Alkoholik

Dnes mám za sebou 10 týdnů abstinence od hulení, 6 týdnů od kouření a 3 týdny od pití. Překvapuje mě, že hulení mi vlastně vůbec nechybí, zato po alkoholu bažím každou chvíli - čekal jsem, že to bude obráceně, trávu jsem považoval za svoji drogu číslo jedna. Původně jsem si chtěl dát od alkoholu pauzu jen na několik týdnů do Velikonočního pondělí a pak začít pít víc rozumně (takže vlastně "kontrolovaně") ale postupně zjišťuju, že jsem v něm zaháčkovanej daleko daleko více, než bych si byl kdy ochotnej připustit. Teď mi pomáhá 1x týdně návštěva AA a čtení vláken tady na fóru - vývoj některých příběhů zde je velmi děsivý a samozřejmě velmi poučný. Začínám mít z alkoholu velkej strach a uvažuju o tom, že bych asi měl abstinovat už napořád, protože jinak budu s dosavadním stylem života na nejlepší cestě se propít právě do těch zoufale ztroskotaných příběhů, ze kterých mi doslova vstávají chlupy na těle... Ta celoživotní abstinence je však něco, s čím jsem vůbec nepočítal a tak nějak na ni ještě nejsem úplně vnitřně připraven... Každopádně mám zatím čas si vše do Velikonočního pondělí rozmyslet a nechat to v sobě dozrát, prozatím se držím a minulý týden jsem úspěšně zvládnul odabstinovat 2 alkoholické akce...

Fénixi, tady ti skoro každý poradí to co já-na věčnost se vykašli! Na nějakou "celoživotní" abstinenci se úplně vykašli. Ber to den po dni, to je nejjednodušší. Dneska se nenapiju, co bude zítra se uvidí. A to si říkej a jednej podle toho každý den. Jako bájný pták Fénix, co se rodí z popela každý den...

Fenix,super gratuluji...hlavne k tomu alkoholu a cigaretam Na marihuanu mam fajn nazor a neodsuzuji(pokud clovek nehuli denne,ale prilezitostne)-ja nehulim,ale hulival jsem dost a byla to radost jinak ja nevim ja se tim dnes nepiju a zitra se uvidi nebo jak neridim stejne pokud dnes nebudu pit a zitra se vozeru nemelo smysl abstinovat dnes...ja to beru jinak beru abstinenci jako novy zivotni styl,jako kvalitnejsi zivot,jako by pocit byt vyjimecny a jiny nez ostatni...a na nejakem dnes,zitra nezalezi..chci se najit sam v sobe a zkusit a poznat jeste hodne veci a s cistou mysli to jde lip ja to beru jako vyhru nepit ne jako bremeno..ono vse je to o psychice a psycholigii cloveka a uhlu pohledu,nedivam se co mi alkohol bere (uvolnenost,silene zazitky,flirt,odpojeni od starosti,jednorazovy sex atd) ale co mi abstinence dava-cistou mysl,sebevedomi,zdravi,silu,radost ze zivota atd. hodne stesti

Ahoj,
předem chci pogratulovat všem, kteří úspěšně abstinují, a popřát hodně zdaru a pevnou vůli jak abstinentům, tak těm, kteří se abstinovat chystají.

