Alkoholik

Tereza napsal:
Dobré ráno dámy

Kristýnko, jsi moc šikovná! Že máš teď z toho radost, že jsi odolala?

Libuško, zvládni aklimatizaci zpátky v pracovním procesu a budou zase lepší dny. Od toho jsou tu ty mizernější, abychom si pak víc užili ty fajn

Dobré ráno Terezko,

radost z odolání je určitě nejen pro Kristí úžasná, motivující a zvedající sebevědomí. Jen tak dál, nezastavujeme, jedeme...

Aklimatizace zvládnuta a kupodivu to nebylo tak hrozné. Další postřeh z abstinence - vše se zvládá mnohem lépe (to jsem zase objevila Ameriku ).

Vzpomínám, jak to bylo dříve - přišla jsem z práce, šla ven s pejskem, koupila 2 piva, zapadla domů, piva vypila, koukala na něco, v noci se budila ve 2 úzkost a nemohla 2 hodiny spát, ráno únava a nechuť a tak pořád dokola.

Současnost - z práce pejsek, cvičení, večer hodně příjemná únava, nepřetržitý super spánek, ráno mohu skály lámat, takže si udělám výbornou snídani a půjdu do posilovny, pak do práce a hurá - nepijeme a dobře žijeme.

Krásný den všem abstinujícím i těm, co to vzdaly

Ahoj všichni, já se taky zatím držím, ale upřímně, nebylo to zas tak těžký, protože mě postihla nějaká brutální viróza a bylo mi tak blbě, že jsem neměla na chlast ani pomyšlení. Teď už je mi líp a pokušení se vrací. Na sladký úplně nejsem, ale objevila jsem v Lidlu takový zázvorový shoty s kurkumou, na tom teď ujíždím já. Když přijde chuť, dám si shota Držte se!

Zdravim, já jsme v půlce nejhoršího pracovního období. Každý rok jsem tady selhala. Loni taky. Letos se držím a odhodlání se mě nepouští. Nenecham se tim stresem tak sežrat, rozhodla jsem se. Když se do konce března nenapiju, tak to bude můj životní úspěch. Zatím to nemám v plánu. Ani matka už mě tak nerozhodí. Dřív jsem měla hodně stresu v práci, Pak ještě přišla ona s nějakou nenávistí a už to jelo. Domu, většinou to bylo červený víno, ale jednou jsem vypila láhev whiskey. FUJ, to jsem ale byla prase. ))))

Krásný nový den všem!

Libuško jsi skvělá, jak to všechno hezky zvládáš a pěkně jsi ty změny shrnula. Já si zrovna včera v práci říkala, že se směju tak nějak upřímněji a i uvnitř. Když děláme v práci s kolegy srandičky, tak mě to s nimi baví skoro jako bych byla zase malé dítě :-D

Takže musíme uznat, že výsledky našeho odhodlání stojí za to.

Zdravím venlo, rozhodně to stojí za pochvalu i přes tu virozu pokušení přechytračíš neboj. Ty ginger shoty miluju!

AHoj Rachel, trochu mě z toho mrazilo, když jsem to četla.. V něčem Ti rozumím. Tentokrát to konečně prolomíš a budeš díky tomu ještě víc stresu odolnější

Milé dámy,
zdravím a musím napsat, že mám upřímnou radost z našich vratkých krůčků ke střízlivosti.
Terezko, několik dní si říkám, že jsem jako malé dítě. Moje emoce(a nejsou vždy pozitivní) nejsou přikryty nějakým závojem. Je to čistá radost i starost. Hodně se teď věnuji mindfulness a překvapilo mě, jak to u mě funguje. Vnitřně pozorovat emoce a zpracovávat je. A přesně komunikace s okolím se hodně mění. Kdyby Tě napadlo, co by nám mohlo prospět z Tvých terapií, neváhej se, prosím, s námi podělit.

