Alkoholik

Abstinenci zdar!

Po 3 měsících jsem si řekla, že budu ještě víc žít reálný život, tak jsem tady pár dní nebyla a koukám, že si můžu uvařit kávu a začít číst!
Mám neuvěřitelnou radost, že všechny držíme a máme dokonce další členku do klubu.
Katko, vítej. Cesta abstinence není vůbec jednoduchá, ale stojí za to, i když má člověk občas pocit, že kus jeho já umřelo a nikdy už svět nebude takový, jaký byl předtím. On skutečně nebude, ale není cesta zpátky.
Když si pročteš hromadu příspěvků tady, schází se tu lidé, kteří už platí obrovskou daň za chvilky euforie a opojení. Daň je různě veliká - ztráta rodiny, práce, sebehodnoty, zdraví, či "jen" úzkosti, deprese atd.
Neustále budu za sebe opakovat - jen přestat pít nestačí, je potřeba se uzdravit i psychicky. Najít tu příčinu, proč tuhle berličku potřebujeme/potřebovali jsme.

Dnes nebudu pít a zítra uvidím

Rachel napsal:
Ahojte, pár dní jsme byla pryč. momentálně prožívám něco jako krizi identity bez toho chlastu. Neuhybam a jdu stále dopředu, můj starý život se tak nějak rozpadá. Po osmi měsících nepití zjištuji, jak moc byl můj život spjatý s alkoholem. Víc než jsem si myslela. Když na mě dřív přicházela jakákoli malá krize, pocit, že jsem sama, nebo pocit, že strárnu, nebo mě jen někdo naštval. Sáhla jsem po lahvi. Nebo šla na večírek. Nebo jsem zavolala někomu z mých "přátel". Ted to musím zvládnout bez těch berliček. Hluboce se klaním před všemi dlouhodobě abstinujícími. Je to cesta a není to pro slabochy. Zpátky nepůjdu, ušla jsem jí taky už kus, vytrvam. Jak se daří vám? Napište!

Ahoj Rachel,
tímhle asi procházíme všechny. Já jsem byla zpočátku úplně otřesena tím, že vlastně je alkohol trvalou součástí mého života. A ono to tak skutečně je. Psycholožka mi říkala, že děti alkoholiků berou alkohol jako cosi normálního (rodinný model) a prostě to zpravidla k jejich životu patří. Vůbec jim díky tomu nedojde, jak zhoubné to je, protože to považují za normální život.
Krize identity - je to opravdu hodně těžké, ale zpátky ni krok, protože v tom alkoholovém pekle to bylo ještě horší. V tomhle mém novém životě vidím alespoň nějaký posun vpřed, ale jak říkáš, jakákoliv malá krize a byl tady po ruce "pomocník". Teď se jakákoliv malá krize musí poctivě odžít a to je mnohdy velká dřina a není to pro slabochy. To my nejsme, takže jedeme dál

Tereza napsal:
Ahoj Rachel,

já hlásím že jsem napůl živa po další operaci a tak i v bezpečné zóně v nemocnici..

Co ostatní?

Ahoj Terezko,

život Tě teď trochu zastavil. Doufám, že jsi už živa úplně a nejen napůl.
Jak to jde bez práce? Jsi v pohodě? Máš teď hodně času na přemýšlení, to může být někdy pěkně těžké.
Až budeš mít chuť a sílu, zkus nám napsat víc, jak se Ti daří.

Přeji Ti brzké uzdravení, nejen na těle, ale i na duchu

Kristína napsal:
Ako som spomínala, chcem sa s vami podeliť o jeden príbeh, je to príbeh mojej maminky, ktorá je (bola?) alkoholička, samozrejme, nikdy si to nepriznala, aspoň nie nahlas.. Mamina bola večerný pijan, nikdy sa neopíjala, s výnimkou osláv, tam sa pilo zvesela večer vždy dala len dve - tri pivká, výnimočne vínko.. a takto to prešli roky až kým sa nestalo nešťastie a mamina prekonala slabšiu mozgovú príhodu, našťastie bez vážnych následkov.. samozrejme, všetci sme si mysleli, že s popíjaním je koniec, ale mamina si to ospravedlnila tým, že veď to ani nebola "poriadna mozgová príhoda" a pokračovala tam, kde skončila. Lenže nemalo to dlhé trvanie a vyskytli sa vážnejšie zdravotné komplikácie a mamina, či chcela, či nie, musela s popíjaním skončiť. A začali absťáky, pocity ľútosti typu, "to už si nikdy nedám?", vyrovnávanie sa s novou realitou atď.. a prešiel rok a mamina bola na tom opäť zdravotne OK. Ale viete čo? Už sa nikdy nevrátila k pravidelnému popíjaniu. Dokonca si príležitostne dva poháre vína dá, ale nikdy viac a vôbec to neskĺzlo do starých koľají.. Muselo nastať hlboké precitnutie a uvedomenie si, že čo som kto som, inak si to vysvetliť neviem. Otvorene sme sa o tom nerozprávali, predsa je to chúlostivá téma.
Čo si o tom myslíte?

