Alkoholik

Můj muž. Téma na román. Mohla bych ho napsat,ale myslím,že bych nosila dříví do lesa a že mnozí z vás mají ještě příšernější zkušenosti. Vidíte sami,že za mým nickem je otazník. Víte proč? Protože prý lékařka z protialkoholní poradny mému muži řekla,že vlastně není alkoholik. Dělala jsem za něho test,který je zde uvedený a pro jeho styl pití tam není uvedená alternativa. Vysvětlím. Pije tak,že začne např. 1.1. a pije nonstop strašně moc 1-2 týdny ze začátku 2-3 l vína a druhý den už 4 l a další dny 10-12 l během zhruba asi 12 hodin. Občas pije ještě i tvrdý alkohol v kombinaci. Pak je třeba 2 týdny střízlivý a 2 týdne střízlivý a pak znova. Nebo pije týden a 3 týdny je střízlivý. A nebo byl taky nonstop opilý 5 měsíců. Naposledy to měl tak,že pil týden a týden byl střízlivý. Každopádně pil každý měsíc bez výjimky. Momentálně je střízlivý od konce ledna. Skoro nejdéle co ho znám. nejdéle byl střízlivý 3 měsíce. Psychicky teror,ponižování,urážky,vyhánění z bytu,vaření jídla třeba ve 3 ho ráno,pohrůžky zbavení mě všeho (auta,peněz,oblečení,prostě všeho..),ztráta pojmu času,halucinace,náznaky fyzickéo násilí,nemožnost spánku (budí mě nestále)-naspím třeba i jen 3 hodiny za týden,když jsem v té době nemocná,jsem úplně sama. Podotýkám,že nemám vůbec nikoho kdo by mi pomohl. Tchán s tchyní mě nenávidí a jeho pití mi dávají za vinu,ikdyž pil a léčil se ještě před naší svadbou. Ptáte se proč jsem si ho vzala. Odpověď je jednoduchá-velmi dobře to skrýval,neměla jsem tušení. Jezdíval za mnou autem a autem odjížděl,viděli jsme se jen o víkendech. Přede mnou pil jen společensky. Já sama nejsem naprostý abstinet,ikdyž v jeho přítomnosti už vůbec nepiji. Akdyž se asi půl roku po svadbě rozjel,tak jsem pořád nepochopila o co jde,a myslela si,že ho láskou a dítětem změním. Proč neodejdu? Jednak je mi ho stále líto. Mám pocit,že bych ho odchodem odkopla jako prašivého psa. Moc pro mě udělal a střízlivý je moc hodný. Mám pocit,že bych byla kapitánem opouštějícím potápějící loď. Jednak vím,že beze mě by byl až na úplném dnu,že ho držím v lidském stavu (čisté oblečení,hygiena,povinnosti..)Jednak svadbou s ním jsem musela zpřetrhat svůj dřívější život,úplně se změnit,ztratila jsem vše na co bych mohla navázat včetně bydlení. Vzhledem k mému věku a vzdělání bych nenašla práci a takovou,abych mohla bydlet a vyžít z platu ikdyby skromně. Vážím si vás a moc vás obdivuji-abstinující alkoholiky a držím pěsti,aby jste vydrželi. Odměnou je nejen vaše zdraví a život,ale láska a štěstí vašich blízkých. Nedovedete si představit tu úlevu a radost co zaplaví lidi jejichž nejbližší přestanou pít. Já už nedoufám,že budu mezi nimi,ale strašně moc to všem přeji. A moc ráda bych věděla-je alkoholik nebo ne????

Jejda a jak zvládá běžné činnosti? Třeba chodit do práce a pod.

