Alkoholik

Jeste muzu doporucit jogu.To mne taky vyklidnovalo.Chystam se na nejaky kurz zase prihlasit.

Páni, tady je nových komentářů. Jak psal myslím Michal o stavech jako by člověk pil i když nepil. Tak to mě se stalo minulý týden. O alkoholu se mi zdálo asi celý první týden. Ale jedno ráno jsem se vzbudila a připadala si jak po flamu. Nic jsem nepila, ani si nepamatuju, že by se mi o pití zdalo. Ale ráno jsem měla okno. Přemýšlela jsem jak jsem sla spát, kde jsem. Busilo mi srdce a já si rikala : tak tys to zase posrala! Chvíli trvalo, než se mi rozsvítilo a já se dostala do klidu. Bylo to jak pomateni smyslů. Těžko popsat. Jinak mě pomáhají taky knihy. Čtu ráda téma 2.svetova válka. U toho člověku hodně docbaknou zivotni hodnoty, psi a procházky v lese, jóga a bylinky. Rok beru AD na utkosti a depresi. A bez pití mi je opravdu blbě. Ale jak už jsem tady psala pí 14 dnech cítím ulevu. Předchozí dny byly strašné a touha zapít to byla neskutečná. Ale alkohol to fakt jen prohlubuje. Dám si život do pořádku, svou psychiku taky a věřím, že po čase budu žít i bez AD a šťastně. Kam až se může člověk dostat s pitím už jsem si přiznala. Udělala jsem první krok a teď mě čeká to nejtěžší. Vydržet abstinuji 16.den.Je nás tady na ten boj víc a určitě to zvládneme, když budeme chtít. Všem držím palce.

Ono taky u mě dělá celý život problém žít sama se sebou..Od 16 jsem byla téměř pořád ve vztahu a sama jsem byla všeho všudy dohromady možná rok..Závislost na chlapovi a vidět v něm otce,kterého jsem v dětství a dospívání postrádala..Myslím citove, jinak s tátou žiju v jednom domě. To bude asi ten největší boj, protože jak chcete dělat ostatní šťastnými,když sami nejste..

Já myslím, že každý z nás chlastem něco řeší. Každý máme své kostlivce a alkohol se tváří, že nám s nimi pomůže. Asi nikdo si neřekl : Já budu pít, protože jsem šťastný a s alkoholem budu ještě stastnejsi. Budu ho pít denně a budu alkoholik. Kdepak, on se priplizi jako pomocník a pak člověk najednou plave. Já si taky až teď připouštím co bych si měla v zivote urovnat a s čím se smířit.

Pisinka, neresi tim absolutne nic. Naivne si to omlouva tak, ze tim neco resi. Utikame jen sami pred sebou.

Hope, mozna jsem mimo, ale prijde mi, z toho co a jak pises, ze se v tom motas a strach to prizivuje. Dle popisu jsem mel to same. Pomohly mi terapie. Ze zacatku skupinove, po mesici jsem pridal i individualni. Zacatky to byly intezivni. Psycicky narocne, ne ze ne - kdyz clovek nelze sobe a ani terapeutovi. Ale rozhodne to stalo za to a stoji za to.

Zdravím, chtěl bych se s Vámi podělit o svůj příběh. Pít alkohol jsem začal na střední škole. První diskotéky, zábavy atd. Pomáhalo mi to na sociální fobii a vadu řeči. Když jsem se napil tak tyto problémy odezněly. V 19ti už sem pil pravidelně každý víkend. Což pokračovalo na VŠ i pitím přes týden na různých party. Bohužel spolužáci dokázali mít svojí míru a já ne. Dokonce sem byl jednou na záchytce. O víkendu jsem unikal do místní hospody mezi své kumpány, kamarády kteří mě berou když jsem na sračky. Spolužáci to tak nechápou. Pil sem pivo a vodku nebo rum.To trvalo shruba do 27 let. Kvůli alkoholu jsem nedodělal VŠ. V práci jsem právě ve 27 letech poznal svojí první vážnou známost a rozhodl jsem se odstěhovat což byl spolu s tím, že jsem byl zamilovaný hlavní důvod, že jsem pití omezil. Díky přítelkyni a nenavštěvování hospody. Postupem času až zamilovanost trochu upadla, tak sem se k pití postupně vrátil. K pivu a vínu.Sice jsem nechodil do hospody, ale pil sem doma vždy v pátek večer. Abych to zkrátil. Ve vztahu jsem přestal být spokojený. Měli sme problémy. Zhoršily se mi opět deprese a rozhodl jsem se navštěvovat denní stacionář. Tam jsem výdržel tři měsíce nepít. Po skončení stacionáře jsem ovšem začal znovu pít pivo. Celkem pravidelně skoro každý den. Což byl i jeden z důvodů, proč můj vztah nakonec skončil. Musel sem se vrátit zpět odkud jsem se před lety odstěhoval a tím jsem se dostal zpět ke starým známým kamarádům z hospody. A pití se během půl roku stalo nekontrolovatelné. Teď je mi 33. Když chodím do práce, tak vydržím přes týden nepít tvrdý alkohol. Ale víkendy prostě proleju. Nic jiného mě ani nezajímá a nebaví a nevím co dělat jiného, než být v hospodě. Vždyť to začíná tak nevinně a zábavně. Ale v neděli večer přijdou výčitky, omluvy a deprese.Ve čtvrtek a v pátek přijde euforie, že jsem zvládl týden v práci, tak se přece můžu odměnit chlastem a vyhodit si z kopítka. Bohužel nevydržím jen u piva a bez vodky to nejde. Pak jsou okna jak vytriny. Přes Vánoce jsem měl skoro dva týdny dovču a samozřejmě každý den našrot. Od včera střízlivým a je mi hrozně. Bolí mi játra, buší srdce, třesu se, potím se, nemám chuť jíst, v noci čumím do stropu. Myslím, že bych měl začít něco dělat s tím to problémem. Jenže bez alkoholu, který patří k mému životu, nevím co budu dělat. Díky za rady

