Alkoholik

Ahojky, muj problem se tyka me osobne,o to to je mozna horsi, vedet,ze mam velky problem s alkoholem,ale nevedet jak z toho ven...Ziju pres rok v zahranici, odjela jsem tady za pritelem,moje anglictina neni dost dobra na to,abych si tady nasla odbornou pomoc o ktere vim,ze ji potrebuji...jak je to davno,snad tri dny zpatky co jsem mela zase ty svoje silene deprese a modlila se k Bohu,ze to bylo opravdu ale opravdu naposledy?jo...a dneska tady sedim,citim tu stejnou uzkost a pripada mi, ze to nikdy neskonci. Nejde to popsat,stavy,kdy si opravdu myslim ze umiram,jen se trepu,brecim a modlim se,ze jeste nechci umrit,at dostanu jeste jednu sanci...kolikrat jsem takhle prosila,tyhled eprese jsou ale cim dal horsi a tezsi...pri moji posledni navsteve v CR jsem si privodila dost tezkou otravu alkoholem,musela jsem na pohotovost a na druhy den jeste ke sve lekarce, protoze mi bylo porad zle...moje doktorka mi rekla,ze bych mela vyhledat pomoc,ja to bohuzel vim,ale tady jsem bezradna. No a od te chvile si to asi moje telo pamatuje, staci si dat par piv a uz jsem hodne v nalade a je mi fajn...ale o to horsi je probuzeni a strizliveni a zase ta deprese, ze smrt uz je tady pro me...Ani nevim kde to vlastne vsechno zaclo...snad u meho ex pritele, za ktereho jsem splacela silene dluhy a i pres to jsem se od nej nedokazala odpoutat...Moje zle obdobi trvalo asi 5 let, kdy jsem denne vypila par piv a minimalne pul litru tvrdeho alkoholu...jedna flaska pro me nebyl problem, uz jsem mivala spise problem se vubec dostat do nalady,jen jsem pila a pila a porad nic...tenkrat zacaly ty moje nocni mury a deprese, obcas i halucinace...kdybych byla v CR,bylo by to jednodussi, i kdyz to si muzu rikat ted, protoze tam nejsem...sama nevim. Tak se musim snazit a drzet se,snad uz budu mit konecne pevnou vuli...Nastesti mam milacka,ktery vi, ze s timhle mam problem a snazi se me drzet,ale kdyz mam trochu vypite,tak se s nim zacnu hadat,ze uz si dam jen jedno pivko a konec (kecy)...ale o tech depresich nevi,nedokazu to popsat a pripadam si jako blazen jen kdyz o tom pisu, ale treba pomuze i to,ze se konecne nekomu sveruji aspon na dalku...

Veru, tyto stavy, depky má každý alkoholik, třesy, smutky, nechuť žít, sebelítost......ať jsi kdekoliv, jdi na AA, všude Tě přijmou, určitě pomůžou a poradí, ví o léčení tam, kde žiješ, neboj, jdi tam!!!!

Budu hledat na netu,snad tady najdu aspon nejakeho polaka, kdyz uz ne primo Cecha - doktora, co mi pomuze... Ja prave nemam nechut do zivota,jedine na svete ceho se opravdu bojim je smrt a vazim si zivota i takoveho jaky mam a pak si porad rikam,proc si ho takhle kazim pitim...a ty moje stavy jsou prave opacne, ze mi pripada ze umiram,ze se to na me proste zene...a ja mam pak strach usnout, nebo jen zavrit oci, protoze mam nocni mury a mam strach, ze uz se z nich neprobudim

Opakuji, máš to z pití, poškozený mozek, jdi na AA.

Veroniko, vykašlete se na hledání Poláka či kohokoliv na netu. Kápnete maximálně na nějakého podvodníka. Nikdo Vám zadarmo nepomůže. Stoprocentně. V Anglii už vůbec ne. A zdravotnictví je tam šíleně drahé a jestliže je státní, stojí za kulový.
Vám jde o duševní život, jestli ne o fyzický..Tyto stavy znám moc dobře. Pamatuju si je. Nespala jsem třeba 14. dnů, bála jsem se zavřít oči. V momentě, kdy jsem je únavou zavřela, začaly krvavé děsy. Hrůzou jsem je zase otevřela, napila se a usnula na 10.minut, opět probuzení a opět vše dokola a dokola. Konečná fáze před smrtí. Nešlo pít, nešlo žít, tak jsem se rozhodla pro finální řešení.. Nepovedlo se, dnes říkám - bohudík..Lékař mi pak říkal, že stačilo jen pár dnů. Záchrana za vteřinu 12.
Rozjíždí se Vám celkem solidní psychóza. To dělá tvrdý chlast. Jde Vám o život. Zblázníte se.
Navrhuji nejjednodušší řešení a to urychleně.
VYSERTE se na všechny v zahraničí a urychleně se vraťte!!!
Utíkejte na nejbližší AA a domluvte se s nimi na pomoci s odjezdem.
Pravděpodobně jste odešla do zahraničí a všechno se Vám vymklo z rukou. Vymklo se Vám i vlastní chování a není nic, kdo by Vás držel zpátky. To je klasické chování "utržení z řetězu"..
Co Vás tam drží? Whisky a uchlastaný národ?

