Alkoholik

Přesně tak Bludičko.
Za kompliment děkuji a potvrzuji, že přestat opravdu jde.
Lépe je to se správnými lidmi na těch pravých místech.
Přeji vám všem hezký víkend.

Ahoj Bludi a Gisel, já se také omlouvám, mám práce nad hlavu a do toho škola. Jinak ty vitamíny myslím trochu zabírají, zdá se mi, že mi je trochu lépe. Já jsem si jich tedy nakoupila víc, i nějaký jiný sarapatičky. Jinak ve vztahu vše v pohodě, tak nějak se to rozjíždí dobrým směrem, tak uvidíme, zda se z toho něco vážnějšího vyvine či ne. A co se týká pití, tak jsem na tom blbě. Teda ne tak blbě, že bych pila každý den, ale musím to utnout. Přemýšlela jsem Bludičko nad tím, jak jsi se po těch hodně pokusech dopracovala k tak silné a pevné vůli. Co se v tobě zlomilo, že tam najednou byla.Víš přesně, jak nastal ten zlom? Určitě mi napíšeš, že asi nejsem přesvědčená, že chci přestat a možná je to pravda, ale jak si to v té hlavě mám naordinovat. Já opravdu chci, ale jako kdyby se ve mě prali dva lidi.... a zvlášť protože to u mě s tím pitím není zas tak strašný, jako u jiných zde na fóru, tak možná o to je to těžší. Nevím, jestli mi rozumíte. Jako kdyby si člověk pořád říkal, že to má pod kontrolou i když vnitřně ví, že je to opravdu na hraně a vlastně nemá. Ach jo, jsem se nějak rozkecala. Tak trochu se i stydim sem psát, když vy jste takový držáci

Ahojky Petře.
Jsem ráda za tvou reakci,alespoň vím,že jsi v poho a držíš se.
A přestat pít se opravdu se správnými lidmi dá,jen vydržet !!!!No budeme se snažit.
Přeji krásný zbytek soboty a pěknou neděli .

Zdravím Sisi.
Tak koukám,že už zase makáš jak čert .Hlavně nezapomínej na odpočinek.
Jsem ráda,že ti vitamínky alespoň trošku pomáhají.
Sisi,ptala si se jak jsem po tolika pokusech skončit s pitím dospěla na konec k tomu,že jsem s tím sekla.Určitě ti nenapíši,že nejsi rozhodnutá.Já totiž byla rozhodnutá a přesvědčená při každém pokuse....Ale pak přišla prostě chuť a já neodolala a tak to šlo dokola.A kde se ta síla pak najednou ve mě vzala?Já ani přesně nevím.Jen vím,že jsem pila každý den a už mě to netěšilo a byla jsem z toho více a více na nervy.A už mi to ani nechutnalo,jen jsem potřebovala mít tan podnapilý pocit,ale ten mě už též netěšil,protože jsem sama seděla u telky a všichni už byli v posteli a já tu seděla jak idiot .Ráno jsem vstala vyklepaná,protivná,bez chuti do života a ostatní se smáli byli v pohodě a já jim strašně záviděla a chtěla jsem být stejná jako oni.A pak to přišlo....,začala jsem se nesnášet a strašně jsem chtěla být jako dřív a žít svůj bývalý život,ne ten s lahví!!!!A tak strašně jsem to chtěla,že jsem si chlast zhnusila a začala ho nenávidět,protože jsem věděla,že za vše co se se mnou děje může on.A tak to přišlo.Sama se divím,ale v tu dobu kdy jsem to začala zvládat jsem si říkala,že to není možné,a že nademnou je asi někdo kdo mi pomáhá a má mě rád .Jinak to nechápu....
No super,tak jsem napsala román a stačí.Tak nevím zda jsem ti pomohla????
Měj se moc krásně a drž se.

Zdravím dámy a na úvod přeju krásnou neděli:-) Bludičko, se mnou se to má tak, že tohleto je můj první pokus o "přestávání" se vším všudy. Do té doby jsem se v tom plácala stejně jako Ty tzn. "dneska si dám poslední sklenku a od zítřka nepiju". Takových pokusů bylo nespočet, vždycky jsem si následující den našla sto a jeden důvod, proč tu flašku zase otevřít. Tentokrát jsem se k rozhodnutí nepít dostala díky znechucení ze sebe samé a taky díky dceři, která z toho už asi byla i zoufalá. Pohled na matku, která si nalije sotva přijde z práce, musel být fakt šílený. I já jsem se měla plné zuby, když jsem se úderem třetí začala klepat jak drahej pes při vědomí, že jsem za 20 minut doma a naliju si. Prostě HNUS!!!!!Musím uznat, že těch pár dnů, co nepiju, je výrazně lepší atmosféra. Jednak jsem nonstop při smyslech a vnímám a dokonce udržím, co mi kdo říká, nezapomínám a vůbec jsem víc v pohodě. Možná že je to i tím, že jsem přestala řešit naši nutěšenou situaci s manželem, protože jsem došla k závěru, že se jím prostě nemůžu nechat vtahovat do jeho depresí.Prostě jsem si uvědomila, že pokud on sám svou situaci (nezaměstnanost, pití, deprese atd.) řešit nechce, tak s tím nic nenadělám a nemá smysl si to naše soužití "zjednodušovat" tím, že budu nasávat jak houba...Všechny chmury se tím jen zhorší...Teď jen doufám,že mé nadšení vydrží:-))