Brzy začne pít, trpí bez alkoholu.Měl by jít do léčebny, pak se doléčovat doma, ta Vaše lítost mu vůbec nepomáhá, možná by měl poznat to dno, aby se mohl odrazit.Spoléhá na Vás, ví, že ho neopustíte,to je chyba.A co mu řekla lékařka?Slyšela jste to od ní?Nelže manžel?

milá ženo alkoholikova (bez otazníku)
tu lékařku bych chtěl vidět,ale je možné,že si to váš muž vymyslel,v podstatě mu to vyhovuje,má navařené,vyprané a ještě ženu která ho lituje,
váš muž je alkoholik a pokud se necháte tak vás bude trápit dál a dál a bude to stále horší a horší,
na alkoholika s lítosti moc nezmůžete
vím o čem mluvím a pokud mu za to stojíte a měl by strach,že odejdete od něho tak my mohla být šance,že se vzpamatuje a začne něco se sebou dělat,přeji hodně štěstí

To,že není alkoholik,že řekla lékařka,mi řekl tchán. Já ho nelituji v pravém slova smyslu. Lituji ho jako nemocného člověka,že takhle dopadl. Už před mnoha léty se léčil,ale Antabus přepil a není ochotný s tím nic dělat. Prý to tam bylo strašné a nikdy víc. Dostává doslova hysterický záchvat,pokud se začně mluvit o léčebně. Navrhla jsem mu,že si kdekoliv pronajmu byt a budu mu při léčbě oporou,že to není žádná ostuda jít se léčit,ale zbytečné. Že by ho můj odchod dostal k léčbě nevěřím ani omylem. Ztratil už díky pití jednu ženu i dítě,zoufalí něťastní rodiče a nic s ním nehnulo. Dokonce ani to,že už měl delirium. Nejsem důležitá. Jak tu někdo psal-důležitá je jen láhev. Je sám sobě šéfem,takže práci ani peníze nemusí řešit. Jediné co by ho snad přimělo něco dělat,je začínajécí cirhóza nebo něco podobného,protože jinak je trochu hypochondr. Ale zatím je "bohužel" zdravý jak řepa. Jen pokud pije,strašně mu natékají nohy a dnes už i celé tělo a tvoří se mu od čela po hrudník fialové fleky a strašně se mu loupe kůže. Dříve jsem aj plakala,když jsem ho viděla tak zuboženýho. Dnes jsem už celkem otrlá,jen si povzdechnu. Chodí celkem pravidelně k praktikovi na kontroly a tvrdí,že má všechny testy na jedničku,ale zakázal doktorovi cokoliv sdělit o něm rodině. Já osobně mu nevěřím. To příšerný kvantum alkoholu prostě MUSÍ zanechat stopy. Jeho zdravotní stav se zhoršuje,vidím jak upadá i mozkově a přitom je to velice inteligentní a vzdělaný člověk s obrovským rozhledem a dobrým srdcem. Ale jak si napije,je to démon,zrůda,bestie,bezcitný,agresivní a bezohledný a vzít mu v té chvíli pití,tak mě klidně snad zabije a kdybych mu zemřela u nohou,tak mě překročí na cestě pro láhev. To se také stalo. Překročil mě,když jsem klečela na zemi,plakala a prosila ho,aby přestal. Těch zážitků s ním je moc,některé zde ani nechci psát jak se stydím. Jen takovou perličku-jednou za mnou přišel ve 2 hod v noci do ložnice a přišel s očima navrch hlavy,že měl strašnou chuť mě zabít. Byl sám ze sebe v šoku co se to s ním stalo. Prý se měl co ovládnou,aby to neudělal. Ptala jsem se jak mě chtěl zabít. Prý podřezat. Jednou když měl halucinace,tak mi říkal,že k nám jdou nějací zabijáci a podřežou mi ten můj krásný krček. Od té doby spím v obýváku,kde jsou 2 únikové cesty a mám u sebe mobil nonstop. V ložnici jsem totiž jak v pasti. Jedny dveře a v patře. Jinak samozřejmě pády,úrazy,nemocnice,záchytka jsou klasika. Kdykoliv jdeme někam na veřejnost,tak mám strach,aby se neopil. Opíjí se sice z 90% pouze doma,ale mnohdy to začne tak,že začne lehce pít např. na plese,na večeři,přijdeme domů a už pokračuje do mrtva a jede to jak jsem psala. Když si vzpomenu jak se ke mě na veřejnosti opilý chová... Ne,to se nedá vzpomenou jak je to strašně líto,jak moc to bolí.