Kristínko,
já si o tom myslím, že to tak prostě je. Dost se to podobá mému příběhu. Na fyzickém zdraví se to u mě (doufám) neprojevilo, ale psychika a duše se začaly bouřit. I blbý 2 piva mi připravily takovou noc, že ve 2 vzhůru, do rána jsem nespala, úzkosti takové, že jsem nemohla ani dýchat. Už jsem si a Tvoje mamka asi taky svoje vypila. Nebudu říkat, že mi to není občas líto a že mě vždy baví můj v podstatě asketický, současný život, ale jsem tak spokojená. Pro mě už není cesta zpátky, při té představě, že bych se měla vrátit do toho pekla, se mi derou slzy do očí. Prozatím to mám tak, že never more...

Kristína napsal:
Predsa mám ešte otázku, zas pre tých skúsenejších
Prejde niekedy to sebatrýznenie za to, čím ste sa vďaka alkoholu stali? Tie flashbacky, čo všetko ste boli schopní kvôli chlastu spraviť? Vyblednú aspoň trochu tie spomienky? Dokáže to vlastne človek spracvať? Zmieriť sa s tým?
Toto je téma, ktorá sa tu točí často, ale ste s tým niekto už reálne stotožnený?



Já ještě nejsem zkušenější. 3 měsíce nejsou nic, ale k tomu sebetrýznění bych ráda napsala - Kristínko, jsme nemocné. Je to šílená nemoc, horší než rakovina. Chlast jen překrývá nemoc duše, trauma, žití v rodině alkoholiků. Doplň si cokoliv Tě napadne, ale vždy tam něco je. Není to opravdu žádná prdel. Proto je tolik důležité si to uvědomit a začít budovat nový, stabilní život. Jednoduchý, obyčejný. Jenomže, to my právě neumíme. Bez toho démona zažíváme nudu, prázdnotu. Je to opravdu těžké. Teď čtu knížku: Ženy, které milovaly příliš. Zase to uhodilo hřebíček na hlavičku. Táta alkoholik, rodinný model, můj můž byl jako jeho klon atd. Neustále jsem o někoho pečovala a nikdy jsem nedostala nic zpátky. Nemám si co vyčítat, jen teď musím pomoct akorát už jen sama sobě, protože není nikdo, kdo by to za mě udělal ...

Kristína napsal:
[quote][
Ja alkohol doma mám stále, keďže o všetkom, čo sa môjho alkoholizmu týka, vedia iba ľudia na tomto fóre :) ale zvykám si na to, dokonca ten alkohol kupujem, keďže nákupy robím iba ja :) ja som vlastne non stop od začiatku v napätí a v strehu, v neustálom boji so sebou, aj teraz ma čaká veľká rodinná oslava, dosť ľudí je v šoku, že sa chystám nepiť..
Ale viete čo, už to zvládam lepšie, každý takýto vyhratý boj ma posilňuje, ešte pred pár týždňami som to tak nevnímala, ale teraz už vlastne ani nemám strach ísť na tú oslavu.. No to je posun teda :)[/quote]

Proč to nedokážeš svému muži přiznat a požádat ho, abyste měli suchou domácnost?

Ahoj Rachel, no je to pravda. Pravda je drsná. A ta představa, že to děti zdědí po mě je šílená, ale nemusí, že. Chci to vidět pozitivně.
Přihlásila jsem se znova na jogu a taky se v úterý objednám k adiktologovi. Nejdýl krom těhotenství jsem vydržela nepít 14 dní. Hrozný.

Kristína napsal:
Libuš, otázka špeci pre teba, ako sa vyvíja tvoj čokoholizmus? Môj napreduje míľovými krokmi

I to se upravilo .
Občas si dám. Vypozorovala jsem, že to je, když mám stres anebo se nestihnu dobře najíst. Stejné jako u alkoholu.

Za dobu mé abstinence jsem nezhubla ani deko, ale trenérka v posilovně říká, že vypadám úplně jinak než na začátku. Tuk se změnil ve svaly

Jedeme dál, nepít se vyplatí

Katka napsal:
Ahoj Rachel, no je to pravda. Pravda je drsná. A ta představa, že to děti zdědí po mě je šílená, ale nemusí, že. Chci to vidět pozitivně.
Přihlásila jsem se znova na jogu a taky se v úterý objednám k adiktologovi. Nejdýl krom těhotenství jsem vydržela nepít 14 dní. Hrozný.

Bereš to správný konec. Přeji hodně síly a trpělivosti. Nebude to legrace, ale stojí to za to

Ahoooj Libuš, ráda tě čtu. Tak to mam taky, furt sem se starala a zpátky nic. Naštvaná mužu být tak akorát na sebe, že sem se odsouvala do pozadí. Fungovalo to nějak takhle, dělala jsem věci, který po mě chtěli jiný, protože jsem myslela, že to je správný a že mě asi budou mít rádi nebo co. Starý rodinný vzorec. A abych potlačila sama sebe, stačilo se trochu napít:))) Teď už to ale naštěstí nedělam.