Rachel, z Tvého příspěvku cítím, že pro Tebe přichází zatěžkávací zkouška. Zkouškami procházíme celý život, a když jsou úspěšně složeny, to je potom radost, panečku .
Já Ti rozumím moc dobře - stres v práci je/snad byl pro mě největší spouštěč. Mohla jsem znát tisíc jogových technik, ale nastalo tunelové vidění - obrovský stres, napětí, únava - a jak si rychle pomoct? Odpověď tady známe všechny.
Dospěla jsem až do bodu, kdy jsem se před časem rozhodla části práce vzdát za cenu volného času, který se nedá penězi vyčíslit. Čím je člověk starší, tím to vnímá víc.
Pokud je Tvoje práce taková, že můžeš část povinností předat někomu jinému, udělej to i za cenu ztráty části peněz. Pokud ne, nezapomeň na to, co všechno už umíš - víš, jak stres dostat z hlavy. I když je hodně práce - čas na voňavou koupel, dobrou čokoládu, dýchání atd. se dá najít vždycky. Moje maminka je pro mě také největším učitelem - byla mým prvním tématem při terapii. Někdy opravdu nejde jinak než kontakt hodně omezit, nebo úplně přerušit. Já jsem ho omezila a v okamžiku, kdy na mě začíná štěkat, řeknu, že musím odejít. Až budeš pracovně v klidu, můžeš to začít řešit. Já si z terapie odnáším informaci, že maminku nemůžu změnit, pouze svůj postoj k ní a naučit se získat nadhled, aby mne její chování neničilo. Jak snadné, že?

Na závěr - další pozitivní poznatek ze střízlivosti. Po pouhých pár týdnech abstinence, přestávám být roztržitá. Tedy méně roztržitá. Předtím jsem stále něco zapomínala, hledala, 10x se pro něco vracela.
Dnes na mě čeká odměna za šestitýdenní abstinenci - za ušetřené peníze jdu na thajskou masáž. 2 hodinky se nechám rozmazlovat. Dnes nepiju a zítra nejspíš také ne..Jak říká Rachel - koupu se ve střízlivosti a opravdu mě to baví. Přestalo to být utrpení, je to radost

Hlavne koukat pod nohy, aby clovek samou radosti nezakopl.

MichalB napsal:
Hlavne koukat pod nohy, aby clovek samou radosti nezakopl.


To určitě. Rozumím Ti, přehnané euforii téměř vždy přechází pád. Toho jsem si v rozsáhlých diskuzích zde všimla. To se ale nekoná, i když to tak možná vyznělo. Je to klidná, vnitřní radost z poznávání nového žití a bytí
Moc děkuji za pokus o srovnání vlny, rada zkušeného se vždy hodí. Klidně nám přispěj častěji. Mám ráda Tvoje vstupy s nadhledem

Libus, sel jsem nahodou okolo .. znas to . Videl jsem v tom sam sebe pred x lety. Vsechno zalite sluncem, strizliva hlava, nadseny do vseho "noveho, strizliveho". Az na maly podstatny detail - nepil jsem, protoze jsem mel pocit, ze se opravi to, co nefungovalo i bez piti (vztah). A kdyz se to nedarilo opravit, i kdyz jsem nepil, hodil jsem celou snahu do hajzlu a flasku do roky a najednou koukam, ze utekl rok a ja se furt jen nekde valel s flaskou. Zkusenost. Dobra. Byla urcite potreba, jinak bych ji neprosel.
Zkusenosti jsou neprenosne. Vubec to neznamenalo, ze bych mel pochyby o neci abstinenci.
Je to jako s tema kamnama. Hele, fakt to pali. Fakt? Uka? No jo, pali to ..

Nebo . jdes okolo party deti, co skackou na strome na vetvi a rikas: jen blbnete pitomci, ono se to s vama utrhne.
Mladez: nene!
.. rup, krap ..

Michale, jsem ráda, když jdeš náhodou kolem a něco utrousíš. Je to k věci a ku prospěchu

Léta se snažím abstinovat a vždy jsem zatím selhala. Můj manžel kvůli alkoholu zemřel, můj otec také. Troufám si říct, že opravdu vím s čím mám tu čest. Jaká síla nás pohltila a že s démonem v zádech už budu muset žít do konce života. Jestli to čte nějaký ne-alkoholik řekne si - ta musí být úplně blbá, když tohle zažila a přesto nepřestala chlastat. Kdo to nezažil, nikdy to nepochopí. Velmi si v tuhle chvíli vážím střízlivosti a každý den na ní s velkou pokorou pracuju. Jestli zase selžu nevím, ale dnes to rozhodně není na pořadu dne