Nepiju už skoro 6 měsíců. Ta myšlenka, že se už nikdy - ale nikdy v životě! - nesmím napít, mě trošku deptá. Ne proto, že bych nechtěla přestat pít, ale proto že se celoživotní abstinence zdá jako nedosažitelný úkol. Že dalších 50, 60 let nezakolísám ve svém přesvědčení a rozhodnutí nepít.
Mám přístup někde mezi "den po dni" a "čím dýl, tím líp". Na konci každého dne si zapíšu do kalendáře, kolik dní už nepiju. Poznamenám si vítězství toho dne Taky mě těší vidět černé na bílém, jak daleko jsem se dostala. Připomínám si, že bych to nechtěla zahodit a začínat zase od znova, zopakovat si ty hrozné pocity po recidivě, jak psychické, tak fyzické. Protože dát se znovu dohromady je 10x těžší, než pokračovat v abstinenci.
Jsem rozhodnutá abstinovat. Mám konečně srovnané, proč jsem pila a proč nepiju.
A i když doufám, že se k pití už nikdy nevrátím, osobně bych považovala za přijatelnější si říct: "Vydržela jsem tak a tak dlouho, to bylo dobrý. Teď jsem to pokazila, ale nevzdávám se, příště vydržím déle, a třeba až do konce života." Vědomí, že jsem porušila celoživotní abstinenci by bylo mnohem víc demotivující.

Ale upřímně doufám, že nikdo z nás tady si nebude muset říct jedno ani druhé a budeme dál vítězit

@ Sochaři
princip je mi jasný, jen mě zaskočilo, že se to týká i mě. A tolik moc. Z toho jsem překvapenej a tím pádem ne tolik připravenej. Něco ve mně věří, že si stačí dát delší pauzu a bude zase hej - na tom budu asi muset ještě zapracovat. Jeden den se celkem v pohodě dá, z napořád už vykukuje nebezpečná lítost... Fénixe jsi trefil naprosto přesně

@ Michale,
taky jsem kdysi považoval trávu za fajn věcičku, ale je to droga jako každá jiná a také si dokáže vybrat svoji daň. Perfektně mi seděla a já se na ní bohužel ulítl strašně moc, stala se mojí každodenní součástí, od božího rána do božího večera, práce nepráce... radši ani nemluvit... Vzala mi 20 let života a svoji roli sehrála i v tom alkoholu... Nestojí to za to.
Příležitostně mohou být drogy někdy dobrým sluhou, ale dokážou být tím nejstrašnějším pánem, který tě rychleji nebo pomaleji, méně či více nápadně, přímo anebo nepřímo oloupí o to nejcennější, co člověk má - o život samotný! My závisláci o tom (bohužel) víme své...
Abstinenci podobně jako ty vnímám jako prostředek ke kvalitnějšímu a smysluplnějšímu životu. Už jsem si asi odhulákal svoje a došel k závěru, že nic dalšího dobrého už mi cigára, tráva a chlast nepřinesou. A tak vzhůru do boje...

Ja to vnimam presne ako MIchal a odskrkavam den po dni ako Kristyna ))
Prave mi doslo ze:
Tu sa hodi taka vec, ako sa hodi vo vela veciach v zivote, ze dolezite je zit v pritomnosti, minulost brat ako to, co bolo a my sa chceme posunut, a buducnost ? clovek zvykne vytvarat hororove scenare, ma strach, vela veci nezmenime, takze myslenim v pritomnosti vieme veciam celit priamo sa zariadit, ako sa bat niecoho imaginarneho, tomu sa neda celit
strach je papierovy tiger
(jasne, ze sa bojim tiez, ale to je dobre, vdaka tomu sme opatrni)
Ono niekedy je super, si povedat: alkohol ? taka zbytocnost.

Inac Michal, uvolnenost, silene zazitky, flirt, odpojeni od starosti a i ten jednorazovy sex, mam pocit, vsetko sa da zazit i bez alkoholu, takze to je ta paradicka. Jasne viem, ako to myslis, tiez to tak mam, ale tie veci isto mozu byt, a mozno este lepsie
napr sebavedomie - flirt, netreba ani alkohol, silene zazitky, clovek moze podniknut nieco crazy, i ked v inom ponimani, ale zazitok moze mat, radost zo zivota - odpojenie od starosti jednorazovy sex, clovek ma i viac casu sa tomu venovat a je viac pravdepodobne, ze moze stretnut aj nejaku fajn holku a bude to len a len krajsie, a viac ho to vnutornejsie naplni

