Alkoholik

A za sebe, jelikož už píšu tady, tak je zřejmé, že problém mám nebo ho tuším...těžce se to skousává, ale lepší než být alibista a dělat, že je vše v pořádku, nicméně si pořád nalhávám, že lze z toho vyjít vítězně Je mně 41 let, kalím v podstatě soustavně od svých 16ti, kdy jsem zakusil první koncerty, lásky a taky poznal, že alkohol (hlavně pivo) mně pomáhá k úspěchům u děvčat. Typologicky jsem totiž spíš stydlivý, ale po pár pivkách, to je jiná, že...V mládí dokážu s chlastem kooperovat, studium jde hladce, zbytkáč přebiju sportovní aktivitou než objevím pivko po ránu, které člověka nastartuje, zregeneruje, však to znáte Nastává průser, "pojď se spravit" píšou kámoši, zvlášť v kraji, kde je alkohol tolerován nad míru, každý pálí domácí slivovicu, chlast je kámoš, kdo nepadne, pije pod svoje možnosti Tak jo, furt to vnímám jako pití na pohodu, co na tom, že ostatní jsou pod stolem....přibývá však oken, ranních nepohod a hlavně morálních kocovin. Přemýšlím nad tím a vidím kruté geny-děda ožrala jak z učebnice, strýc jede ve velkém, táta je pod zámkem pro jistotu Navíc působím ve sdruženích, kde se dává pivko nebo štamprle na uvítanou = fotbal, muzikanti, cyklisti, hasiči, myslivci Na chlastací akci poznám budoucí manželku, během večerních piv zvládnu dostudovat vysokou školu. Říkám si zda vůbec můžu alkoholu zlořečit... nyní asi nepiju nějak hrůzostrašně-piva kvalitní (řemeslné pivovary) a tvrdé pouze symbolicky. Problém nyní nastává v ty dny po akci, kdy potřebuju fungovat a pouze doplnění alkoholu tomu pomůže. Beru to už čistě fyziologicky (místo prášku si dej pivo), v práci to neškodí, ba naopak podávám lepší výkony, akorát se tohle spravování protahuje i na 3 dny Problém však vnímám obrovsky, děkuju tomuto fóru, že čtu příspěvky, však patřím do této skupiny. Bojuju, za poslední roky se to nezhoršuje, zatím funguje ta základní brzda. Pořád nějak doufám, že kontrolované pití zvládnu. Díky!

Meggie,45 dni... jsi skvela Dekuju,
Michale,mas naprostou pravdu,všichni to vime a presto to delame.A souhlasim,je to desive.Kdyz jsem si poprve uvedomila,ze piju ackoliv nechci,zdeseni byl muj prvni pocit.
Sandiku.. vazne jsi si myslel,ze kdyz vypijes 10 piv,tak to bude v pohode? ???? Nekde jsem cetla,ze clovek neni tvor,ktery by byl schopen poucit se z chyb ostatnich.Bohuzel,my alkoholici nejsme zrejme schopni poucit se ani z chyb vlastnich.

Ahoj Luboš, vitaj medzi nami...prvý a druhý krok máš za sebou, prvý je, že si si priznal problém a ten druhý je ten, že si sem napísal...k tretiemu kroku - abstinencii sa snáď dopracuješ, budem držať palce

Hope ďakujem aj ty si jeden striepok do mojej mozaiky abstinencie vy všteci tu aj na iných vláknach

Ahoj Meggie, děkuji za tvůj zájem. Zdravím i všechny ostatní. Dlouho jsem nenapsala. Mela jsem vzek sama na sebe. Samozřejmě, že jsem se napila. Jednou a jen dvě skleničky. Pak mě přepadl strach, že se zase proberu na neznámém místě, pomlacena a raději jsem utekla. Bylo mi to strašně líto. Ale pak jsem si řekla, že nemá cenu se trápit. Nic jsem nepokazila, však jsem si řekla ne. I ikdyz pozdě. Ale můžu pokračovat dál. Jsem na dobré cestě. A toho se držím. Stejně jako někteří tady psali, tak i já rozebírám sama sebe. Celý život se peru se spoustou věci a spoustě lidem jsem odpustila. Rodičům, bývalým partnerům... Ale tomu nejdůležitějšímu člověku ne. Sobě. Sobě jsem neodpustila. Vinim se i z toho co není moje chyba. Z rozvodu mých rodičů, z vlastních rozvodů, z toho, že o mé děti nemá jejich otec zájem. Prostě ze všeho. Neumím se pochválit.A tak jsem si teď odpustila. Prostě se to stalo. A teď jedu dál ve své střízlivě cestě.

