Alkoholik

Lemonko, s léky jsem taky byla nucena se vypořádat. Taky dobrej hnus. Jsou o to zrádnější, že z tebe nic netáhne, jsi klidná, můžeš hodně spát... Absťák 3x delší než po alkoholu. Teda na alkohol chuť vůbec nemám, ale nějaký benzáček bych si občas zobla. Naštěstí už mi to nikdo nepředepíše. Jsi dobrá, žes to zvládla sama.

Ani nehovorte ten neurol by som si z oblasti a hravo ale nedám si ho predpísať. Je to hnus netiahne z teba a bodol by ale radšej nie.

Reminiscence, přesně tak. Ten absťák po benzácích byl strašnej. Hodně dlouho trvalo než jsem se psychicky srovnala, ale teď už mi vůbec nechybí a když přijde depka zvládám to i bez antidepresiv. Je to sice těžší, ale pořád lepší než ta děsná závislost, brr. Dávám si však radši pozor i na jiné léky. Ten sklon k závislosti tam bude vždycky, tak to moc nepokouším Maximálně si dám Ibalgin, když mě chytne migréna, ale to je tak vše.

U alkoholu, naopak, jsem neměla moc velký absťák. Jasný, ruce se první dny třásly, sem tam bolela hlava, ale nic tak strašného co by se nedalo vydržet. Proto pořád doufám, že jsem to podchytila celkem včas a dokážu abstinovat sama. Uvidím, no...

Jsi fakt šikovná, že jsi zvládla nějakým způsobem ukočírovat obě závislosti a držíš se. Vím, závislost a abstinence je boj na celý život, ale jsi dobrým příkladem , že to jde, pokud člověk doopravdy chce

Ahoj lidičky,
jsem taky jeden z Vás. Dlouho jsem si namlouval, že mám vše pod kontrolou a nemám problém. Jednou na dovolené jsem měl týden čas zamyslet se nad sebou a zjistil, že ten problém mám. I když to bylo All inclusive, pil jsem málo. Dopoledne nějaké pivko a večer to co žena. 2 skleničky a spát. Po návratu jsem s tím začal bojovat. Není to lehké. 1, měsíc bez problémů, 2. už stačilo si dát jedno pivo s rodinou a už to pomalu začalo jít s kopce. Je sice pravda, že piji již méně, ale víc mi vadilo, že každý den. Zkouším hledat v sobě to, co mě to táhne ven na pivo, co mě to láká si nalít skleničku z ledničky. Nemám problém s "bzdou". Jdu na pivo, dám si 2 - 3 10st. piva a jdu domů. Ale nejvíc je mi líto těch peněz. Mě hodně pomáhá denník alkoholika který si vedu. Vymyslel jsem si ještě grafické znázornění kolik dnů v měsíci nepiju, kolik skleniček v měsíci vypiju a kolik Kč za to utratím. Když mě chytnou chutě - mrknu na statistiku. Jsem na počátku dlouhé cesty, ale chci to zvládnout. Hodně mi pomáhají Vaše články. Člověk alespoň ví, že v tom není sám.

Lemonko, no přesně. Já psala u léků jen o fyzické závislosti, hrozný absťák přes čtrnáct dnů. Pokud bych měla uvažovat o té psychické, teprve po třech měsících /!/ jsem se vrátila k normálu a začala mít nepatrnou radost ze života a nějaký elán. Ale já toho brala ke konci fakt hodně. (No a byly i doby, kdy jsem prášky zapíjela vodkou, to na mě naši několikrát museli volat rychlou, protože mě nemohli probrat. A z těchto stavů byly teda absťáky takové, že jsem měla opravdu strach o život. Srdce mi mlátilo strašně rychle a nepravidelně, nemohla jsem dýchat, křeče v rukách, úzkost šílená, totální nespavost plus všechny ty příznaky co patří k "normálnímu" absťáku, a takto prožít celý týden, kdy se minuta vleče jak hodina a zdá se ti, že už to opravdu nevydržíš. Pokud jsem to neabsolvovala v nemocnici, tak mě táta většinou cca na čtrnáct dní zamykal do místnosti, odkud se nedalo utéct a pouštěl mě jen na záchod. A čekal přede dveřmi, abych nezdrhla. Protože já byla úplně šílená a bylo mi všechno jedno. I že třeba uteču v pantoflích a tričku v mrazu). Teda tak rozepsat jsem se ani nechtěla.

