Alkoholik

No Libuš, uplně ti rozumim. Můj brácha je s nima taky spolčenej. Hrajou spolu divadlo na pravdu. Jsou taky zapšklý. Hele já chytla teď tak strašnou ponorku, udělala jsem si dovolenou, sbalila věci a utekla na víkend pryč. Dneska už tam budu muset. Jen si na ně vzpoomenu a mam stažený krk.

Naprosto ti rozumim, to jsem přesně dělala já. Matku nešlo rozdejchat. Takovýho jedu. Jednou jsem vypila skoro lahev whiskey...a pak chlastala tři dni.

Jestli je tvoje máma narcis, tak koukni na Jan Dvořák na youtube. To mi hoodně pomohlo. Mluví ale i o toxických vztazích a jak z nich ven. Je fakt dobrej.

Dneska už vim, že mi ale matka nestojí za to trápit se. Ona je ta, která má vinu. Nedokázala se sama srovnat a vychovat zdravý dítě. Povedlo se jí vychovat labilní alkoholičku, která se utápěla ve špatných vztazích. NIKDY víc!

Tak hlavně že se nechceš napít dneska....
Kristý piš, i když piješ, jsi na cestě jako my, nejsi o nic horší.....Každý má svoji cestu a jsou to jen dny co se počítá. To číslo neni důležitý, důležitý je nějaký vnitřní vývoj...

Ahoj Rachel,
díky za tip. Toxicka vina to je přesně ono. Celý život mi bylo předhazovano, jak jsou kvůli mně všichni nešťastní.
Nesmírně mi pomohly hovory s psycholožkou, není moje vina, že táta mámu trápil. Jsem mu podobná, tak si myslím, že i v tom je dílčí kus její nenávisti.
Moje máma není nejspíš narcis, ale hraje roli oběti a když někdo nehraje s ní, je hajzl. Nemá smysl příliš se do toho nořit, protože to prostě nejde změnit. Pro mě je teď důležitá přítomnost a budoucnost. Prokaucovala jsem podstatnou část života a teď udělám vše pro to, abych si neposr... i ten zbytek. Relaps byl docela fajn, protože jsem si připomněla, jak hnusně mi ke konci s alkoholem bylo a jak je mi teď bez něj opravdu fajn. Včera jsem dělala pro děti večeři, podávala se vychlazena minerálka. Pít nebudu, baví mě můj střízlivý život. Nálada byla trochu zkažená, děti trápí co se mezi mnou a babičkou děje. Snažím se jim vysvětlit, že mají svoje životy a jsou věci, které prostě změnit nejdou. To, že nám zkazila prázdniny se ale popřít nedá.

Ahoooj všichni!
Libuš chápu, proto s matkou nikam nepojedu a radši se jí vyhybam. Stačí že se snaží mi kazit mi život. To je strašný, že to takhle hážou na tebe. Asi to vážně tyhle lidi dělají proto, že jsou sami neštastný, jako moje matka. Hrabat se v tom to nee, ale pojemnovat si ty věci, to mi hodně pomáhá. Zjistit co se opravdu stalo, že to nejsem já, tak rozbitá. Zbavit se věčného pocitu viny. Můj chlap mi říká, že to neni normální, jak to mám. Já si dlouho myslela, že je. Za vše co se kde stalo jsem cítila vinu. Nesnesitelný pocit, úzkost, vina, já jsem problém. Tohle už nechci. Chci to jen uzavřít. A k tomu mi pomohlo to pojmenovat. Teď to i jasněji vidim.

Teď se soustředim na uzdravení svojí minulosti, uzdravení dětských traumat. Zastavení toxických vztahů kolem mě (včetně toho s rodiči) a omezení těchto vztahů na nezbytnou míru. Učím se nové zdravější chování a otevírám nové vztahy. Jsem na cestě ke svobodě. A tohle si vzít už nenecham. I když to jde pomalu a ne vždy jen nahoru Ale on mi ten život vlastně asi pomáhá, on ty vztahy za nějak ukončil asi sám. Nějak to odpadlo všechno, když jsem se přestala chovat jako dřív...

Dobré střízlive ráno všem ,
pojmenovat a přijmout (integrovat) vše, co se nám dělo je podle mě jediná cesta, jak zůstat trvale střízlivý.
Jen pít nestačí, protože traumata, která nejsou na první pohled znát, člověka vždy dříve nebo později, doženou. Rachel, myslím, že jsme na správné cestě. Není to vždy jednoduché, ale vidím světlo na konci tunelu. Po tom menším relapsu se mi leccos vyjasnilo. Je mi dobře, nepiju. Za chvíli jedu s kamarády na kole po horách. Vztahy s lidmi (kromě mamky) mám teď úplně jiné, lepší. Přestat pít se vyplatí.
Terezko, dej o sobě občas vědět ????

