Alkoholik

Elffia napsal:
Ahoj, dnes jsem si pročítala v tomhle foru a nikdy by mě nenapadlo se zaregistrovat... Sedím zrovna na posteli v dobřanské léčebně, kde jsem už od konce ledna. 6. června opustím tyhle brány a dám se na celoživotní boj. Uteklo to jako voda a vidím v sobě už zase tu skvělou ženskou, kterou jsem málem zničila každodenním popíjením vína. Jsem na sebe pyšná, že jsem tento důležitý, i když fakt těžký krok udělala. Chtěla bych všem, co se bojí, stydí nebo myslí, že to nezvládnou říct, že černý drak nikdy nespí a je to soupeř, nad kterým se bez trvalé pomoci nedá vyhrát. Nechat si pomoci není ostuda, či zbabělost. Je to jasný důkaz toho, že už nechceme pít. Tak ať se ta statistika abstinujících alkoholiků o něco vylepší. Držím palce.

Ahoj Elffio,
vítej mezi námi.
Po 5 měsících v léčebně máš pocit, že to bude celoživotní boj? To vám tam říkají? Proč se ptám - já si myslím, že ten, kdo s alkoholem bojuje, nemůže vyhrát. V AA mají slogan "bože dej mi přijmout věci, které nemohu změnit", nebo tak nějak. Prostě přijetí - já nebojuji. V té audioknize, co jsem tady zmínila, rovněž říkají, že ti, kteří chtějí s alkoholem bojovat, nemají šanci vyhrát. Ale přijetí nového životního stylu, který mi dělá radost, kde alkohol nechci a nepotřebuji, jedině taková je cesta k trvalé abstinenci. Alespoň tak to mám já, snad mi to vydrží trvale.

Kristína napsal:
Ahoj všetci, len hlásim, nečítala som príspevky, že som sa napila a ide to rýchlosťou blesku, presne ako sa píše.. V pondelok ani neviem ako pohár v ruke a dnes pijem od rána.. Držte palce, nech to zastavím a vrátim sa!

Kristínko,
možná bys měla příspěvky číst. Když jsi začínala, psala jsi, že Ti to pomáhá.
Jestli tomu dobře rozumím, máš už 5 denní tah? To už by mohlo stačit, co myslíš? Když to šlo poprvé, půjde to i podruhé.
Byl spouštěč ten datum, který jsi zmiňovala posledně? Pokud ano, zvaž, jestli by opravdu nestálo za to vyhledat psychoterapeuta. Mně to moc pomohlo, jsem si téměř jistá, že bez pomoci by mi to takhle pohodově nešlo. Dokázala jsem zpracovat a zahojit opravdu těžká traumata, která byla v podstatě příčinou mých úzkostí a následného alkoholismu. Tím neříkám, že jsem z toho venku, ale jen se Ti snažím naznačit, že jen přestat pít u někoho nestačí...

Recidivy k naší nemoci prý patří, není to sranda, ale já jsem si jistá, že pokud se mi to stane, budu to zase zas a znova zkoušet, dokud tady budu. Alkohol je hnus, tak se tady začti a udělej si ten čaj, co jsi zmiňovala, že Ti pomáhá;-)

Držím palce, ať se Ti brzy podaří držet zpátky opratě svého života, tak hezky jsi o tom psala, tak šup zpátky do sedla. Vždyť jsi si mohla vyzkoušet, že to opravdu stojí za to

Katka2 napsal:
Kristinko, děkuji, co si mi napsala mě velice zasáhlo. Pravda, každé slovo.
A všem co mi píšete, děkuji. Pomáhá mi to na cestě změny. I když začínám zas a znova.

Je to až neuvěřitelné kolik reklam na alkohol je všude. Je lepší nás mít pěkně v hrsti a nemít život ve vlastních rukách.

K adiktologovi jdu ve středu. Mám strach, stydím se. Ale jdu! Musím. Chci.

Ahoj Katko,
co kromě toho,že začínáš zas a znova děláš, abys nemusela stále začínat?
Mně přijde, že na adiktologa čekáš jako na spásu, ale připrav se na to, že to bude také práce. Vsadím se, že jako první dostaneš domácí úkol - psát deník. Už píšeš? Psala jsem Ti to cca před měsícem Stydět a bát se nemusíš, jsou to profíci, kteří se s nemocí alkoholismus setkávají každý den.
Reklamy na alkohol se mě už vůbec nedotýkají, ať si chlastá, kdo chce, já teď momentálně nechci a pokud mi to vydrží do konce života, tak jedině dobře

Libuško, tak vyloženě ne jako na spásu. Ale že mi poradí a pomůže to čekám. Je mi jasný, že to nebude jen tak. I ty jsi psala, že bez profesionální péče bys to nedala. Tak já už vím, že to sama nedám.
Deník nepíšu, nevím jak a kde začít, je toho dost. Dočetla jsem knížku, otevřeli se mi v té souvislosti nějaký věci z dětství. Nechci to nikam psát. Co když to najdou děti?
Chodím víc na jogu, dnes 3 hodinová lekce i s meditací. Jinak pro to nic víc nedělám. Piju míň, ale v té hlavě mi to stále nepřekliklo jak o tom píšete tady.
Ten deník když dostanu za úkol, si tam pak budou číst?

