mám o sebe hrozný strach.

Lenko, jistě jsi tam slyšela o AA.Co? Zkusila jsi je? A jiná léčebna????