Alkoholik

Zdravím vás, ráda bych vás požádala o radu. K alkoholu mám poměrně dobrý vztah hlavně proto, že skutečně bavit na společenských akcích se dokážu jen pod jeho vlivem, jinak se zkrátka nudím, nemám si většinou s těmi lidmi co říct apod. Pod vlivem jsem skutečně šťastná a v pohodě. Nemívám agresivní opice, nejsem ani moc nostalgická (většinou), jsem dobrý společník a většina lidí se se mnou i dobře baví. Nemám ani potřebu pít neustále. Ale když už se napiju, jakoby mi v hlavě přeplo a všechno ostatní jde bokem. Je jedno, že jsem na druhý den něco slíbila, že třeba musím udělat něco do práce, že mám zkoušku nebo mám někam jet. Nic není důležitý. Já si na to v tu chvíli ani nevzpomenu v tu chvíli prostě piju... kolik jsem toho vypila zjistím většinou až druhý den (když začnu panákovat, tak to skončí většinou na flašce tvrdýho, někdy i míchám, někdy je do toho ještě nějaká ta decka vína). Občas udělám i něco, co není úplně v pohodě, občas se za něco stydím. Ale pak třeba dva týdny nepiju vůbec a všechno je ok, ale když začnu, zas se to přepne. Nepiju jen takhle nárazově, občas si dám i skleničku vína. Někdy i o všední den... občas (ale opravdu občas) se mi stane, že jdu s kocovinou do práce... ale jen takovou lehkou, nic co by nebylo do pár hodin pryč. Tvrdej v týdnu nepiju nikdy. Ale když piju tvrdej, mám kocovinu třeba celý další den, strašně moc zvracím, nic neudržím v žaludku a je to boj.

Ono to takhle možná zní blbě, ale když vemu v úvahu, že to udělám tak jednou do měsíce. Plus třeba jednou týdně si dám skleničku o všední den, jednou za měsíc i víc, že mám lehčí kocovinu. To přeci není tak zlý. Blbý je jen to, že když se opiju hodně, tak dělám blbosti a že já tu míru nemám, jak jednou začnu. Ale zkrátka nemám pocit, že by to ze mě dělalo alkoholika. Upřímně si nedovedu představit, že bych se alkoholu měla vzdát na pořád. Nemám kolem sebe nikoho, kdo by mi řekl, jak daleko od problému jsem. Známí a rodina to bagatelizují, protože sami dost pijí, přítel to přehání, protože jeho otec byl alkoholik a zemřel před padesátkou na ledviny.

Já připouštím, že menší problém nejspíš mám, i když nevím, jak tomu říkat. Ale nevím, co s tím, jak mam postupovat. Já prostě nevím, kde je ta hranice... spousta lidí, co znám, začali svůj problém řešit, až když byli "sto kiláků" za hranicí... Asi to zní jako strašně blbej dotaz...ale já fakt nevím

Pochopil som správne, že problém s alkoholom nemáš ty, ale tvoj priateľ?
Napriek tomu Ti odporúčam pár krát si prečítať svoj vlastný príspevok.

Já to chápu Krtku, že píše o sobě, teda jsem si jistý ... ahoj za mě už jen to, že uvažuješ zda máš problém znamená, že problém máš. Nebudu nikoho škatulkovat jsi/nejsi alkoholik, ale pokud začneš pít a nevíš, kdy přestat je zle. Intervaly v pití se mohou zkracovat, kocoviny přibývat, problémy narůstat. Ja si myslím, že člověk, který nemá problém s alkoholem toto prostě vůbec neřeší....a vypít láhev tvrdého alkoholu jako žena/dívka a druhý den prozvracet a nesplnit věci, které má o něčem svědčí. Prakticky musím uznat, že tak jak to popisuješ, takové bylo mé pití před cca 3 roky ještě.... a pak to šlo z kopce, netvrdím, že to musíš mít stejně. Takže za mne Ti alkohol negativně ovlivňuje život a máš s alkoholem problémy...

Ale ja viem, že píše o sebe. Až tak som si buňky neprepil.
Zle som to napísal. Asi takto je to lepšie:
Pochopil som správne, že problém s tvojim pitím nemáš ty, ale tvoj priateľ? Teda že mu vadí tvoje pitie? A keby nie priateľa, tak to svoje pitie ani ako nejaký problém nevnímaš? A ani by ti nenapadlo navštíviť túto stránku?

Krtku, na tohle ti odpovědět asi neumím vzhledem k tomu, že je jediný, kdo mě na to upozorňuje, tak by mě to dost možná nenapadlo, kdyby těch lidí bylo víc asi bych to vnímala jako problém větší

Michale, takže mi to zní jako zkrátka ta "hranice"... říkala jsem si, že chvilku vydržím nepít, ne že by se mi to někdy úplně povedlo, ale teď bych mohla mít větší motivací...

Kristýna napsal:
Asi to zní jako strašně blbej dotaz...ale já fakt nevím

Tady je moc tezky radit . Podle toho co jsi napsala se domnivam ze NE - nejsi alkoholicka. Nemas zadne priznaky zavislosti, jsi uzivatel. Presneji - neopatrny a hazardujici uzivatel. Sama ale asi citis ze neco neni uplne v poradku - jinak by jsi sem nepsala. Je strasna spousta lidi co piji podobne jako Ty - klidne cely zivot aniz by meli problem se zavislosti a alkohol jim zacal ovladat zivot. A uplne stejne tak je spousta lidi kteri zacali jako Ty a behem let se vypracovali k lecebne. Urcite by bylo dobre omezit ty kropenice kdy se vykalis tak ze nevis co delas a nasledne musis mezi pauzama na zvraceni zjistovat co jsi kde spachala. Ublizujes si, zpusobujes si tim problemy a je to ponizujici. A samozrejme by jsi mela sledovat "spotrebu" - pokud zjistis ze stoupa tak zacit brzdit.

Já jako alkoholička bych dala brzdu už ted.Ne nadarmo se říká, že alkohol zabíjí pomalu, ale jistě.
Já tu brzdu nedala a jsem na antabusu.

Ahoj Kristýno,
s tím jaký mám zkušenosti teď,ale taky s tím rozumem co mám teď, bych v tvým případě ubrala.
Ono než se projeví závislot chvíli trvá. A než ti dojde, že jsi zavislý trvá zase nejakou dobu. A pak trvá, že ti dojde, že by jsi s tím měl něco dělat. Někomu trvá, než se mu povede s tím něco udělat, někdo to zkouší 50x a stále poprvé a někomu se to nepovede vůbec.
A na to je fakt život strašně krátkej.
Sice nemám představu, kolik ti je, ale zvracející ženská nebude krásná v žádným věku.