Buď ŠŤASTNÁ, žes to podchytila včas, stejně jako mnozí ostatní tady. Že jsi/jste rozhodnutí to řešit v době, kdy ještě tolik netrpíte a netrápíte tolik své blízké. Opravdu není potřeba dojít až tam, co já, protože to už je čisté peklo.

K tomu vršení závislostí napíšu ještě to, že mám od 16 závislost na jídle (bulimii) a tu se mi zatím překonat nepodařilo, bohužel. Není to nepřetržité, ale čas od času vystrčí růžky a semele mě. Taky ujíždím na nakupování, mám doma spoustu hadrů, bot, kosmetiky, čisticích prostředků a teď momentálně třeba čtrnáct aviváží, včera jsem to počítala Ale naštěstí si nepůjčuju peníze, utrácím jen to, co mám, a peněz mám dost, protože jsem taky workoholik. Jsem taková chodící sbírka závislostí.

Jaroslave, je fajn, že jsi narazil na tyto stránky. Nechť ti jsou dostatečným odstrašujícím příkladem, jak to taky všechno může dopadnout. Podle mě (zatím) klasicky závislý nejsi, u závislosti jde hlavně právě o tu ztrátu kontroly - jdeš do hospody s tím, že si dáš dvě piva ale jak začneš, už se neovládáš a vypiješ jich třeba deset. Prostě zatoužíš po tom stavu opilosti a piješ, dokud ho nedosáhneš. A někdy dosáhneš i totálního okna. Ale pokud ti nevyhovuje, že piješ každý den a chceš s tím něco dělat, je to taky pádný důvod a je skvělé, že ses takto rozhodl! Nevím přesně, čeho chceš docílit, nejlepší by bylo přestat pít úplně, protože pak to sebeovládání je snažší, než když se budeš snažit pít třeba jen dva dny v týdnu. Vlastně netuším, zda už jsi o nějakou korekci pití usiloval dřív a nešlo to, nebo jestli je to první pokus. Jestli jde o ten první případ, tak už máš s pitím opravdu problém.

Omlouvám se za sáhodlouhý příspěvek.

Dobre rano kazdemu prajem. A sil do noveho dna a radosti.
A kazdemu vytvalost.

Chcela som sa opytat ci ste sa nahodou nestretli s tym, ze ked sa Vam nejaky cas darilo abstinovat akoby ste sam seba nepoznali?
Ja mam pocit niekedy (chvile ked zostanem sama so sebou) akoby som bola niekto koho nepoznam. Niekto cudzi. Neviem to presne opisat. Akoby som sa mala zrazu zoznamit s niekym novym.
Preslo Vas to?
Mozno je to AJ tym,ze som zmenila prosteredie a nikoho nepoznam. Nielen tou abstinenciou. Ze som odstrihla ludi co pre mna vela znamenali neviem. Ale to som urobila skoro uz pred rokom. Abstinujem uplne pol roka.
Nemam koli tomu pocit ze by som si znova chcela dat, ten mavam sice ale z nervozity a tlaku a stes ked na mna dopadne (docela je toho na mna vela na samu).

Proste myslienky ako: a co teraz s tebou moja zlata, kto ty vlastne si toto? ved s tebou ani neviem co robit ked ta ani nepoznam, co ja s tebou robit idem? A nie su tie myslienky len rychle a povrchne ale naozaj vychadzaju z uplneho vnutra a v tej chvili tam nijaka ina nie je ani emocia ani nic iba velke prazdno ticho a pretoze vsetky tie veci ktore so mnou lomcovali predtym su zrazu prec, nie su.

Nastastie nabehne potom rutina ako z coho ucty platit sa staraj, okolo maleho sa nezastavim, dceru riesim. Pracu novu a ludi vsade stretavam.

Malo spavam takze citam stale a ucim sa jazyk novy.

Ale akoby to vsetko riesil niekto cudzi, koho nepoznam.
A nie je to pocit ze moje stare ja alebo ja sa kukam na to nove.
Proste tam NIE je to moje ja som si sama sebe cudzia.

Ako ste sa s tym vyrovnali?

Alebo mi regulerne je..o? Hahahaa

Samozrejme posielam podporu kazdemu silnu a aj vdaku za to ze sem posilnujete aj mna.