V této fázi nevěřím, že to s Vámi dobře dopadne. Je to smutný. Strašně moc..

Ahoj Libko, to je strašný, co říkáš? To nemůže skončit dobře..

veroniko, holky maji pravdu..usetrete si tu cestu dolu a
nechte si pomoct, a asi je i pravda ze na domaci pude lepe uz kvuli komunikaci...projdete si tady ty pribehy a jejich konce...ty smutne a i ty povzbudive, neni to vec vule..je to beh na douhou trat a verte lepe se vam pobezi za strizliva,
drzim vam palce

Už se trapně opakuji, AA jsou všude, najde tam pomoc, řešení, jistě rádi pomůžou, mají zkušenosti s léčením u nich, znají alkoholismus,věřila bych jim, něco z jazyka jistě umí, oni taky nějak něco dodají, prostě, už tam měla být, většinou jsou v telefonním seznamu, nonstop.

Dekuji Libo, ja verim, ze brzy nekoho najdu...neni to tak, ze bych tady prijela a vse bylo jinak, nez jsem si predstavovala, spise naopak, ze tady jsem s nekym kdo me drzi nad vodou a tvrdy alkohol uz temer nepiju,jen pivo...jenze muj organismus uz je na tom asi zle i z nej...zniceny z chech, kdy jsem pila tvrde...prave ze jsem tady spokojena,mam praci ve ktere jsem se dobre chytla a i kdyz obcas neni lehka tak ji zvladam a muzu rict ze jsem spokojena,ale to je snad v kazde praci, obcas ficak obcas klid...a porad se ucim jazyk, chci postoupit...myslim, ze navrat do cech bych nedala...penez mam nasetrenych dost,ale divat se na sveho otce, ktereho mam rada, ale...on je hodne tezky alkoholik a jen porad rve a nadava vsem kolem sebe, me i mamce i babi, ktera bydli u nas od te doby co deda umrel...myslim, ze tohle hodne prispelo memu stavu. Z nej jsem byla casto nestastna a utikala pryc z domu za kamaradama...bohuzel jsem mela jen ty kamarady z hospody a to se pak tezko premlouva, pojdte, pujdem treba na bazen, nebo na kolo...Anglie me spise zachranila...Docela se mi ulevuje i kdyz o tom jen pisu,do takovych detailu nezachazim, kdyz se bavim s pritelem, nechci aby si myslel, ze jsem fakt blazen, no snad jeste nejsem uplne ztraceny pripad. Jednou jsem mu rekla jak tezke ty moje stavy obcas jsou...no ani jsem nezachazela do podrobnosti, jeho vytresteny pohled mi stacil na to, abych prestala mluvit...a sverit se mamce, ktera ma svojich starosti dost a jen by o me mela strach, kdyz jsem tak daleko...nejde to popsat nekomu kdo to nezazil, jsem rada, ze jsem nasla tuhle stranku a i kdyz mam zrovna slzy v ocich, tak verim, ze to zvladnu a vse bude dobre. Optimismus me jeste tak uplne neopustil

Veroniko, přestaň pít!Měla jsem to samé, připadala jsem si jako blázen, neviděla východisko, až jsem se rozhodla sama. Nedostavily se žádné hrozné stavy, žádný absťák, a to jsem pila skoro 7 let.Protože jsem měla opravdu o sebe veliký strach, přestala jsem ze dne na den.A jde to. Panika občas přijde, taková ta úzkost, ale vím, že odezní, a pokud bych to měla řešit pitím, bylo by mi milionkrát hůř! Jako vždycky předtím.Pokud chceš, aby Ti bylo líp, poslechni.Já také měla dobu-květen, kdy jsem byla tak vystresovaná, že jsem seděla u PC, a hledala, co mi asi už je, jestli nemám cirhózu, bolelo mě v pravém podbřišku, měla jsem hrozné křeče v rukou, ale hlavně nohou- poškozené nervy, pálily mě rty, byla jsem oteklá, tlustá, nestarala jsem se o sebe, litovala se, proč mi nikdo nepomáhá.A teď můžu být na sebe pyšná, že jsem to zvládla sama. Byla jsem u doktora, mám tam lahvičku s antabusem, docházím za ním, už se nestydím, vždyť mi jde o všechno. Hodně sil.