Alkoholik

Terezko! Tak to je tedy rozhodnutí. To je životní zvrat. To je inspirativní! Úžasný. Mám velkou radost a moc ti fandim. Jak si ten život umí ale pohrát .) Moc ti držm palce v novém životě.

Mě se život mění pomalu, ale jistě. Všechny pocity a stavy dlouho odsouvaný chalstem lezou na povrch a pomalu si je tu zpracovávám. každý den, jako bych byla lehčí a lehčí. Zatím nemám chuť se napít a zase ztěžknout. Začínám devátý měsíc. Zatím to hodnotím jako nejlepší rozhodnutí v mym životě. Jedna věc je jistá, jako alkoholik prostě nebudete žít svůj život snů. A já ho začínám žít, jdu si po tom. Tak hodně sil všem.

Děkuji Ti Rachel. Víš, já si upřímně nemyslím, že bych to zvládla tak skvělě a postupně jako ty. Ty myšlenky, nepříjemné situace atd, které tady popisuješ a sama to dáváš...je náročné tomu čelit, ta cesta je dlouhá a trnitá. Kolikrát jsem přemýšlela nad Tebou, Erikou, Michalem, Pertem..všemi z vás, kteří jste tak silní a říkala jsem si: Dokážu já tohle doopravdy taky? Nejsem příliš slabá? Raněná? Už tolik let mám skvělého terapeuta a psychiatra a stále nevidím jasný velký pokrok. Mně se opravdu asi muselo něco stát, jinak si to nedovedu vysvětlit. Přála bych si, aby vesmír poslal pomoc každému z vás.

Terezko,
teď jsi mě dojala téměř k slzám (v pozitivním slova smyslu). Máš můj obrovský respekt!!

V žádném případě nejsi slabá, naopak. Jen jsi zřejmě potřebovala najít pocit vlastní hodnoty, když se Ti ho zřejmě v dětství vůbec nedostalo. Mluvím z vlastní zkušenosti. Můj otec zemřel v 60 letech. Nepamatuji den, kdy by nepil. Celý život jsem se snažila, aby přestal. Nepomohlo nic. Nikdy mi neublížil, milovala jsem ho. Až teď odkrývám, jak moc mě jeho alkoholismus a díky tomu dětství po hospodách, poznamenalo. V podstatě na celý život. Někdy si člověk musí pomoct sám. Psychiatr a psycholog může nasměrovat, ale stejně si to každý sám za sebe musí poskládat a vyšlapat si svojí cestu.

Rachel - to samé. Obrovský obdiv. Sama sobě terapeutem a jede 9 měsíc. Bravo!!

Kristinka - ani nemluvím. Manžel si ani nestihl všimnout, že je alkoholička a je z ní abstinentka

To je parta, panečku. Tleskám všem a jedeme dál

Děkuju Ti Libuško. Slzy jsou další věc, za kterou jsem se tady přestala stydět. Chci to všechno pouštět ven, tak jak to přichází. Radost i bolest.

S našimi otci - zase shoda. Byl to ten lepší rodič, pamatuju na lízátka, brambůrky, zmrzlinky atd... z hospody. A jak to tak vypadá taky umře v 60. I když už "umřel" možná před mnoha lety. To, co z něj teď zbylo už je pouze oteklá schránka.

Náš případ tohle ale nemusí být a já pevně věřím, že ani nebude!

Slzy jsou mým téměř denním společníkem. Pustit veškeré nahromaděné emoce a smutky, není procházka rajskou zahradou. Je to těžké, ale vždy to přinese úlevu.

Táta nebyl na tomhle světě šťastný, když umíral, byla jsem s ním do poslední chvíle. Odchod byl pro něj vysvobozením. Dlouho mi trvalo, než jsem se s tím smířila. Teď to vnímám jinak - bylo to jeho rozhodnutí a já jsem nemohla nic dělat.

I proto se snažím o abstinenci. Konec alkoholika není příjemný a nechci udělat svým dětem to, co můj táta udělal mně.

Zdravím všechny,tak deset dní za mnou,a začíná to být těžký, hlavně večer po práci,kdy jsem byl zvyklej se odměnit,zase jsem si koupil cigára abych měl aspoň něco, teď to bude asi nejtěžší,budu se snažit se odměnit jinak než pivem, třeba procházkou, ať se všem daří překonat démon alkohol, který je v naší společnosti tak hluboce zakořeněný,to my asi nezměníme, musíme bojovat

Tak jsem myslela, že to dám sama, bez adiktologa a fakt ne. Dnes lahev vína. Jedna. Nevyšlo to. Přitom jsem dnes dělala tolik hezkých věcí.
Ty vaše příběhy.
Mě taťka umřel v nedožitých 60 na rakovinu. Tak mě to dojalo. Seděla jsem u něho u konce každý den, byl už na morfinu. Já ho měla tak ráda, on mě moc ne.

Katko, tomu bych nevěřila. Myslim si, že rodiče nás milujou, i když to tak nevypadá. Moje maatka taky vypadá, že mě nesnáší. Ale vim, že tam hluboko dole hlavně nesnáší sama sebe. A že to je v ní celý zamknutý, ona si s tim neporadila.

