Alkoholik

Zdravím všechny! Tak jsem se byla podívat na AA, ještě s kamarádem, což mi dodalo odvahu. Ne že bych z toho měla vyloženě negativní dojem, ale měla jsem tam pocit nepatřičnosti, nevím, v čem by mi to mohlo pomoci. Samozřejmě je to první dojem, jedna paní mi doporučovala, ať přijdu víckrát a pak si udělám obrázek. Ani nevím, jak bych se příště měla představit. Říkat, ahoj jsem alkoholička, s tím se úplně neztotožňuju. Ano, mám problém s alkoholem, ale říkat si alkoholička mi přijde omezující. Redukuje to člověka na jeho problém a naprosto ignoruje jeho podstatu, jak lidskou, tak božskou. To, co se tam četlo na začátku a ta modlitba na konci, to na mě působilo jako nějaké odříkávání naučených formulek. Možná po této zkušenosti trochu chápu toho pána, kterého jste zmínili v příspěvku, že odešel, protože mu chyběl Bůh. Třeba tam byl, ale on ho nevnímal. Nebo na to nebyl připravený. Každopádně s ním nebyl ve spojení.
Nejspíš člověk opravdu potřebuje dopadnout na dno a já na tom dně ještě nejsem.

Paramu, tak jsi alkoholička, nebo ne?Co myslíš?Na AA jsi moc dobrovolně nešla hledat pomoc, jen asi ze zvědavosti sledovat, to je ta chyba.Je pravda, že úsudek bys měla dělat po pár návštěvách.Ale nemusí Tě oslovit, pomoc, každý máme jiné požadavky, mně pomohli moc.Proto je doporučuji, pochopila jsem je taky až za čas..

To je těžký,mám problém s alkoholem,ale jsem nebo nejsem alkoholička.Mě to nešlo přes pusu pěkně dlouho.Ano,někam se tím zařazuješ,ale já to teď vnímám "pozitivně"pro sebe,mám problém s alkoholem,jsem alkoholička,tak se podle toho chovám.Zní to zjednodušeně.Já nemám zkušenosti s AA.Já chodím na skupinovou terapii,kde nás "řídí" naše psycholožka.Tam to rozhodně není o Bohu,to už je každého příliš osobní věc.Toho pána co jsem zmiňovala,to byla opravdu tristní postava.Po opravdu mnoho léčbách,kdy ho opravdu víc než Bůh,řídíl je a jen alkohol,měl pocit jakési nadřazenosti nad námi,protože my jsme nevěřící.Nejsem rozhodně soudce ani vizionář,ale asi je jasné,jak na tom teď je,pokud ještě je.Nevím odkud jsi,ale zkus AT ambulanci,ono scházet se je přínosný.On totiž náš problém nikdo moc nepochopí,"přece to je tak jednoduchý přestat".

To je právě to, jedná se o umělou kategorii - "alkoholik", to je jako zjišťovat, jestli jsem "schizofrenik" nebo spíš "schizoid", "gay" nebo "bisexuál" atd. Každý z nás se nachází v jedinečné situaci, přestože si můžeme říkat, že jsme zažili něco podobného jako ten druhý... Stejně se filozofové ve starověku dohadovali, jestli se svět mění, anebo zůstává stejný. Mění se i člověk, anebo zůstává stejný? Ale libí se mi ta zásada: záleží na dnešním dni, jestli jsem sřízlivá... jak to bude další dny, nikdo neví. Proč bych si měla už dnes vyčítat, že se za dva dny, za týden, nebo za rok napiju?

Asi ať chceme nebo ne,tak se v určitém okamžiku nacházíme v určité kategorii.Pro mě to znamená,že jsem konečně pochopila,pokud to nebudu kategorizovat,ano mám problém s alkoholem,dobře tedˇs ním problém nemám,ale vzhledem k tomu,že je to je příslušnost chronicitě alkoholismu,tak mi nezbývá než to přijmout.Vyčítat si,že se za rok nebo za dest napiju,to je nesmysl.To není o přítomných výčitkách o budoucnosti,je to jen uvědomění toho co jsem.Asi jsem v "ideálním" stavu,žiju,pracuju,miluju,teď mě něco strašně štve,ale i tak mám v hlavě,že jsem alkoholik,abstinující a kdybych teď ten nepříjemný stav co cítím,kdybych si z něho chtěla,jako ostatní,kteří nemají problém s alkoholem ulevit panákem,tak mě právě tato moje kategorie,toto zařezení dostane zpět mezi pijící alkoholiky.Právě to,jsem.....,je mi ....,a jsem alkoholička,to je pro mě výstraha,výzva k bdělosti.

S tím, že mám vyslovit, že jsem alkoholička, jsem se potýkala dlouho, nešlo mně to z pusy ven,dnes to neřeším, alkoholismus je nemoc, jsem proto alkoholička, nikde to nevykřikuji, ale když mně někdo nabízí pít, řeknu to nahlas, klidně, nestydím se za to.Dávno vím, že jen hlupáci se mě smějí, radí, že troška alkoholu nemůže uškodit..., tomu, kdo chce vysvětlení, v pohodě řeknu co a jak, budu až do smrti tou alkoholičkou, nezapomínám, chci žít, proto nepiju.

Přesně tak,já už jsem byla v léčebně a dlouho jsem při představování jsem byla schopná říct za jménem jen "alkohol".Je to základ,první krok,přiznat si,že jsem alkoholik.A jak jsem psala,je to pro mě odpovědnost a závazek.I dnes,ne deprese,jen jsem nucena řešit něco moc nepříjemného,ale i tak nemám chuť se napít.Protože vím,jak by to dopadlo a problém by byl ještě větší a to je slabé slovo.

Jestliže se s touto diagnozou smíříme, naučíme se vedle alkoholu žít, nebudeme se trápit, stydět, bojovat.Jsem alkoholička, nepiju, no a?

no, já nevím, jsem vůči tomu označení stále skeptická. je super, jestli to někomu pomáhá. a to se říká i v AT léčbě? já si nemyslím, že se vždy nacházíme v určité kategorii. životní okamžiky přece nelze zaškatulkovat. já se omlouvám, mám nějaký vnitřní odpor vůči jakékoli pomoci zvenčí. nejradši bych všechno chtěla zvládnout sama...

Ahoj,
"Jmenuji se Standa a jsem alkoholik" Krátká věta, ale obrovský význam v mém uzdravování. Ano jsem sportovec, věřící, otec,dělník. Mám mnoho vlastností, ale jedna je smrtelná a neměnná. Nemohu ji skrývat a schovávat se před ní. Nepřečtu si knihu, kterou schovávám pod postel nebo zamykám ve skříni. Proto chodím na mítinky AA a identifikuji svoji závislost. Nejsem na to sám! Mluvím o své nemoci a problémech s ní spojenými. Funguje to!
Proč? Nevím. Nejsem doktor,ani terapeut. Pro mne je důležité, že to funguje. Když budu mít srdeční vadu, taky nebudu doktorovi říkat jak mne má léčit.
Každému alkoholikovi přeji, aby se uzdravil. Jakou cestou se vydáte je jen vaše věc, udělejte vše pro svoji střízlivost, bez ohledu na překážky!
Standa, alkohgolik s úsměvem...