Zdravím všechny. Jsem skoro dva měsíce po dokončení léčby a užívám si střízlivosti. Zatím jsem měla jednu krizi,kdy jsem se opravdu chtěla napít,ale ustala jsem ji. Kupodivu to nebylo v nějaké nepříjemné situaci,jak jsem se obávala,ale naopak,když mi bylo fajn.Ale to jsou taky rizikové situace,se kterými jsem se v léčbě naučila pracovat a na které jsem si tam vypracovala semafor.
Na alkohol myslím neustále,jsem alkoholička a určitě bych Vám holky chtěla říct,že snižování dávek,nebo myšlení,že to zvládáte a třeba za měsíc si zvládnete někde na dovce dát drink apod. je jen obcházení pravdy,lhaní sami sobě a usilovné snažení o nemožné pít s mírou,nebo to mít pod kontrolou.Uz tohle přemýšlení nad pitím je důkaz,že ho jako alkoholičky nepotřebujeme a nemuzeme před nim utéct a zbavit se ho.Takze střízlivosti ZDAR!!!

Ahoj parto,
kde jste všichni? Doufám, že jste si nevzali dovolenou od abstinence?

Musím uznat, že udržet abstinenci v létě je náročnější, ale kde je vůle, tam jde všechno.

Elfio, nechceš se s námi podělit o nějaké poznatky z léčebny? Většinou jsme tady abstinentky amatérky, co abstinuji bez léčebny.
Díky a všem přeji příjemný víkend...

Ahojte všichni,
byla jsem na výletě a nepila. Budu mít brzo rok, do tý doby se nebojim. Prostě rok dotáhnu, to je jistý. Ale bojim se potom.

Za poslední týden jsem si tak nějak trochu víc ujasnila co chci a kam chci směřovat. Já když cestuju, snadno na mě skočí úzkost a pak i chut se napít. Na dovolených nebo na cestách mám chut se napít vždy. Při nápadu se napít jsem ten nápad otočila ze všech stran. Proč to tak je? Proč mam chut pít? Je to tim, že vystupuju se svý komfortní zóony a potýkam se s nějakýma programama v mysli? Ptala sem se sama sebe co mi to přinese? Nakonec takovýhle ptaní se a kontemplace nad tou chutí a úzkostí způsobila to, že to přešlo. Nějak sem vždy došla k uznání toho, že mi to prostě nic nepřinese. Taky jsem si uvědomila, že se prostě zpátky už nevrátim. Tentokrát projdu tou myslí až nakonec. Mám jen strach až ukončim první rok, abych se necejtila silná a nepodlehla ve slabý chvilce.....

Ahoj Libuško a Rachel, vy jste tady držáci. Moc Vám gratuluji a fandím.
Já sama měla po třech letech zkrat na dovolené, psala jsem to, je to cca 3 měsíce. Přesně jak píše Rachel, dovolená ve mě vyvolává pocit úzkosti, zrovna na té poslední se mi k tomu přidali žaludeční potíže a věta tak si dej panáka to spolí červa ...nebyl to jeden panák, ale 4. Kdyby je nenosili z baru, ale na stole stála flaška vím, že by to u těch 4 kousků nezůstalo, ale klidně bych jela do mrtva. Naštěstí to tak nedopadlo a ráno, které naštěstí nebylo tak krušné,jsem si řekla, ta tohle fakt opět nechceš a toho se držím.
Ale takhle zkušenost mi dala hodně, opět jsem si uvědomila, že i když 3 roky nepiji tak to v tom mozku prostě je a ten pocit po napití je pro mě tak blažený, že bych tu klapku neměla.
Holky a všichni ostatní... drž te se. Ač to možná zní hnusně, po mé zkušenosti, teda za mě...jednou alkoholik...už navždy alkoholik.

Rachel, rok je super, ale v podstatě nic, když si přečtu, co píše Brigitta. Nejsem si jistá, že děláš dobře, když to tak ohraničujes. Já jsem to přestala počítat a "jen" každý den je pro mě vítězství.
Dovolená- vždy byla spojená s alkoholem. Jak jsem se těšila, jak někam dorazím, dám si pivko a po těle se rozlije ten příjemný pocit. Jsem si jistá, že bych měla úzkost a bazeni.Rozhodla jsem se proto k moři se svojí cvičící a pijici partou, nejet. Vážně uvažuji o tom, že si na podzim vyrazím sama na nějaký last minute, anebo se na to úplně vykašlu. Ač nepiju, alkohol mi pořád bere strašně moc, ale jsem rozhodnutá to nevzdat. Zpátky nemůžu, nemám chuť se k tomu vracet, ale moje abstinence je stále moc křehká.

Ahoj Brigito,
mam za sebou 4a pul roku
musim priznat, ze dovolene kde je volny pristup k alkoholu se trochu bojim. Kdyz jsem s manzelem a nebo s detmi (33 a 30 roku), tak vim, ze to zvladnu. Ale pred rokem a pul jsem byla na dovoleny v exoticke zemi, kde rum tekl proudem. On incllusiv.
Bylo to temer bez problemu, jen male brneni v rukou, ze by taky rady drzely sklenicku.
Vydrzela jsem to. Ale po navratu domu jsem mela tyden regulerni abstinencni priznaky. Vesely to nebylo.
V zari se chystam na dovcu k mori. Jen s holkama s cvicebnim programem. Ale uz ted vim, jak se tesi, ze se vecer bude chodit po barech.
Citim se odhodlana. Obcas mam trochu pochybnosti.Snad moc neriskuju.
Moc dekuji za to, ze jsi to sem napsala.
Budu si to pamatovat.
Mej se krasne a at ti to jde dobre