Milá Pisinka som veľmi rada že si sa ozvala...nuž, potkla si sa ale nespadla si, to je dôležité, nevadí, hlavu hore a začni znova...môže sa to stať každému z nás....ja som na teba hrdá že si to sem napísala a nevzdala to a píšeš sem aj naďalej....len aby si vedela tak ja som presvedčená o tom že ťa to posilní do budúcna a už to neurobíš a ak áno začneš znova.... netráp sa, odpusti si a choď ďalej... mňa osobne by veľmi mrzelo keby si sa sem už neozvala, pre mňa si moja podpora a som rada že si tu....

Ahoj Lubosi,tohle "spravovani" znam velmi dobre.Vzdy z toho byly nekolikadenni tahy.
Pisinko,i ja jsem rada,ze jsi se ozvala.Kdyby kazdy z nas zacal abstinovat na prvni dobrou,asi bychom si tady ted nepsali.Pocit viny je pry nejhorsi pocit,ktery clovek muze zazivat.Je zvlastni,ze tento pocit zazivas,i kdyz.jak pises,vis,ze to neni tvoje chyba.Mohla jsi nejak ovlivnit rozvod rodicu? Muzes nejak ovlivnit zajem otce o deti?

Lubos, videno dnesni optikou, jakmile piti a jeho nasledky zacnou cloveka obtezovat, bylo by zahodno to budto omezit na unosnou mez (nebudou nasledky) a nebo se na to vyflaknout rovnou. On si pak clovek muze rici: "ty blaho, dyt to stejne k nicemu nebylo a nechybi mi to".

Hope: Co jsem četl tvé příspěvky, tak máme podobný chlastací styl Zaujal mě tvůj pohled na pití ve vztahu k nízkému sebevědomí v mládí a můžu ti to na 100% podepsat. Já si nikdy nevěřil, rodiče zajímaly jen samé jedničky, hrál jsem hry na počítači, ale strašně jsem toužil mít holku. No a pak jsem objevil to sebevědomí po alkoholu, najednou ze mě člověk zábavný, nevynechal panáka, úspěchy u holek, dostal jsem se do party, prostě kalič jako víno. V podstatě jsem se těšil, až se v pátek zlejeme. Navíc to kouzlo zakázaného, kdy nám nebylo 18, super rebelie. Přitom někteří kámoši takhle nesklouzli, pivko si dali, ale neblili každý pátek za stromem. Tady jde vidět jasná kombinace genetiky a výchovy.

MichalB: Samozřejmě vím, že máš naprostou pravdu. Navíc tvůj příběh je obrovsky silný. Přestat by bylo nejlepší, člověk by zhubnul, líp by se mu spalo, obrovská porce energie navíc. Ale jsem zatím srab - pivo mně totiž strašně chutná - hodně sportuju, lozím po stěně, (samozřejmě mě obrovsky štve, když je občas můj výkon horší kvůli chlastu z minulých dnů) a nedokážu si představit, že bych si po hokeji, fotbale, tenisu, kole, lyžích to pivko nikdy nedal. A pokud se zrovna "nespravuju", tak vydržím v pohodě na jednom pivku za večer, kdy si vychutnám nějaké kvalitní z minipivovaru. Furt se chlácholím, že kdybych do toho měl spadnout naplno, tak už tam dávno jsem. Každopádně uberu plyn, mám vykřičník jako kráva, dám si pozor na velkých pitkách, protože z nich pramení ty několikadenní cykly náprav. A když to nepůjde, tak se na to vykašlu. Mám to těžší, jelikož jsem permanentně na home office- kdybych musel jezdit ráno autem, bylo by to snazší, nic bych si nedal. Manželka v práci, děti chodí do školy samy, holt super podmínky

"...přibývá však oken, ranních nepohod a hlavně morálních kocovin..... Problém nyní nastává v ty dny po akci, kdy potřebuju fungovat a pouze doplnění alkoholu tomu pomůže..."


Vážne myslíš, že toto je OK? Že to máš pod kontrolou?

Meggie, moja skúsenosť je jasná. Abstinovanie je pre mňa jednoduchšie ako nejaké kontrolované pitie. Kontrolovať sa, keď chytíš slinu, je ako za trest.

Pissinka, Dávaj si pozor na to. Je pekné, že si radšej zdrhla. To chválim. Ale to poznanie môže byť aj nebezpečné. Však si dám zase len dva a pôjdem preč. Veď keď som to zvládla raz, tak prečo nie aj inokedy. To je cesta do pekla. A že taká myšlienka príde tam kde sa popíja, je takmer isté. Netvrdím, že sa máš vyhýbať spoločnosti. To nejde. Ale tú červená kontrolka že se zase proberu na neznámém místě, pomlacena musíš rešpektovať ako červenú na semafore.