nebyl by v této, jak píšeš, neutěšené situaci vhodný rozvod?
já s mojí mámou jsme si to taky prožily - mě bylo asi 12, 13, když táta definitivně přestal pracovat a jen se celý den válel na gauči a chlastal. Došla nám trpělivost, zabíjelo nás to, tak jsme se prostě "rozhodly", že se s ním "rozvedem", samozřejmě to nebylo lehké, mamka se musela na leta zadlužit, aby mu mohla sehnat garsonku, kterou jsme celou samy zařizovaly (a zase vyklízely po jeho smrti). On sám totiž pít nepřestane, to už je teď asi jasný, ne? a tebe to bude táhnout jenom níž a níž a sama z toho budeš čím dál víc v depresi, až ... až se z toho složíš nebo zase začneš chlastat.

Zdravím Gisel.
Tak jak to čtu,tak si myslím,že s tím pitím jsme skončily dost podobně.Až bych řekla,že skoro se stejnými pocity a pod.....Jen ty to máš těžší co se týče tvého manželství.To já v tomto ohledu měla kliku.
Ale ani nevíš jak moc ti rozumím když píšeš,že teď bez pití je doma lepší atmosféra,a že si vše pamatuješ.Je to zvláštní,ale když jsem to četla tak jsem se musela usmívat,protože já si teď toho pamatuji tolik až s tím jdu manželovi na nervy ,nemůže mě ničím oblbovat a na to nebyl zvyklý .Je až neuvěřitelné co ten chlast všechno dokáže .
A přemýšlím o tom co ti napsala Mova,v něčem má určitě pravdu.Ale také chápu,že rozvod jako takový a ještě k tomu v dnešní době není tak jednoduchý.
Musíš být moc silná a hlavně se nevzdat,moc ti držím palečky.
Krásnou neděli.

presne viem aky je to pocit, ked pijes aj ked nepijes........co by som dal za to mat 19 a napravit vsetko....no bouhu zial nemam. No ty mas 19 tak nerob veci co ta brzdia...nevindes von? ano nevindes, budes mat depresie...moderny vyraz...tak sed doma a citaj knihy...za par dni sa pozres na to inak...uvidis aku silu dostanes....drzim Ti palce

U nás to zas až tak černobílé není, manžel se snaží si práci najít, ale jak už jsem řekla tady někde výš, v jeho oboru a v jeho věku to fakt není žádná hitparáda...Asi jsem to měla vyjádřit trochu přesněji, ale on není takový ten typický gaučák, ani se neopíjí do němoty, jen si tak v poklidu popíjí těch svých 5-6 škopků za den. Vím, možná namítneš, Movo,že si lžu do vlastní kapsy a snažím se ho omlouvat...Vím, že se to taky klidně může zvrtnout do horšího stadia, zatím se to vše podepsalo "jen" na jeho náladách, které se střídají mrknutím oka. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem utíkala k chlastu...otupoval mi vnímání. V posledních dnech mi ale došlo, že bojovat s tím pomocí pití, nemá význam, je to pštrosí politika. Je to asi trochu alibismus,možná sobectví, ale soustředila jsem se teď na sebe, na to abych zase stála oběma nohama na zemi a vrátila se sama k sobě.Chci být zase veselá a těšit se z maličkostí...a jestli se manžel přidá, je na něm...ale jedno vím jistě, moje rovnováha a spokojenost už nezáleží na tom, jakou má on zrovna náladu...Taky vím jistě, že dcera náš rozvod nechce,řekla mi to, manžel jako otec funguje dobře. Sice se s ním dostane dost často do konfliktu, ale jedině kvůli politice, kultuře, škole apod.:-)Takže to zatím nechám tak, jak to je, ale kontrolku nechávám zapnutou...jakmile začne blikat, nastoupí racionální a radikální řešení...To jsem se zas rozepsala:-))

Gisel já ti rozumím.Když člověk přijde o práci nálady se mění i bez pití,ale když se pak napije tak se to jen zhorší.A když ještě k tomu se napije ten druhý,aby se utlumil,tak to nikdy není nic dobrého.Myslím,že si se prozatím rozhodla dobře a stále ti fandím .A vím,že teď se střízlivou hlavou to vidíš o hodně líp.