Alkoholik

Mate pravdu. Spatna nalada zmizi.
Postupne se to nejak vytrati.
Ja mela vykyvy nalady, bolesti hlavy, motani hlavy, vnitrni tres, tres v rukou, spatne spani. V noci by byla strasna zima. Az to bolelo.
Dejte tomu 100 dni.
Mejte se krasne

Mě pomohlo uplně v prvních stadiích řikat si, že s každym dalšim nádechem a výdechem se to tělo víc a víc čistí a jsem blíž tomu, aby mi bylo dobře.. hodně moc mi pomohly procházky do přírody. Když jsem myslela že to nevydržim a že se zcvoknu, tak sem šla do lesa a vždy to zabralo.

Dobré ráno milé abstinentky ,

vypadá to, že mužů se problém alkoholismu nijak netýká .

Eriko, díky za přispění. Včera jsem řešila problém se zimou. Byla jsem na masáži a pořád mi byla zima. Masérka zpocená, topení naplno a já jsem se nedokázala zahřát. Vůbec mi nesepnulo, že to může být abstinenční příznak! Hlava mě bolí skoro každý den, vnitřní třes je pomalu mojí součástí. No a co? Brala jsem léta štěstí na dluh, tak teď platím. Hurá, snažím se vystoupit z kruhu závislosti. Je to křehké, ale raduji se z toho každý den. Trvalo mi opravdu dlouho než jsem udělala ten obrovský krok do neznáma.

Špatná nálada - zmizí, ale prý to trvá několik měsíců než si mozek zvykne vyplavovat hormony štěstí jiným způsobem. Je fajn vysledovat co komu dělá dobře. Asi to má každý jinak. Já, stejně jako Rachel, miluju přírodu. Jsem tam každou možnou chvíli. Dnes je to také na pořadu dne a jako odměna za včerejší narozeniny (rozumějte 25 dnů abstinence ) si pak koupím výborné kafe se šlehačkou, posypané praženými kešu. No, hubnout se dnes nebude, ale pít také ne .

Něco tady odložím, zejména pro partnery alkoholiků.

www.youtube.com/watch?v=sC1TBiSuaVU

Analyzujem, ako som sa dopracovala k takémuto masívnemu a nekontrolovateľnému pitiu, kedy som prekročila tú hranicu, a bolo to práve vďaka tomu, že som sa snažila veľakrát prestať, vždy len na pár dní (3 - 4, posledne 10 dní, čo je max), a potom som to dohnala.. Úplne bez rozmyslu ako zviera, ktoré vidí len fľašu.. Naposledy som vydržala 6 dní a šla som večer z cvičenia a zbadala obchod a prepadla má nekontrolovateľná chuť a už som mala v košíku dve fľaše vína a večer ich do seba naliala.. Tajne a zaspala.. A ráno opäť do obchodu atď, zastavila som to po 6 dňoch a som tu s úzkosťou, bičujem sa myšlienkami a flasbackmi, čo všetko som kvôli alkoholu dokázala spraviť, ako som si mohla ublížiť, rodine.. Nedokázala by som to povedať manželovi, ani deťom.. Zlomilo by ich to.. Dosť, aká som sklamaná sama zo seba.. Dúfam, že sa čoskoro tieto myšlienky utrasú zmierim sa s tým a toto moje tajomstvo ostane tajomstvom a mojou minulosťou..
Ospravedlňujem sa, že vás zaťažujem toľkými litániami, ale potrebujem to zo seba dostať..
Ešte si musím premyslieť, čo poviem doma, rodine a priateľom, prečo zrazu nepijem

Kristínko,

můj manžel byl alkoholik. Až do své smrti to nikdy nepřiznal. Já jsem to věděla, ale asi i z obranných důvodů jsem tu skutečnost léta popírala. Byla jsem spoluzávislá a nakonec postupně začala pít taky.
Nechci, abys měla ještě větší depku, ale jsem si skoro jistá, že to Tvůj muž ví, jen si možná odmítá přiznat pravdu. Nebo možná Tvoje občasné "přiznané" pití toleruje, protože neví, co alkohol skutečně umí.

Manželství by mělo být v dobrém i ve zlém. Pokud Tě má opravdu rád, pochopil by to a podpoří Tě. Nebudeš na to sama.Já jsem se svému muži snažila pomoct, ale vždy to odmítal. Měla jsem odejít, když byly děti malé, ale neudělala jsem to. Dnes jsem poslouchala podcast, který jsem sem dala a s plnou tíhou mi došlo, co jsem i já svým dětem udělala. I když jsem se celý život snažila, aby to na ně nemělo žádný dopad, bylo to velmi naivní. Minulost nevrátím, ale udělám cokoliv, abych dokázala změnit přítomnost a budoucnost.

Ja to priznala. Vi to sice jen muj manzel a dcera.
Manzel se to dozvedel asi po 10 dnech co jsem abstinovala a dcera az po letech.
Ani jeden me neodsoudil. A od manzela jsem se dockala velke podpory
Ja jsem PRO, aby se clovek priznal
Ulevi se vam

Ja to take drzim v tajnosti, u me teda vyhoda, ze nemusim vysvetlovat proc nepiju..u me se to primo doma zada po tom vsem..oficialne mam povolenou tu malou lahvicku vina obcas..no realita je jina.
Nejsem si jista, zda to dam bez nejakych antidepresiv..u toho vina jsem se mela kazdy den aspon na co tesit.. s detma to neni lehky, clovek si nemuze delat co chce..jako jit na prochazku do lesa, do bazenu, sauny..minimalne ne pokazdy, kdy to nutne potrebujem..na prebiotic chuti. V tom to vnimam horsi..tu abstinenci.. musime to vydrzet.

To se mi moc líbí s tím dechem, co jsi napsala Rachel

Přemýšlím nad tím kolik takových žen z různými osudy a stejným problémem jako máme my asi existuje... myslím, že ten alkohol začínám pomalu nensášet. Kéž by mi to vydrželo.

Šárko, ta antidepresiva jsou do začátku fajn, pokud to tak cítíš, nemusíš je brát navěky.

Přeji vám všem krásný střízlivý den!

Tereza napsal:
[quote]

Přemýšlím nad tím kolik takových žen z různými osudy a stejným problémem jako máme my asi existuje... myslím, že ten alkohol začínám pomalu nensášet. Kéž by mi to vydrželo.
[quote]

Myslím, že víc než si dokážeme představit.
Byla jsem dnes venku a podle plánu jsem si dala kávu se šlehačkou. Měli různé velikosti -s,m,l - tak jsem dala L, když je ta oslava. Bylo mi špatně celou procházku. Voněl tam svařák, lidi v klidu pochlastávali, uvolněně se smáli a já jsem jela domů jako spráskaný pes. Vzpomínala jsem na léto, jak jsem si tam dávala orosené pivo atd. Samozřejmě uděláme vše pro to, abychom vydržely, ale přijde mi fér napsat, že drak nikdy nespí...