S koncováním pravidelného popíjeníbojuji cca 3 roky. Nějakou dobu se snažím to omezit (kupodivu s tím nemám problém). Potom u nějaké příležitosti si dám a pomalu se to rozběhne. Sedíš doma a tahne tě to na pivo. Otevřeš ledničku a zahlédneš flašku - dám si jednu, potom dvě a dost. Na chuť. Popíjím ne pro stav opilosti, ale že mi to chutná. No a pomalu přestanu psát deník a pokračuji v čem jsem začal, ovšem kupodivu mě to nedotane do ještě horšího stavu, ale mírnějšího. No třeba za 1/2 roku opět otevřu deník - přečtu si jej a začnu znovu. Vždy 1. měsíc bez problémů a čím dál to potom ztrácí tu efektivitu. Musím podotknout, že moje pijácká minulost začínala z kvartálního pijáka kdy jsem šel až do psánku. Ráno bohužel žádná opička, žádné vylomeniny. Tak mně to netrápilo. Potom jsem se přestěhoval na venkov a tam to začalo. Skoro deně na pivo. Pracoval jsem ve slévárně - tam to bylo automaticky. Nějkou dobu jsem podnikal při práci - peněz bylo dost - tak jsem se "rozpil" do toho problémy ne kvůli pití pomalu na rozvod, tak jsem trávil čas v hospodě. Ke konci byl tchán už na tom špatně a chodil jsem k němu každý den ať není sám. No tam začala pravidelnost. Sice jenom 2 malé, ale denně. Tchán umřel a závislost na denní popíjení zůstala. Proto že manželka mi to vyčítala (sama moc nepije), tak jsem popíjel tajně a z flašky a to mě zarazilo a řekl jsem dost. V minulosti jsem kvůli financím přestal kořit a to jsem točil 40 denně. Tak jsem tu anstinenci začal brát taky z tohoto hlediska. Jestli za měsíc utratím 2000 Kč, tak za rok mám nádhernou dovolenou. Nevydělávám jenom proto, že to proleju hrdlem. Koupil jsem flašku v pátek a v neděli byla prázdná. Nezdálo se mi to už normální. Opily jsem už nebyl ani nepamatuji. Všichni kolem říkali, že jsem v pohodě, ale mně to štvalo.

Ahoj, dneska 17ty den, zacina mi to aj chybat sa "naprasit" pocitujem to v myslienkach, ze by som si dal.
Zatial, ale viem preco to robim a bolo by blbost sa vzdat, ak viem, ake to bolo.
Trosku sa aj pozorujem, aby som pochopil co mi na tom chyba, a jasna vec, ze ten pocit zabavy, euforia,
Lenze to za ten chvilkovy pocit 1 vecera mi za tie 99,9% zlych stavov nestoji, nechcem.
Kupim si nieco fajne po ceste dom.
Som zvedavy, do akej miery sa ten craving bude stupnovat, nesmiem podlahnut som nejaky frajer Hlavne sa chcem dozit tej zmeny, aky je zivot, psychika, po par mesiacoch nepitia a byt slobodny

pozdravujem Vas

Pozor na obchody, mi obcas do kosika skakaly flasky snad samy.

Ahojte všichni,

tak 25.den skoro za mnou. Cítím se dobře, bažení nemám. Psychika pořád trochu hapruje, ale práce pomáhá. Je fakt, že za den vypiju hodně tekutin. Zázvorový výluh mohu počítat na litry Včera jsem začala cvičit a dnes nemohla vstát z postele jak mě všechno bolelo K obědu si dávali kolegové nealko pivo, a já, čéče, neměla vůbec chuť, což je super. Takže jedu dál, žádný štvaní s tím. Hlavně se z toho neposrat, jak už někdo řekl

Reminiscence, měla jsem to úplně stejně jak píšeš. Dokonce i to nakupování Tolik kravin mi leží ve skříni, škoda mluvit. Tohle bych neunosila ani za dva životy S jídlem je to horší. Stravuju se strašně nepravidelně. Nějak nedokážu najet na pravidelný režim co se jídla týče. Všechno ostatní mám do puntíku naplánované, ale k jídlu se ne a ne přinutit Snad se to časem srovná...

Sflower, Stef, Jaroslav, ostatní... - jste skvělí jak se držíte a bojujete. Držím nám pěsti a čisté hlavě zdar