Katka2 napsal:
Libuško, tak vyloženě ne jako na spásu. Ale že mi poradí a pomůže to čekám. Je mi jasný, že to nebude jen tak. I ty jsi psala, že bez profesionální péče bys to nedala. Tak já už vím, že to sama nedám.
Deník nepíšu, nevím jak a kde začít, je toho dost. Dočetla jsem knížku, otevřeli se mi v té souvislosti nějaký věci z dětství. Nechci to nikam psát. Co když to najdou děti?
Chodím víc na jogu, dnes 3 hodinová lekce i s meditací. Jinak pro to nic víc nedělám. Piju míň, ale v té hlavě mi to stále nepřekliklo jak o tom píšete tady.
Ten deník když dostanu za úkol, si tam pak budou číst?

Když jsem tam šla, abstinovala jsem předtím sama 3 týdny. Ale stále jsem cítila, že to není ono, že potřebuji odstranit "něco", co mi brání být spokojená. Proto často píšu, že jen pít nestačí. Nechci být zpruzelý, ale spokojený abstinent.

Do středy je kousek, dozvíš se tam, co se bude dít. Mně psychoterapeutka říkala, že deník je můj, a pokud chci mohu ho přinést a číst z něj, abychom přišly na příčiny mého pití. Nikdy jsem ho nepřinesla, neměla jsem odvahu to někomu ukázat, ale pamatovala jsem si, co mě trápí a to společně zpracováváme. Je to moc milá paní a já se za ní vždy těším, protože mám pocit, že vždy se odloupne kus něčeho, co už není potřeba v sobě nosit.

V počátku jsem měla za úkol psát si, kdy a při jakých chvílích, mám potřebu pít, najít tzv. spouštěče.
Pak napiš, jaký jsi tam měla pocit. Třeba si můžeš založit svoje vlákno a psát sem, když máš obavu, že by Ti děti zasáhly do soukromí.

Ahoj.
Samozřejmě vím, že trvalá abstinence, kterou chci je pochopení úplné změny životního stylu. To ale neznamená, že to pro mě občas nebude velký boj. Popíjela jsem všude a pořád, takže se mi s alkoholem pojí všechny denní činnosti. Našla jsem si nyní nové zájmy, ale běžné věci zůstávají a přijdou situace, na které se člověk nemůže připravit. Já tady v léčebně o sobě hodně věcí pochopila, ale objektivně- mohu říct s jistotou, že nezrecnu? To bych byla hloupá...

Kristýnko! Recidiva je naprosto normální. nejsi nijak špatná. Nic si nesmíš vyčítat.
Já zrecnula snad stokrát než jsem se propracovala k pár měsícům. A včera jsem viděla červený víno v krámě, zrovna ho tam kupovali kolem mě na litry. Usmívalo se na mě a volalo, podívej, jsem zdravý a udělam ti dobře, jen jednu skleničku zkusíme, pak zase půjdeme Nedala jsem se.

Rozhodla jsem se jít ještě víc do hloubky a na chvíli vyhodila ze svýho jídelníčku kofein a cukr a bílý pečivo a lidi trpim jak pes. Mam uplně stejný bolesti v těle, jak po chlastu. Všechny klouby a svaly mě táhnou a bolí. To uplně stejný jsem měla po pití. Máte někdo taky takovej abstinenční příznak:)?

Rachel napsal:
Kristýnko! Recidiva je naprosto normální. nejsi nijak špatná. Nic si nesmíš vyčítat.
Já zrecnula snad stokrát než jsem se propracovala k pár měsícům. A včera jsem viděla červený víno v krámě, zrovna ho tam kupovali kolem mě na litry. Usmívalo se na mě a volalo, podívej, jsem zdravý a udělam ti dobře, jen jednu skleničku zkusíme, pak zase půjdeme Nedala jsem se.

Rozhodla jsem se jít ještě víc do hloubky a na chvíli vyhodila ze svýho jídelníčku kofein a cukr a bílý pečivo a lidi trpim jak pes. Mam uplně stejný bolesti v těle, jak po chlastu. Všechny klouby a svaly mě táhnou a bolí. To uplně stejný jsem měla po pití. Máte někdo taky takovej abstinenční příznak:)?

Já jsem měla v pátek jen takové vzdálené bažení. Z ničeho nic, tak jsem přemýšlela, kde se vzalo? Všechno v pohodě, žádný stres a pak mi došlo, že je pátek - můj oblíbený den k vylití . Byla jsem překvapená, že spouštěč je i pátek! Můj neojblíbenější den:laugh:

V létě jsem byla 5 dnů na detoxu - káva mi chyběla a trochu mě bolela hlava. V počátcích abstinence jsem vyměnila alkohol za sladké, ale to nějak samo odeznělo a pečivo téměř nejím, takže já po odnětí těchto produktů příliš netrpím. Kávy bych se ale v tuto chvíli nechtěla vzdát. Miluju ranní chvilku s výbornou kávou.

Já jsem kofeinovej milovník. Miluju kafe. Ale všude sklouzávám do závislostí a přehánim to. Ještě před měsícem bych to taky nedala. Teď už se na to cítím silná. Chci se opravdu uzdravit a změnit.

Jasně, jsi mnohem dál než já
Nesklouzla jsem s kafem do závislosti. Mám jeden šálek ráno a někdy po obědě, ne vždy.
Možná za pár měsíců také vyhodím bezkofeinovou výzvu, teď na to nemám. Šálek kávy po snídani je už moje zřejmě poslední neřest