Ahoj jmenuji se Honza a jsem alkoholik. Už delší dobu si pročítám tohle fórum ale odvahu podělit se s vámi o můj problém jsem našel až teď. Já vlastně ani nevím jak mám začít nikdy jsem se se svým problémem s pitím nikomu nesvěřil protože jsem si naivně myslel že to mám pod kontrolou ale bohužel opak je pravdou. Posledních čtrnáct dní mě přesvědčilo o tom že problém opravdu mám a ne malý a rozhodl jsem se abstinovat. Procházím momentálně asi nejtěžším obdobím svýho života všechno co jsem mohl sem totálně pokazil a pohřbil. Moc bych chtěl přestat a ukázat všem kterým jsem tolik ublížil že dokážu být lepší. Alkohol mi toho hodně vzal a zároveň mi ukázal že tudy cesta prostě nevede. Tak snad už bude jenom líp držím palce všem kteří se rozhodli jít stejnou cestou jako já a pevně věřím že to společně zvládneme

Ahoj všem.
Dobré heslo, Kristyno- Dát se znovu dohromady je 10x horší než abstinovat... Hodně dlouho mi pomahalo si při bažení představovat, jak mi bude ráno spatne....

Jinak na trávu taky vzpominam jen v dobrem, jake to bylo krasne litat v létě s vodou do kopců zalévat políčka... )) Ale asi bude fakt, že jsme toho nevyhulili tolik,aby to melo nějaké následky... S chlastem je to horší, bohužel...

Jo, ještě s tou věčností. Moje babička nedávno zjistila, že jí na zdravotní obtíže místo léků pomáhá panáček slivovice. A resila že přece nemůže každý den pit, že by byla alkoholik. No, nebylo by už to v jejich 90 letech jedno? Takže jestli vás desi věčnost, řekněte si že budete abstinovat jen do 90...

Krtek napsal:
Ale ten piatok, sobotu si dáš len tie 2 pivá? Doma či v krčme?

No právě. Dám si 3 - 4 podle toho s jakou společností sedím a jak se "rozkecáme". Ale je to 10 st. pivo, tak že vlastně jde člověk domů střízlivý. Ale potom doma když je nějaká flaška otevřená (žena má v lednici fernet na žaludek), tak ještě dostanu chuť si dát panáka. Nepiju pro ten stav opilosti, ale mě to láká a chutná mi to. To je ten problém.

Kristýna napsal:
Ta myšlenka, že se už nikdy - ale nikdy v životě! - nesmím napít, mě trošku deptá. Ne proto, že bych nechtěla přestat pít, ale proto že se celoživotní abstinence zdá jako nedosažitelný úkol.

Už tu bylo napsáno hodně vět, jak tohle zvládat. Já přidám ještě jedno "moudro". Když abstinujete delší dobu, třeba rok a víc, funguje si říkat "přece si to nepokazím a nebudu začínat zase od nuly". Třeba jako při dlouhé a úspěšné dietě je vám líto začít zase mlsat a všechnu snahu zahodit. A dále, po té delší době se opravdu snižuje bažení, takže vydržet, chuť na alkohol bude slábnout a slábnout. Závislost je jako kolotoč, necháte-li ho měsíce a roky bez pohybu, začne reznout, zapadá prachem, omotají ho pavučiny. A pak stačí jedna sklenička a kolotoč se dá zas do pohybu, letí šíleným tempem a je strašně těžké z něj seskočit. A stoprocentně si při tom seskoku pořádně natlučete.

Takže nedávat si ani skleničku, ani jedno jediné pivo, i když mozek našeptává, že pro jednou se nic nestane. Já to měla tak, jakože "vždyť skleničku nikdo nepozná, nikdo se to nedozví"... Jednak to bylo našeptávání nemocného mozku a jednak - a co jako, že to nikdo nepozná! Přece abstinujeme kvůli sobě a ne kvůli druhým. Já takhle obelhávala sama sebe roky.