Alkoholik

Co to je za rozhodnuti?
Z nastvani na sebe, z premiry alkoholu (kocovina), z ostudy? Z donuceni okolnostmi?

Me nic z vyse zmineneho nepomohlo, udelalo to situaci jen horsi. Nesmim pit pro neco, pro nekoho ..
Rok trvalo nez dozralo "nesmis, vole, sam kvuli sobe. To bude bohate stacit. Zbytek se srovna tim, ze nebudes pit kvuli sobe."

Bezdomovec nemusi byt nutne alkohlik, rekl bych, ze jsme na tom hur nez nekteri bezdomovci ).

Bud jak bud, palce drzim .

Rozhodnutí pramení z naprostého znechucení, udělala jsem hroznou blbost, ještě u toho byla dcera

Zítra už bude líp

Proč jsi začal abstinovat ty?

Blbosti clovek natropil i pred detma, rodicema, partnerama .. Pomohlo to, na chvili. Po kazdem spatne zazitku to po nejake kratke dobe odeznelo.

To melo klasicky vyzkouseny postup:
- nemam problem, okoli: mas problem
- asi mam problem, okoli: mas velkej problem.
- no jo, oni maji pravdu, uz je to velkej problem.
.. takze okolnosti.
To se ukazalo jako chybne rozhodnuti. Zkusenost me vyskolila rokem ve tme alkoholu na pokraji psychozy (mozna jsem si ji prozil).

A pak uz si jen pamatuji nekolik dni v lihu, v noci hroznej abstak a "boze, uz to se mnou ukonci. To se neda snaset. Nevim jak, ale ukonci to. DIK!".

V tom stavu jsem dosel do prace, obvolal co dalo. Stesti pralo debilovi a vzali me do pece - antabus, terapie a od te doby uz ubehlo tech 6 nebo 7 let. Uz ani nevim, zda to bylo 4 a nebo 11. zari, kdy jsem prestal pit a zatim nepiju.

U nás je právě alkohol dost tolerovaný a taky mám vymyšlený dokonalý systém tajení chlastu. To jsou takové teorie, že je mi z toho zle.

Nikdy nikdo mi do očí neřekl, moc piješ, dělej s tím něco, bohužel.

Ale já nejlépe vím, jak na tom jsem. A jak jsi říkal, teď je to na mně.

Hlavně přežít dnešek, pořádně se vyspat a zítra bude snad líp.

Ano, bude lip. Me byvalo po par dnech lepe. A k cemu to bylo dobre? Jasne ze k jit hnedka po praci hospody, kdyz uz je mi konecne zase dobre, tak proc si nedat 2, 3 pivka po praci na zizen, venku vedro, vid.

Tipuji, ze se okoli nechce vystavovat zbytecne konfrontaci a hromadou vymluv ze strany pijiciho cloveka. Je to proste zbytecne, protoze to vetsinou k nicemu ani neni. Spis se jim to ve zlem vrati, bohuzel.

Ahoj Evka, ty si sem už písala kedysi pozerám, smiem sa spýtať ako to s tebou vlastne bolo?Len či mi nejako nemôžeš zhrnúť tvoju cestu, ty si pila, prestala si a zase začala či ako?Nech viem že ako to je s tebou, dúfam že nevadíže sa pýtam, ak sa ti to nechce písať skúsim si nájsť čas a prečítať si tvoje príspevky....
Inak mne tiež nikto netvrdil že mám problém z chlastom, na to som si prišla sama, dokonca asi pred týždňom som počula že veď ja som nebola určite až taký alkáč....ale čo je to "až taký alkáč"?To že som nebola niekde s prepáčením pošťaná a dogrcaná každý deň neznamená že som neni alkáč....
Ale k veci, ak sa to dá napíš čím si prešla, čoho kolko kedy atd....ak ti to nevadí, ďakujem, to chcem vedieť len preto že čo ti poradiť

Akurát som čo to prečítala o tebe, ja som na AA nechodila síce takže s tým ti poradiť neviem ale môžeme si písať ak chceš držím palce

Milá Maggie.

Tak já vám tedy povím svůj příběh.

Začnu tím, proč vlastně piju. Protože se nemám ráda, ba dokonce se nenávidím. Nemůžu se zkrátka přijmout taková, jaká jsem. Tak jsem zvolila cestu pomalé otravy. Jenže to má jeden zásadní háček, mám dvě bystré a zdravé děti. Kvůli nim se chci změnit, nechci, aby měli ožralou matku.

Začala jsem pít v osmnácti, chodila jsem na diskotéky a někdy jsem to i přehnala. Jak šel čas, tak jsem pila víc a víc a v 25 letech jsem už měla řádný problém. Nejvíc lít jsem začala, jako hodně ženských tady, na mateřské. Jak jsem přestala kojit, tak jsem si začala pocucávat, zejména bílé polosuché víno a pivo, nejdříve jen večer a za chvíli už jsem si kocoviny oddalovala ranními doušky.

Teď už mám vymyšlený komplikovaný systém lží, aby manžel nic nepoznal. Přes týden se snažím nepít a cvičit (ne vždy se mi to ale povede), ale víkendy mám propité úplně celé. začnu v pátek po práci a skončím v neděli večer. Normálně mluvím, uklízím, starám se o děti, funguju. Ale je to jedna velká lež.

Chci přestat kvůli sobě, abych zachránila sebe a byla dobrá matka. Naučit se mít se ráda. Piju taková množství, které by ostatní lidi zabila.

Ale ta závislost je tak silná, že když přijde bažení, mám pocit, že v mém těle ani nejsem, jako by mě okupovalo nějaké monstrum a já vše sledovala někde zpovzdálí.

Několik měsíců jsem zvládla abstinovat, bylo to úžasné, ale pak přišel covid, já pořád zavřená s dětma na homeoffice, že jsem začala šílet a samotu si kompenzovat sklenkami vína.

Vůbec nevím, co dělat, když to monstrum zase zaútočí.

Budu moc ráda, když si budeme psát

Děkuji

Zaklad je jasny a vyzkouseny.
Doma nic nemit, v obchode se tomu vyhybat, chodot nakupovat s nekym, nemit u sebe penize, zmenit navyky, volny cas bez piti mit nejak pokryty, vymysleny plan v pripade selhani, zatnout zuby a kousnout se zadku a vydrzet to. Casem se clovek nauci zit a resit zivot bez piti. Nakonec je to i snazsi.

Na kazdy den mit sepsane “bojove ukoly”. Cim vic, tim lip. I veci co delas samozrejme. Uz pri vymysleni zamestnas hlavu necim jinym.
A ty zatnuty zuby - to je do slova a do pismene.