Alkoholik

Už nechci pít, ale opakovane selhavam. Tu tému založila Drahoslava.

Inko musis si uvedomit ze pokud se stanes alkoholickou (a ja se domnivam ze uz alkoholicka jsi podle toho co jsi o sobe napsala) tak neexistuje vyleceni . Neni zadny zpusob jak se vratit zpet do casu "pred chlastem". Alkohol uz pro Tebe bude navzdy hrozba - i kdyby jsi napriklad rok abstinovala tak staci jeden jediny panak, jedina sklenice vina a realne hrozi ze se behem tydne dostanes tam kde jsi byla pred abstinenci. Pokud to chces vyhrat tak Ti nezbyva nez trvala zmena. Neboj se - jde to a neni to tak hrozne. Cisty zivot je naopak desne fajn! Co se tyce abstinovani tak ja to vidim asi takto (je to tezce individualni, ber to s rezervou):

1 mesic - pokud clovek nedosahne ani na 30 dni tak nema prilis smysl mluvit o abstinenci. A zaroven je to posledni varovani - neudrzet mesic abstinence = opravdu maler.

3 mesice/100 dni = nadeje! Behem trech mesicu by se mel alkoholik dostat z nejhorsiho. Neni vyhrano, to ani naznakem ale clovek ma konecne cistou hlavu, ziskal aspon trochu sebevedomi a sam sobe dokazal ZE TO JDE! Poprve zablesk svetla na konci tunelu a neni to svetlo prijizdejiciho rychliku .

6 mesicu = pomaly navrat do normalniho zivota, normalniho fungovani. Je mozne zkusit poprve opatrne stahnout zabrany - zajit si s prateli na vecirek kde ostatni piji a prijit tak do neprimeho kontaktu s alkoholem, mit alkohol doma, v klidu prochazet mezi regaly s chlastem v krame apod.

1 rok = normalni fungovani, zavislost by mela byt uz z velke casti uplne pod kontrolou. Presto je nutne byt stale v pohotovosti, mit se na pozoru a je rozumne kontakt s alkoholem omezit pokud je to mozne. I po roce bude zavislost v hlave vymyslet a provadet neskutecne vychytrale podrazy jak se dostat ke sve davce.

2 roky = plna kontrola, alkoholik je stale alkoholikem ale ma plnou kontrolu nad zavislosti a nad svym zivotem. Presto i po takove dobe zavislost v hlave muze zlobit - bezne jsou napriklad alkoholove sny.

V mem pripade doslo k uvedomeni si krize 09*2015. Prumerna denni spotreba byla na 0,7l vodky denne, planovani sebevrazdy bylo na dennim poradku a zil jsem s hruzou ze kazdy dalsi abstak muze byt ten posledni. Tehdy se neco zlomilo a zacalo straslive, pekelne obdobi vstavani a nasledneho padani - 3 dny cisty, 6 dni cisty, 10 dni cisty, pak sileny pad s litrem vodky behem par hodin, kruty abstak a znovu. Ale objevil jsem tohle forum, hodne jsem cetl a ucil se abych pochopil proti cemu vlastne stojim a nakonec se po pul roce neco zlomilo a od 24.4.2016 jsem cisty. Mel jsem ale obrovskou velikou vyhodu - ziju a funguju sam a mam velice flexibilni praci. V okamziku kdy jsem pochopil ze budu muset uplne a totalne zmenit svuj zivotni rezim a fungovani tak s tim nebyl problem.

Domnivam se ze mas stesti s tim jak casove narocny zivot mas. Nejlepsi zpusob jak lecit alkoholika (aspon ze zacatku) je vypnout prisun chlastu a lichy den kopat jamy a sudy den je zasypavat . Tak jak popisujes svoji rodinu a firmu a praci... to je moc, moc dobre. Spousta prace a povinnosti, rano vstat a vecer strhana padnout do postele - skvela vec...

Ad Drahoslava - vyhledavani tady na foru je bohuzel dost naprd . Musis si najit uzivatele Drahoslava a jeji prispevky a zapnout aby jsi videla vse a sjizdet to po case. Tady je jeji prvni prispevek.

Při čtení tvého deníčku mne doceka mrazí. Mrazi mbe z toho, co by bylo kdyby já nemela zaklopku a sebereflexi a tolik chlastala. Holka mas problém a to velký. Možná větší, než si dokážes predstavit. A opravdu bych nechtela byt ve tvy kuzi...ty si opravdu odstrašující příklad toho, kde dopada nezrizene piti a to ještě žena...

... a zeny nemaji moznost byt alkoholicky nebo co to ja zvlastni pohled na svet?
Zavislost si nevybira pohlavi.

Velke procento lidi jiste budou bolet zada a budou to i zeny a kaslou na cviceni a nejradsi by prasky, aby bolest ustala.

To stejne u piti. Jen ty bolava zada jsou slyset jen pri stiznostech a nejsou viditelne a nedelaji z cloveka socialni/fyzickou trosku.

A rikat nekomu, ze ma vetsi problem nez si mozna mysli.
Jak neco takoveho muzu rici? Vim snad, jak nad tim dana osoba premysli? Treba to vubec jako problem nevnima.

Nekdo holt zavislosti propadne rychle, nekteri pomaleji, nekteri vubec (a ti si nici zdravi treba cely zivot pravidelnym popijenim, kteremu rikaji: nechlastam, piju jako kazdy druhy) a nekteri jsou nekde na pomezi zavislosti, ale neprehani to do extremu (vseho dost casu).

Ja osobne mam sklony k zavislostem obecne: na sportu, na kafi, na nikotinu, na chlastu, na drogach, na cukru.