Ahoj Michal, vitaj medzi nami...spravil si dobre že si napísal, môzem ti k tomu napísať asi toľko že ani ja som si nevedela predstaviť život bez chlastu a teraz momentálne čítam knihu kde si hlavná hrdinka dáva každú chvíľu víno a ide ma z nej poraziť
Ale hneď si spomeniem na to aké to bolo naprd keď som si dala a narozprávala kadejaké somariny kdekomu a pamätala som si len minimum a hneď ma tie sprostosti prejdu....
Skrátka prestaň piť, daj sa dohromady a len so striezvou hlavou sa dajú veci v živote riešiť, chlast nerieši nič všetko len zhoršuje...ale prestať piť, k tomu musíš dospieť a na kontrolované pitie rýchlo zabudni, to nefunguje to ti povie každý....píš sem často mne to moc pomáha....to nie je rozkaz ale rada...kludne zájdi na AA a uvidíš čo ďalej....drž sa

Sandik, ty jo, rada je "nepij, kdyz to neumis". Vzpomnel jsem si na slova psychiatra v AT: "nekdo pit alkohol muze a nekdo nemuze. Vy to neumite a proto nemuzete pit. Je vam to jasne?"

Postup by mohl byt:
- vysadit alkohol
- zajistit si dohled pro pripad komplikaci po vysazeni
- terapie / AA / lecebna - co komu sedne
- najit nejaky jiny smysl zivota?

Neni to sranda, ale co jineho s tim, nez prestat pit a to si udrzet co mozna nejdele.

Ahoj Meggie. Je to pro mě takový začarovaný kruh. Když nepiju a sem doma tak je mi smutno. Mám depku z toho jak dopadl můj vztah a uvedomuji si pozdě, že jsem si nevážil toho co jsem měl.Do hospody ani nechodím s cílem se opít, ale proto že chci být mezi lidmi, které mám rád. Bohužel neumím být ve společnosti bez alkoholu. Neznám to. Ale poznat to asi nejsem schopný. Chtěl bych umět dát si 4 pivka. Vím že to jde, když to umí jiní lidé. Mě to ale nejde. Je fakt, že ne každý tam pije první ligu. A když to zkouším být jako oni tak stejně mi pivo jako by přestane stačit a buď sám objednám někomu kdo pije tvrdej a nebo po pár pivech nedokážu odmítnout pozvání. Pak když se rozjedu tak je z toho další tah a nevím kdy mám dost. A k tomu pak samozřejmě patří motání se, padání, vulgarita...no prostě ostuda. Někdy nejsem ani schopný odemknout a tím jak se dobývám domů tak mě musí otevřít otec v noci. To je prostě špatný.

Michale před Vánoci mi doktorka předepsala nějaký léky, po kterým když si dáš třeba 2 piva, tak nemáš takovou chuť na další alkohol.Urcite to půjde přepít když budeš chtít, ale jako pomoc k tomu si udržet míru to může pomoct. Já jsem si ty léky ovšem nevyzvedl. Na léčebnu říkala, že to ještě není. Buď ambulantně a nebo ty léky. To bych je ale nejdříve musel vyzvednout a vyzkoušet. Což budu muset až k ní půjdu na kontrolu za 2 týdny. Do té doby se musím vyhnout hospody. Což bude o víkendu těžký. Smysl by mi určitě vrátila nová známost...zase se zamilovat.