Alkoholik

Je to tak. Můj slabý bod jsou moji rodiče. Kdybych mohla, raději s nimi utnu vztah. Bohužel se vyskytují tam, kde pracuji a momentálně nevím jak to jinak vyřešit, peníze potřebuju. Ale hledám jiný možnosti. Oba dva jsou můj spouštěč. Jsou oba zlí a necitliví a poslední věc, která je zajímá jsem já. Tak tomu bylo celý život, jen do nedávna jsem si myslela, že zdroj problémů jsem opravdu já. Ted už vím, že to tak není. A nechci se ani ztotožňovat s rolí oběti. Dnes mě napadlo, jak bych se cítila, kdyby byli mrtví. Tohle téma mi přijde je tabu. Rodiče musíš mít rád, máš přece jen jedny. Ale co když je prostě mít rád nejde......

Ahoj holky,
je to až neuvěřitelné, ale přesně tohle právě také řeším.

Na začátku abstinence to byla první věc, kterou jsem probírala s psycholožkou a myslela jsem si, že to už s mojí mamkou zvládám. Nastavila jsem setkávání jednou za čas, ale do hodiny, protože pak toho máme obě plné zuby.
Nedokážu to s ní utnout jednou pro vždy, ale je to momentálně jediná věc, která mě opravdu dokáže dostat dolů. Ať pro ní udělám cokoliv, nedokážu z ní vykřesat ani zrnko nějaké náklonosti. S tím jsem se asi i smířila, ale teď přijely na prázdniny děti a ona dokáže opravdu rozes.. jakoukoliv dobrou náladu, setkání. Děti jsou z toho už taky otrávené - jsou to dospěláci, ale ta babka s námi dokáže fakt divy. Vůbec to nechápu, nedokážu to nijak rozumem uchopit. No, bohužel téma na další hodinu terapie a to už jsem si trochu nepokorně myslela, že jsem to s ní vyřešila :-/
Rodiče - ti kteří by tady měli pro své děti být. Já to tak s dětmi mám, vždycky jsem tady pro ně a oni to ví, ale s mojí mámou jsem to vzdala. No, pít kvůli tomu nezačnu, ale úplně nevím, jak to vyřešit.

Rachel,
11 měsíců - to je pecka! To už by bylo dost škoda to zkazit

Nezastavujeme, jedeme dál. Já si žádný termíny nedávám. Každý den je pro mě úspěch, obzvlášť když slunce v duši zrovna nesvítí.

Byla jsem na oslavě narozenin. Z toho jsem měla opravdu vítr, ale normálně jsem v šoku, že plno bývalých pařmenů přestalo pít. Je pravda, že jsme se neřehtali jako pod vlivem, ale nálada byla dobrá a taková kultivovaná. Moc se mi to líbilo a hlavně ráno - pěkně káva na pohodu, žádná kocovina. Nepít se prostě vyplatí...Drak už ze mě musí mít nervy

Milá Libuš, no uplně ti rozumim. Moje rodiče ale hrajou na štastnou rodinu a když přijdou moje děti, tak se snaží být vtipný a skvělí. A vubec, když jsou tam cizí lidi taky...Vychutnaj si mě, když sem sama. Neřvou na mě, nemlátí mě, ale pomalu mě psychicky týrají. Nic neni dobrý, jen tichá kritika, vydírání, manipulace. Nesouhlasíš, jsi mrtvej. Matka je chladná narcistka a otec egoista. Ted už k tomu senilní. Otec je asi v naší společnosti typický. Moje matka je ale extrem. Vztah s nimmi možný není, protože se nezmění, pořád mě budou vydírat, pořád někam tlačit. Jejich taktika je, abych si cítila špatně a pak víc poslouchala a snažila se jim zavděčit. Na mě už ale tohle nefunguje (jak dlouho fungovalo). Jediný co mě pomáhá je mít k nim hodně odstup, setkání tak max 10 minut. Nejradši nevidět vůbec. Je mi to líto, ale jinak to nejde.

Dřív mě matka nasr...a já hned sedla k flašce a zbořila se jak dělo.) Ona ještě pak třeba druhej vycejtila, že mam kocovinu a jak je mi úzko a ještě přidala. Dnes už ale neee! A mam navrch a jak jí to vadí, to je síla. Pořád mi řiká, jak je pít zdravý ))))

Tak to je mazec. Ještě horší než u nás.
No, nedá se nic dělat. Je to potřeba nějak zpracovat a přijmout. Chlastat kvůli tomu rozhodně nezačneme, když nám ta abstinence tak jde????

V9š co Libuš právě kuli nim se nenapiju. Je to moje tichý vítězství. Oni chlastaj oba, otec je alkáč, matka ne. Ale pije taky. Ale doma, sami, tají a schovávají. Otec ještě chodí do garáže upíjet a myslí že to nevidím
Ale když jsem já šla na večírek, to si mě druhej den vychutnali, hlavně když jsem byla v práci, viděli mě a šli do mě. A teď? Moje psychická síla je stabilní. To spíš oni mají výkyvy. Nemůžou na mě, mam na sobě totiž brnění ze svýho klidu a abstinence. TO naštve

Píšeš moc hezky a vyrovnaně. Je škoda, když se to v rodině nepovede. Nedá se nic dělat, je potřeba to prostě přijmout. Děti uspořádaly společnou dovolenou i s babičkou. Ráno odjíždíme. Bude to velká zkouška. Mrzí mě, že namísto abych se těšila, mám tíhu v žaludku. Na druhou stranu, je potřeba naučit se žít s tím, že moje máma tady pro mě není a nikdy nebyla????

Libuš to jsi dobrej kaskadér Hele třeba to bude fajn a třeba si něco vyjasníte. Dej pak vědět, jaký to bylo!

No čaute, so mnou je to ako na hojdačke, týždeň - dva nepijem, potom pár dní v tom lietam a takto dookola, nechcela som vám písať, kým sa to neustabilizuje.. Takže sa vám ozvem, keď budem cítiť, že teraz to opäť zvládnem, všetkých si vás pozdravujem, fandím vám a obdivujem, je to to najlepšie, čo robíte, držte sa mi!!!

Rachel napsal:
Libuš to jsi dobrej kaskadér Hele třeba to bude fajn a třeba si něco vyjasníte. Dej pak vědět, jaký to bylo!

Ahoj Rachel,
kaskader ani ne, spíš hlupák, už tolikrát jsem si naběhla na hrábě a tentokrát zase. S mojí mámou se vyjasnit nic nedá. Je to zapskla bytost a vykřesat z ní nějaký cit, je nadlidský úkol. Se sestrou tam na mě tahaly kostlivce snad z pravěku.
Zkrátím to - Odjela jsem už včera, šla si do večerky koupit 2. Ty jsem vypila, vůbec mi nechutnaly, jakoby bych splachovala hořkost, kterou jsem cítila po pobytu s matkou. Nedá se nic dělat. Splachnuto, a dnes už si zase pojedu svůj nový život.
Kristinko, upřímně já jsem úplně zapomněla jak špatný je spánek a hnusná rána, byť i po dvou vypitych pivech. Až se zase rozhodneš abstinovat, moc ráda Tě tady potkám, chybí mi Tvoje příspěvky, tak ať nečekám dlouho