Cukr .. jidlo .. kolik lidi ma zvislost na jidle, cukru. Nakupovani. Atd. Pravda, nevyradi to lidi ze zivota - ne hned a ne tak okate jako chlast a nektere drogy.

inka napsal:

Myslíš, že je to s alkoholem jako s cigárama? že už na něj pak nění chuť? je kritických první 10 dní více, než další dny?
já kouřila od 11 let krabičku denně do 25 let..pak jsem ze dne na den řekla dost a už si nezapálila..něco se secvaklo a já zž si neměla potřebu dát. Pokud by to tak bylo i s tím chlastem, och!
Inko, myslím, že závislosti mají mnoho totožných bodů. A dokázat se z nich vymanit, chce pevnou vůli a tu tys měla, nevidím důvod, proč bys to nemohla dokázat i s alkoholem.
Mimochodem kde vezme 11 leté dítě krabičku denně a kdy a kde ji stihne vykouřit proboha? Pokud teda nebydlí ve slumu na východním Slovensku.

MichalB vidíš, a mě to příjde jako blbost a demotivující věta-- ta o tom, že si musím uvědomit, že z alkoholismu neexistuje vyléčení, že budu doživotní abstinující alkoholik, nikoli člověk, co se vyléčil ze závislosti.
1. myslím, že pocit že už navždy budu mít nálepku je demotivující pro spoustu lidí
2. taky o sobě neříkám, že jsem abstinující kuřák, abstinující uživatel pervitinu..dosaď si jakoukoli závislost. Prostě jsme nekuřák, ačkoli jsem kouřila 14 let denně, a jsem člověk který nefetuje ačkoli jsem kouřila hodně marihuanu a rok byla na pervitinu.. s obojím jsem sekla ze dne na den už dávno a kdyby mě někdo do dnes tituloval jako abstinující huličku tak bych měla tendence uklouznout...myslím že ten pojem se prostě nějak špatně používá vstříc nám alkoholikům.

tvoji narážku na to, že jsem žena,ještě kdosi se tu do toho trefoval) si neberu osobně. Nejsem ze staré školy, takže se neberu méněceněji nebo víceceněji než pohlaví s penisem. nemáme rozdělené doma mužské a ženské role, oba se staráme o děti stejně, oba máme svoji firmu, oba jsme samostatní a je podle mě naprosto stejně hnusné když chlastá ženská nebo chlap. Ale z okolí tvůj pohled znám, mnoho lidí bylo vychovaných tak, že u chlapa je to jaksi tolerovatelné ale FUJ žena? ...

v 5 třídě mě naučila kouřit sestřenka červené Petry v lese na mechu až do pozvracení. což v tu dobu nestálo ani krabičku cigaret, hezky jsem se zablila už po 3 kousku v 11 letech v 6. tříd na druhém stupni, kdy mi začaly růst ty prsa, a poprvé jsem to dostala jsem usoudila, že jsme dospělá a začala bafat o velkých přestávkávh, pak o malých na wc, po škole na autobusáku a rodiče chodili pozdě z práce, doma hromada zvířat. nebyl na nás čas a tak se chodilo s partou po zastávkách a kouřilo takže celkem jednoduše.. a peníze? se nechodilo na obědy, cíga stály 31 kč ... od 13 jsem si vydělávala občasnou pomocí v místní pizzerce a peníze se lehce utratily za krabičku nebo taky poprvé v tomto věku za léhev zelené.. jsem z malé vesnice.. tam nikdo neřešil, že ti není 18... v 15 jsem odešla z domu na školu... a tam už to ani nemusím popisovat

no a máme tady další den, další den kdy jsem se nenapila, i když ty pocity a omluvy toho proč je ok si dát jsou děsné.
například včera.
manžel dostal sedmičku vína.. byl večer, děti už byly přetažené.. a mozek mi říkal: Tyjo, tak si dej, nebudeš pít nikde jinde než doma a to jen s ním jednou za čas romantika... nikdy si nebudeš koupovat už lahve domů, to by přece bylo v pohodě...a mezitím jsem koupala holky a synovi kontrolovala ůkoly, chystala svačinu do školy a oblečení do školky a pyžama...a muž se mě v tom všem shonu zeptal: DÁŠ SI VÍNO?
a já řekla rezolutní NE...ale bylo to sakra těžké!!!!!!!!!!!!!!
a tak si nalil sám, ale díky bihu než jsem doběhala kolem dětí a uspala nejmenší měl sklenku vypitou a pustili jsme film a usnuli...
hurá říkala jsem si ráno, seš dobrá. haha.

ráno jsem jela na formu a nejmenší hlídala paní na hlídání.. práce bylo tolik, že jsem jak pes zbitá vrátila v 6 večer před chvíli domů... a hlídačka na mě : tyyyjoo vypadáš dneska fakt strhaně, nedáme si dvojku??????????????

A já na říkám, že ji ráda naliju ale že si nedám, že nepiju, že mám poslední dobou hrozné okna a stavy a že to nemám pod kontrolou a že radši nebudu pít vůbec, že to teď zkouším vydržet 100 dní...

A ona na mě, že mlj muž má přece v pátek obří oslavu narozenin na hospodě- 100 lidí, 2 kapely, raut, potoky chlastu.. a já mám narozeniny pár dní po něm, proč si tech 100 dí nedám až po těchto oslavách??


a mozek zase šeptal no taaak si dej ne, ted poslední dvě oslavy A PAK UŽ BUDEŠ ČISTÁ JAKO SLOVO BOŽÍ...ospravedlňování proč bych nemohla začít až po narozeninách, že jo, dyť leju už takových let tak dvě oslavy už dám..

ale ne nedám. říkám si teď a svoji oslavu rychle přesunuju do čajovny k čaji a dýmce... ale co s oslavou manžela? mám strašný strach že to tam nezvládnu