Alkoholik

Nebudeme srovnavat horcik s AD vid ze ne ( ze je dulezity pro nervovou soustavu a telo vim, prkto ho i poctive doplnuji )

Ahoj všichni,
hlásím, že já dobrý. Teď mě teda dva dny bolela hlava, ved dne v noci, což bylo nepříjemný a mělo to vliv na náladu a i chuť něco dělat. Dneska dobrý, je i sluníčko a končím brzy, tak se pokusím něco podniknout (kolo, procházka, běh - les, nebo si zajdu zařídit zase permici do posilovny, po létě ji zase otevřeli - nevím ještě).
Hořčík beru taky, šumivé tablety, je to docela dobrý pití, takže tím spláchnu trochu i pitný režim
Hezký den všem a ozvěte se, jak se máte

Ahoj, jsem tu nová (myšleno příspěvky, jinak diskuze pročítám už dlouho) a jsem alkoholička. Skoro se bojím to slovo napsat, protože v mém okolí to znamená víc než prašivinu (ač paradoxně všichni chlastají). Včera to dostoupalo do takového vrcholu, že jsem se rozhodla s tím něco dělat. Respektive - chtěla jsem to nechat dostoupat do toho vrcholu. Udělala jsem všechno, co se ode mě žádalo...a pak se záměrně opila tak, že jsem nemohla chodit ani mluvit. Což se mi nestalo snad nikdy, jsem klasickej hladinkář, takže jen udržuju, ale nesetnu se. Proč to píšu...chci s tím přestat definitivně, protože jsem si uvědomila, že můj problém je jinde než v alkoholu. Že mě bolí to, jak žiju...a chlast je jen prostředek, jak zmírit tu bolest. Jsem mladá, zdravá a mám neskutečně úžasné a zdravé dítě. Nikde jinde bych se s tím nevypisovala, jen tady...protože všichni tu řeší alkoholismus, jedno z jakých důvodů. Ale nikdo tu nikoho neodsuzuje, protože jsou všichni na stejný (alkoholový) vlně a snažej se s tím něco dělat. Bez ohledu na to, jestli má někdo super pevnou vůli a dá to napoprvý anebo jestli někdo selže a zkusí to znovu, nebo do toho zas spadne. Jsem na začátku, mám strach co bude. Možná je tu někdo stejně tak jak já na startu. Tak bych to ráda sdílela. Děkuji a všem přeji hodně krásných střízlivých dnů:)

Lucko, co bude .. bude strizliva hlava a jasna mysl a zivot pobezi dal jako pred tim, ale bude se lepe a radosteneji ridit a prozivat

Máš pravdu, Michale. Samozřejmě tohle všechno vím, vím to ze své hlavy (ještě nejsem úplně vychlastanej mozek) a hlavně z toho, co tu píšete. Můj problém je v nízkém sebevědomí, ačkoliv pro něj vlastně nemám důvod. V tom, že s alkoholem se cítím lepší a silnější, ačkoliv za střízliva je to samozřejmě opačně. Ale to vám tu vysvětlovat nemusím, je to myslím společný téma.

O tom nepochybuji To bylo receno v nadsazce. Nizke sebevedomi a dalsi prima veci z detstvi prozite a otcem alkoholikem me doprovazi jiz mnoho let.

Ahoj všichni,hlásím ,že 3.9.Bylo 8 měsíců co nepiju.
Beru poctivě antabus kvůli pocitu a taky tady odsuzované antidepresiva ve slabém množství.Pravda je taková ,že nejsou návykové.Mela jsem je několikrát a nedělalo mi žádný problém je ze dne na den vysadit.Taky beru hořčík s béčkem.A bez alka je mi fajn.

No, koukám, že máme společné téma:) Můj otec je taky víceméně alkoholik, ale takový ten "pozitivní". Vlastně ani tolik nechlastá a mám ho moc ráda. V podstatě je to s mojí dcerou můj nejbližší člověk. U mě je problém spíš s matkou, tam ale nejde o alkohol. Od dětství mě vycvičila v tom, že musím plnit představy a potřeby jiných. A jakmile selžu, tak přijde trest. Ne fyzický, ale takové to "hrozně jsem se v tobě zklamala". Prostě na prd, udělá to z tebe trosku co si na sobě neváží naprosto ničeho, co má pocit, že nic nedokáže a neumí. V takovém modelu vyrůstáš a ejhle, vybereš si díky tomu stejného partnera. Který to ještě vytuní tak, že kromě podobných keců ti klidně jednu natáhne, když má pocit, že to neřekl dost důrazně.Takže piješ, abys utišil ten zmatek a bolest v duši a srdci. Jako ženská pochopitelně nevymetám hospody, ale piju spořádaně a tajně doma, s flaškama schovanýma mezi oblečením. A jednoho dne to dostoupá vrcholu (možná pověstná NTAK) a bouchnou ve mě všechny ty letitý saze. Už si nechci nechat ubližovat, nechci přebíjet chlastem bolest, kterou bych mít nemusela, jenže co teď...změny v životě, které pro to musím udělat jsou velké a náročné, co když to nezvládnu? Co když to zas bude bolet? Co si vezmu, aby to nebylo tak strašný? Vím, co mi většina lidí řekne...že střízlivej mozek je dost silný antidepresivum. Ale mám strach. A stojím na startu. Což je dost blbá kombinace. A co Ty, Michale? Jaký je tvůj příběh? Možná jsi to tu už psal, ještě jsem nepročetla všechna vlákna...kdyby ses chtěl svěřit, ale nechtěl to psát znovu, tak klidně do mailu ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript )...budu vděčná za jakoukoliv komunikaci s někým, kdo řeší stejný problém:)

Marís Tvůj příběh jsem četla. Máš můj velký obdiv, že jsi to zvládla a zvládáš dál. Jsi skvělá.

Ahoj Lucko,já vyrůstala v rodině kde očím byl alkoholik a bylo to peklo.Nocni útěky a schováváni se ,aby nás nepřizabil.Toto bylo až do dospělosti.A taky prudění a vysmívání a ponižování od staršího bratra . A pak život s partnerem ,který měl velmi rád popíjení a pak nebyl schopen chodit do práce.Jen sedět v hospodě a bavit se.A taky jsem začala pít na úzkosti,na malé sebevědomí a na ten nešťastný život co jsem vedla.Ono není lehké se sebrat a odejít,na to jsou potřeba finance.A taky nějaké zázemí.Mi bohužel maminka zemřela takže nebylo kam.A tak jsem se motala v kruhu bolesti,přehlížení a příšerného ega mého manžela.Bylo toho víc,ale to tady nebudu vypisovat.Chvala bohu se odstěhoval k jiné ženě,mi nechal dluhy ,které jsem řešila insolvencí.A teď už jsem z toho venku a alkoholem se už neléčím.jsem ráda že jsem to dokázala zvládnout a že jsem střízlivá.