S tou lahví, zkus to nevzdat a dej si další pokus. Najdi motivaci. Jednoho dne to přijde!

Pro mne začít pít už neni cesta. Už jsem na půl cesty někam jinam a už vidim moc věcí. Dřív když jsem se napila po abstinenci, vždy jsem si to nějak omluvila. Myslím, že ted už mi to nepujde. Musím projít cestu celou.

Jediný co mi chybí, je takový ten dotek luxusního okamžiku. Když se hezky člověk oblíkne a jde si s chlapem sednout na sklenku fakt kvalitního drinku. Tak to je jediný v čem mi to zatim hodně chybí. Jsem labužník, prožitkář a gurmán. A jak byl ještě člověk ovíněn a prožíval to o to silněji, byla to euforie a to zatím neumím najít jinde. V sobě asi ano. Ale abych to prožila s někam jiným zatím ne. Tohle bažení mě neopustilo.

Hodně zdaru všem!

Ahoj, nevzdám to, dnes znovu a snad lépe.
Uklouzla jsem, ale zase se nechci nějak moc bičovat. To já totiž umím skvěle.
V kalendáři včera místo růžového puntíku černý X a dnes bude zase puntík.
Jste skvělí, máte můj obdiv. Není to lehký. Hezký den všem.

Rachel napsal:
Katko, tomu bych nevěřila. Myslim si, že rodiče nás milujou, i když to tak nevypadá. Moje maatka taky vypadá, že mě nesnáší. Ale vim, že tam hluboko dole hlavně nesnáší sama sebe. A že to je v ní celý zamknutý, ona si s tim neporadila.

S tou lahví, zkus to nevzdat a dej si další pokus. Najdi motivaci. Jednoho dne to přijde!

Pro mne začít pít už neni cesta. Už jsem na půl cesty někam jinam a už vidim moc věcí. Dřív když jsem se napila po abstinenci, vždy jsem si to nějak omluvila. Myslím, že ted už mi to nepujde. Musím projít cestu celou.

Jediný co mi chybí, je takový ten dotek luxusního okamžiku. Když se hezky člověk oblíkne a jde si s chlapem sednout na sklenku fakt kvalitního drinku. Tak to je jediný v čem mi to zatim hodně chybí. Jsem labužník, prožitkář a gurmán. A jak byl ještě člověk ovíněn a prožíval to o to silněji, byla to euforie a to zatím neumím najít jinde. V sobě asi ano. Ale abych to prožila s někam jiným zatím ne. Tohle bažení mě neopustilo.

Hodně zdaru všem!

Dobré ranko,
je až neuvěřitelné, jak jsou naše příběhy podobné. Jako psané přes kopírák. Moc děkuju, že si takhle píšeme, dává mi to sílu, jít dál.
Rodiče - každý rodič má své dítě tak nějak rád (alespoň doufám). Jenomže, někteří - zpravidla ti, kteří také vyrůstali v nefunkčních rodinách, neumí tu lásku projevit správným způsobem. Neměli se to kde naučit. Zrovna teď řeším na terapii. Já svoje děti miluju tolik, že mohou být pro změnu otráveni z přemíry pozornosti . Ale, ať je to jakkoliv je to rodičů, ne naše. Přijetí situace mi hodně pomáhá. Už chápu, že mě máma nebude mít ráda, tak jak bych si přála a už se tím netrápím. Má dost starostí sama se sebou a já ostatně také...

Rachel - máš naprostou pravdu. Démon se převléká do různých obleků. Mně teď poslední dobou také našeptává, jak je můj život už totálně šedivý. Moc mi pomohla Terezka -jsou lidé, kteří bojují o přežití a my "nepokory" takhle přemýšlíme. Tyhle myšlenky o luxusních okamžicích se snažím stopnout, hned jak přijdou (moc mi to ale nejde )Zatím si s tím neumím moc poradit, ale je to zase o přijetí a dost mi pomáhá si vzpomenout, na ty platby za chvíle euforie. Přišla jsem jak dáma a odešla jak krá..

Katko - my všechny tady jsme udělaly miliony pokusů. Závislý mozek je nemocný mozek. Nám teď našeptává, že bez démona je život nudný, Tebe dostal na smutné příběhy. Podstata je stejná = bažení. Co je důležité, nepřestat v budování nového života. Uklouznu, vstanu, jdu dál. Tím to neomlouvám, jen se snažím říct, že je důležité to nevzdat.

Máro - už s tím budu trapná, ale znovu připomenu - jen pít nestačí Je to o vybudování úplně nového života.

Nulová tolerance. Takže, já si jdu zase sbalit tašku a šup do fitka, ať se práší za kočárem. Odpoledne kosmetika. Sytím duši jinými příjemnými věcmi. Tím Máro neříkám, abys šel na kosmetiku, ale třeba bazén po práci může být také fajn. Minimálně druhý den ráno to oceníš. Zkus to nevzdat, jsi ještě dost mladej na to, aby sis posr... život, jako naši otcové.
Dnes nebudu pít, nemám čas ani peníze na blbosti