Alkoholik

Jestli nedokazes bez alkoholu existovat treba mesic, jedna se o zavislost

Ale kde je tá hranica medzi "nedokáže prestať piť" a "nechce prestať piť" ten mesiac?
Možno by to aj ten mesiac dokázala, ale nevidí na to dôvod. Aspoň ona to tak môže zdôvodniť. Vie, že to nie je celkom OK, ale dá sa s tým žiť v pohode, tak prečo si to víno nedať. Taký je možno jej pohľad na situáciu.
Možno keby sme sa spýtali jej rodiny a priateľov, počuli by sme niečo iné.

Karolíno, ja jsem si našla Tvůj první příspěvek zde. Pišeš něco v tom stylu - zkoušela jsem nepít, ale pak si to vždycky krasně zduvodnim, že jsem v pohodě.
A to si udělala i teď.
Prostě sis to zduvodnila a hodilo te to do takového klidu.
A tak si říkám, jestli toho klidu nedosáhla ta část mozku, které už po tech 20ti letech to víno strasne chybi.
Pít každý den není v klidu. Je to minimalne rizikove.
Jo, pokud člověk není na dně, blbe se odraží, ale taky mysli na to, že z toho dna se zpět vyhrabe jen zlomek lidí.

> Možno by to aj ten mesiac dokázala, ale nevidí na to dôvod.

Mi prijde, ze kdyby k tomu clovek nevidel duvod, nepripoustel by si, ze ma probelm s alkoholem a nepremyslel nad tim, ze by mel nebo chce prestat pit.

Nedokazu nebo nechci je ve vysledku to same, ne? Nemuzu, protoze tu latku/cokoli, potrebuji. Nedokazu se bez ni obejit a nebo si to nechi odeprit, protoze mi to zatim vic dava nez bere a zaroven nejsem ve stavu, kdy chci nepit/nefetovat, ale "nemuzu/nejde to".

Jsem se do toho mozna zamotal.
Nicmene si pamatuji velice dobre obdobi par let, kdy jsem rizikove pil. Pres tyden obcas sem tam pivo po praci s kolegy a o vikendu do hospody na 6,8 piv. Zadne hrozne kocoviny. Ale uz to bylo ve stadiu, kdy jsem si nechtel prestat pit. kdyby mi nekdo rekl, prestan na mesic pit a pak uvidis, tak bych si rekl, proc bych to delal? A pritom to bylo stadium piti, kdy jsem sam zjistoval, ze uz to vyhledavam a to pivo si proste denne chci dat (obed, po veceri atp.) a nalhaval jsem si, ze to zavislost neni. Ze to prece neni tak hrozne. TAK hrozne to nebylo, protoze byl cas na to to zastavit a nezpusobit ty skody, ktere jsem napachal za dalsi 2, 3 roky totalne nezrizneho chlastani. Cas od casu mi jako podprahova reklama vyskakuji zive zazitky, kde kdy a jak jsem koncil a komu jsem tim ublizoval. Me vzdy pichne na hrudi, jako kdyby mi na nej nekdo slapl. A vnitrne je to hrozny pocit, psychicky, ze uz to zpetne nezmenim a ze me to neustale provazi a provazet bude.

Dobré ráno!
Michale, to přesně zažívám - že mi v mysli najednou vytanou ty hnusný zážitky (některé přitom už jsem dávno v rámci "oken"" zapomněla)… běží to před očima jako film v barvách, velice živě). Úplně mě to zabolí, raní, zamrzí. Dojde mi, že to celé je vážné, ne že ne. I když se to třeba může zdát... U mě je to dobře, uvědomím si, že dělám dobře když jsem to změnila.

dobry den,
jsem tu novej a taky bych rad prispel k diskuzi a trochu se tu vypsal...popijim od 16, alkohol ke mne proste patri. dneska mi je 40 a zjistuju nebo si spis priznavam, ze mi to prerostlo pres hlavu....presne, jak tu pisete o tom, jak se vam vraci flashbacky o tom, co jste kde delali nebo nedelali, a jak vas z toho boli u srdece. ja si ted jednou takovou moralni kocovinou prochazim,tak bych ji rad vyuzil k necemu uzitecnymu...muj problem je pivo. kazdej vecer dam dve petky, tak dvakrat tydne k tomu zajdu do hospody a hrozne se znicim...dokud mi to pivo daj, tak to do sebe leju...a pak ta ostuda.strasny a to si ani vetsinu nepamatuju...proste uz neumim zajit jen tak na pivo. strasne rad bych vratil ty doby, kdy to slo, jit jen tak pokecat k pivu, ale obavam se,ze budu muset pit pretstat uplne, dokud sem schopnej si uvedomit tu neprijemnou pravdu...ale nikdy jsem vlastne abstinovat nezkousel a znam se, jsem slaboch, tak bych si rad pomoh procitanim a prispivanim tady na foru...momentalne sem plnej odhodlani, potom, co jsem predvedl v nedeli. to byla takova ostuda,ze mi to odhodlani nepit par dnu vydrzi, ale co pak ?...proto doufam, ze si treba dokazeme nejak vzajemne pomoc a podporit se...diky:-)

Ahoj Oldo Vítej tady mezi svými . Mou podporu máš, to co popisuješ mi zní velmi povědomě. Máš i pravdu v tom, že po pár dnech otrne a ???. A od toho to tady taky funguje. Tak piš, piš....

jj, diky...tak ze startu budu psat asi az moc:-)...ja jsem tak trochu latentni alkoholik,takze se to chystam ventilovat tady...moje okoli samozrejme vi,ze piju, ale nevi o tech pivech, co si dam doma...asi je vas tu vic, co zvladaji chodit do prace, ale vedle toho se vylejt...mam toho ted plnou hlavu, uz nechci zazivat ty stavy,kdy si nic nepamatuju a jen vim, ze se zase neco stalo, ale na druhou stranu si zivot bez piva neumim moc dobre predstavit...posledni roky mam aspon jedno, dve denne. ne, ze bych se opijel kazdej den. to zas ne,ale tu petku kazdej vecer dam. ani jak vysvetlim svymu okoli, ze uz jako nechci pit...no, budu cerpat tady na foru, prispevku je tady dost

ahoj, muzu se zeptat, jak jsi na tom ted. to jak popisujes svoje piti,mi dost pripomina to moje

Oldo, pokud je to smerovane na mě, tak já po hodně pokusech a pádech a vstávání teď tři měsíce nepiju a skoro měsíc nekouřím ani nic...
Máme to hodně podobné. Ostudy, okna, jen blbý pocit. Čekat kdo s čím přijde. Bát se, co se stalo všechno. Útraty, ztráty, zranění. Výčitky, morální represe. Úzkosti pak, které převládly nad "pohodou" z pití. Tajné pití před akcí, doplňování hladinky. Žádná klapka, nepít pro chuť, ale pro účinek. Atd atd. Popravdě teď mám úplně jiné starosti a tohle mi připadá jako to nejmenší, co pro sebe můžu udělat a co já můžu ovlivnit. Stále jsem to odkládala a až teď mi došlo, že donekonečna to nejde, že ty šance nejsou nekonečné...