Alkoholik

Geňo, děkuji.
Uteklo to. Takhle mi připadá, že to uteklo rychle. A skoro bez problému.
Ještě, že si můžu dohledat staré příspěvk, aby si vzpomněla, jak mi bylo zle.
Když jsem začala, byli pro mě lidi, kteří nepijí "jen" rok úžasní borci. A ti ostatní, skoro pán Bůh.
Myslela jsem si, že jsou za vodou a vysmáty a v naprostým klidu. Klid na duši a žádné myšlenky na alkohol.
Ale tak to není. Ta provokace od alkoholu je všudypřítomná.
Teď vím, že je potřeba se s těma myšlenkama naučit žít.
Nevím, jestli se můžu označit za silnější, ale snad za chytřejší.

Erika napsal:
Nevím, jestli se můžu označit za silnější, ale snad za chytřejší.

Samozrejme ze jsi silnejsi - jinak by jsi to nedala! A jen pro zajimavost - citis se jina ? Mysleno ve smyslu zmen osobnosti? Ja jsem si prave nekde kolem dvou roku zacal do dusledku uvedomovat ze ta osoba co se vydrapala z toho alkoholovyho pekla je nekdo uplne ale uplne jiny nez ten co tam padal. Rad si rikam ze "lepsi... ale nejsem si tim uplne jisty .

Mozna se citim vic klidnejsi, vyrovnanejsi.
Nebo spis flegmaticka?
Ale muzu se zeptat doma, jak pusobim na okoli

Erika napsal:
Mozna se citim vic klidnejsi, vyrovnanejsi.
Nebo spis flegmaticka?


Jojo, u me podobny . Byval jsem dost citlivy, moc jsem si veci bral, uzkostlive jsem se vyhybal konfliktum s lidmi a pokud k nim doslo tak jsem to prehnane resil. Ted? Nedavno to okomentoval kamarad co me zna +25 let ze pry jsem "jinej"? Ptam se "jak jinej"? Ze pry "uvnitr mrtvej" . Malicko prehnany myslim ale z casti trefny .

Erika napsal:
Mozna se citim vic klidnejsi, vyrovnanejsi.


Jestli vám do toho můžu vstoupit - já se klidná, vyrovnaná začala cítit nějak po čtyřicítce. Kromě strachu o zdraví mě k tomu, že chci začít abstinovat, vedlo právě změna osobnosti, poslední dva roky jsem začala být přesně taková, jak se u alkoholiků popisuje - vztahovačná, lítostivá, hodně jsem si věci brala, viděla problémy tam, kde nejsou. S nějakými relapsy nepiju teprve od loňského srpna, ale naštěstí to vypadá, že zrovna tohle byl vratný proces, připadám si teď stejná jako před pár lety, než jsem se opřela do pití. Nicméně taky nepochybuju, že kdybych opět začala pít, budu okamžitě zase taková "přecitlivělá". A to se mi fakt nechce, neměla jsem se ráda a byla na sebe naštvaná, protože jsem ještě měla v hlavě dost jasno na to, abych si ty změny uvědomovala. Ale věřím, že i ten, kdo dřív vyrovnaný nebyl, se díky dlouhé abstinenci srovná, i když to navenek může na někoho působit jako lhostejnost nebo flegmatičnost.

Smilla, klidne si vstup.
Je fakt, ze po ctyricitce jsem se citila dobre sama o sobe.
Ted mi je vic a cekam na hormonalni boure.
To, ze jsem napsala, ze se citim klidnejsi, neznamena, ze me nic nerozhodi.
Ted mi vazne onemocnel otec a taky pes. Teda pes prvni.
Snazila jsem se to napsat nejak, aby to nepusobilo jako legrace. Ale nevim, jestli se to povedlo.
A obe tyhle veci me odrovnaly. Myslim, ze si v tom jeste pochodim, az se jejich stav posune k horsimu.
A to se urcite stane, oba maji hoooodne vysoky vek.

Ja pochybuji o sve psychicke a mentalni integrite kazdy den .. )

Erika napsal:

To, ze jsem napsala, ze se citim klidnejsi, neznamena, ze me nic nerozhodi.
Ted mi vazne onemocnel otec a taky pes...

Eriko to je mi moc lito, strach o blizke duse ma kazdy z nas, taky strach o to, jak se dokaze se ztratami vyporadat. Zvlast kdyz vime, ze nejake berlicky v podobe piti a jinejch latek u nas muzou zpusobit vetsi paseku. Ale ztratam se clovek nevyhne, holt prirozena soucast zivota. (Sama za sebe - taky se bojim, nevim, jak a jestli to bez piti dam, spis myslim ze ne, ale taky vim, ze kdybych ted pila, bylo by to jeste horsi.)

Smilla,
přiznávám, že jsem se v duchu ptala, jestli by se mi neulevilo?
Ale nakonec jsem to vyhodnotila, že jsem v týhle situaci radá, že nepiju. Protože bych, to víno, co bych potřebovala, aby mi vymazalo mozek, asi neunesla.