Alkoholik

Ahoj Bludičko, díky moc za podporu...O mém problému s pitím neví nikdo z mých známých a příbuzných, proto je mi fajn, když se tady můžu vypovídat a navíc dostanu fundovanou odpověď:-) Máš pravdu, to že jsme pili oba, nikam nevedlo, jeden z nás fungovat musí, máme zodpovědnost vůči dceři a vůči sobě. U nás je to fakt krizovka s tou prací...manžel má navíc pocit, že selhal jako chlap/živitel a moje nesčetné monology na téma "nic se neděje, jsou horší věci, prostě to všechno propočítáme, rozvrhneme, vymyslíme atd." se totálně minuly účinkem.Je naštvaný na sebe, na mě, na celý svět a mně už je jasné, že pokud si sám některé věci neuvědomí, nemůžu s tím nic dělat. Proto jsem se taky rozhodla, že musím přestat pít, abych mohla být ten držák, který to ustojí. No, uvidíme, jak to celé dopadne...jedno ale vím jistě, k chlastu už se nevrátím, respektive nechci vrátit. Všechno se tím akorát komplikuje a to nemluvím o tom, kolik to stojí:-))Příští dny budou trochu hektické, takže se asi chvilku nebudu moct ozvat, tak se měj moc hezky, drž se a užívej si nádherně rozkvetlý květen...a vůbec, vy všichni tady na fóru taky:-)

Gisel, já to nemyslela zle, nýbrž tak, že je to varianta, která by ti mohla dosti ulehčit.
5-6 škopků, za rok to bude 12 škopků a za další rok flaška tvrdýho k tomu a z manžela se ten gaučák prostě stane
jestliže má deprese, měl by se léčit, jestliže má problém s pitím, měl by přestat.
jestli ho máš ráda, měla bys s ním o tom mluvit a donutit ho k léčbě /antidepresiva dělaj divy/, nebo ho ztratíš úplně
jako já svýho tátu.

to se to radí ostatním, přitom sobě pomoct nedokážu
znovu pít jsem začala, protože mi bylo psychicky zle a neviděla jsem jinou variantu, možnost jak si pomoct.
teď už je mi dobře, teda lépe, nejsem v hluboké depresi.
mohla bych teda přestat pít, už mě nic nenutí se otupovat, naopak, měla bych teď zatnout všechny síly a dodělat školu.
ale už jsem zase překročila tu hranici, kdy jen tak přestat nejde. kdy slovo, myšlenka NE není dost důrazná. kdy samo tělo se klepe po chlastu, kdy sama mysl nedokáže myslet na nic jinýho.
abstinovat nedokážu a sama sobě si nalhávám, že přece piju jenom ve společnosti, když se chci pobavit.
druhá stránka věci je, že tohle povyražení vyhledávám téměř denně.
na třetí stranu si říkám, že jsem přece ne vejšce a chlastaj všichni a neřeší to, proč to teda řešim já?
včera jsem i lhala svému psychiatrovi, když se ptal na pití, stydím se za to, že zas tak leju. anebo neleju?

mi nejvíc pomohlo se sám se sebou smířit, že jsem alkoholik, a jak jsem skončil před dvěma roky v nemocnici kvuli pití a bylo všude mi řečeno nesmíš pít a kvuli testum krve a tak, tak mě ta myšlenka deptala a tahala na dno, bo jsem si říkal já ve 25 a už nebudu pařit a žít??? tak jsem to i poté sem tam prolel alkoholem potajmu, Prostě takový nevyzrálý mozek, taky jsem si říkal pijou všichni... no pijou tak dvě piva denně a někdy o víkendu akce, kdežto já měl akci tak 2 roky v kuse, no a to mi nedocházelo, no a tak jsem si vsugeroval myšlenku, že mužu pít a nechci, těžko to popsat a fakt se mi ulevilo a osvobodilo mysl

a proč jsi skončil v nemocnici?
já mám pocit, že se musí něco stát, něco velkýho, aby mě to donutilo přestat pít
a jak to teď děláš? to prostě nikam nechodíš? co děláš místo chlastu?
já když jsem půl roku nepila, tak jsem měla po chlastu takovou prázdnou díru, najednou jsem jakoby přestala žít a nevěděla jsem čím to nahradit, abych nebyla tak prázdná.

dostal jsem žloutenku z chlastu, prostě věc, co by mě nenapadla, na mě pusobí alkohol jako životabudič, jsem dal třeba dva tři velké panáky a po třeba 3h zas a nikdy mě to nějak neotupovalo, a euforie byla vždy velká a tak jsem stíhal mnoho věcí doma udělat v práci taky, nikdo na mě nic nepoznal, jasně někdy ráno jsem byl rozlámaný ale během hodky v pohodě.no až tenkrát, kdy játra přestávaly dostatečně čistit jsem se dle doktoru začal trávit, jako prostě metabolity z lihu a byl jsem otravný a bez života a u doktorky jak mě viděla poslala mě na krev a přímo do nemocnice, no šok pro mě a okolí, hodně lidí to zveličovalo že mám smrt na jazyku jak jsem se vrátil domu, no a to jsem byl v pasti, rodina po šoku začla tlačit at se vzpamatuji, že jsem jim to udělal naschvál a takové řeči a to mě táhlo více dolu, byl jsem bez života, nemohl jsem se z toho dostat, prostě tím co doktoři věděli co mě čeká, propad nálady na dlouho, prostě těžko to popsat, jasně když jsem pak zhruba po 3/4 roku po nemocnici zase vypil chtěl jsem návrat do dobré nálady no a prd, na den jo, nikdy by nevěřil co námahy stojí si to vnitřně srovnat, ze startu jsem se styděl, litoval, ale strach ze smrti jsem neměl, mnoho lidí to nepochopí protože to nemají zapotřebí, tak jako já když jsem četl třeba o depresi a nechápal, a šlo to kolem no a když jsem ji měl jsem o ni ani nevěděl

nějak nechápu co píšeš - pil si, dostal si žloutenku, pak si zas pil a teď nepiješ?
a jak to teď děláš? to prostě nikam nechodíš? co děláš místo chlastu?

chodím, kdekoli, akorát jsem se přestal stýkat s kámoši některými, prostě když jsem s nima byl, stejně jsem pil..a ostatní to ví, že nemám brzdy v pití, tak se podlo toho chovají, ale defakto oni pijí max někde na oslavách, ne, že by se po práci sebrali a seděli v hospodě nebo víkend někde vegetili pod stanem, třeba pivo dvě si dám, když jedem někam na kolách to ani nějak nepoznám

nějak nechápu co píšeš, zkus to trochu srozumitelněji a o co ti vlastně jde, jestli máš s alkoholem problém, nebo jestli jsi abstinent nebo proč sem vlastně píšeš?

Zdravím Gisel.
Rozumím ti,a to jak si se k celé věci postavila je dobré.Já též přišla o práci a vím jak mě to rozhodilo,a co to potom udělá s chlapem?!
A myslím,že ty to zvládneš,musíš být strašně silná když i v tom stresu jsi si uvědomila své pití a začala s tím něco dělat.Můžeš být právem na sebe pyšná .Manžel ani neví jaký poklad má doma .
Tak se měj pěkně,co nejméně stresu a drž se.