jeho stylu rozumím,je hodně podobný mému,až na tu agresivitu,pil jsem více než 20 let a v posledních letech jsem nejraději pil sám,ve stylu jedno co piji hlavně,že se motám,3 roky abstinuji a je mi dobře

Pane Petře,pochopila jsem z vašich příspěvků a vřele gratuluji a smekám klobouk,že jste dokázal přestat. Jemu ze začátku není jedno co pije. Začíná většinou vínem,tvrdým málokdy. Ale po pár dnech je mu to jedno. Je znalec vína,ale pak pije klidně i z plastu,krabičák nebo nejlevnější vína co koupím. Dříve jsem se to víno snažila dolívat vodou,ale bylo zle,tak jsem se na to vykašlala. Dnes už jsem úplně rezignovala. Nejhorší je,že i na sebe. Žiji jen pro naše-spíš moje dva pejsky. Jsou jediný důvod proč ještě žiju. Snažím se pomáhat i jiným jinak nešťastným lidem a zvířatům,ale stejně jen živořím. Duševně. Na ničem mi nezáleží. Myslela jsem,že jsem našla lásku,hodného muže,že mu vytvořím domov,zázemí,dám mu dítě,že budeme šťastní. Mám místo toho alkoholika,jeho nenávidějící mě rodiče,stejně zlého jeho syna též začínajícího pít. Je mi strašně smutno a cítím se a jsem strašně sama. Jsem za tenhle web vděčná.

Vážená paní, zcela upřímně a natvrdo... váš muž je alkoholik, je dokonce těžký alkoholik a těžko s tím ještě něco udělá... nicméně, zázraky se dějí. Zdravotně na tom samozřejmě dobře nebude, otékající nohy - dosluhující ledviny, fleky - nefunkční játra... halucinace- pěkně našlápnuto na demenci... ale to je jeho boj.Spíš mě zaráží váš přístup, protože žít s někým za takových podmínek, jaké popisujete je také problém vyžadující psychiatra. Nechcete odkopnout někoho, kdo má pod vlivem nutkání vás zabít?? To je pro mě míň pochopitelné, než alkoholismus jako takový. Pokud to ovšem není tak, že máte strach postavit se na vlastní nohy a postarat se sama o sebe.
To ale budete muset udělat tak jako tak, pokud se dřív nenecháte zabít!
Zkuste se sama sebe upřímě zeptat, proč takhle zahazujete svůj život...

Paní Hanko,psala jsem úplně na začátku proč je pro mě těžké odejít. Ano,asi jsem už případ pro psychiatra. Mě už je všechno jedno. Rezignovala jsem na vše. Budiž můj případ výstrahou těm co s alkoholikem teprve začínají žít nebo se s ním teprve začínají seznamovat. Tohle udělá s člověkem soužití s alkoholikem. To zklamání a bolest z toho co mi kdy udělal,mě jaksi ochromila,nebo nevím jak to říct. Prostě mě je všechno jedno. Co se mě týká tedy. Když mě zabije,tak mě zabije. Ztratím život? No a co? Stejně nestojí za nic. A nestál by i kdybych odešla. A ještě jedna věc. Řekl mi,že u rozvodu mě zničí falešnými svědectvími proti mě. Když už nic,nechci ztratit dobrou pověst,případně něco horšího. Je to to jediné co ještě mám a na čem mi záleží. Můj muž je totiž člověk,který mě může zničit. Kdyby jste jen tušili kdo to je...

Souhlasím s Hankou, a pověst?Myslíte si, že lidé nevidí, jak se manžel chová?Co si myslí o Vás, že s ním jste?Chcete umřít dřív než on?Jste hrdinka?Utíkejte od něj hned, zachraňte se, poznejte klid, lásku, radost z žití, jistě to někde na Vás čeká!Odejdou ženy s dětmi, dokáží to, proč ne Vy?Přeji Vám sílu na odchod.