Alkoholik

Asi máš pravdu Eriko, ale spíš jsem naivně doufala, že se najde řešení jak mu pomoc, protože je na to teď sám... Ale chápu, že řešení musí najít on sám... Zkusím si to dohledat. Šancí bylo nespočet... Asi tak u 15 jsem to už přestala počítat.

Petra napsal:
Jestli to není pro vás moc osobní otázka, vy jste s tim skončil z vlastní vůle a bez pomoci prášků či terapií?

Ja jsem se prochlastal do stavu kdy jsem uz nebyl schopen dale s alkoholem fungovat a zaroven bez nej take ne. Sedmicka vodky denne dlouhodoby prumer, planovani sebevrazdy a otresne, priserne abstaky (halucinace, ztraty vedomi, nefunkcni motorika apod.). Nebyl to jeste konec ale uz byl na dohled. Doslo ke zlomu a ja se rozhodl situaci resit - to trvalo pekelneho pul roku (bez jakekoliv pomoci a leku) nez se mi podarilo se "nastartovat" a od te doby (temer 4 roky) abstinuji. Zpetne vidim ze nevyhledani odborne pomoci byla chyba - pravdepodobne by mi to usetrilo cast trapeni.

Primo tady na foru je mozne najit si prispevky uzivatele "Vcelar" (uz sem nechodi a snad je OK) ktery to take zvladl sam.

Pisete ze nema vuli - ano, vule je moc dulezita ale jeste dulezitejsi je motivace. Alkoholik musi CHTIT prestat pit. V mem pripade fungovala jako motor nenavist - zoufale jsem nenavidel chlast i sam sebe, bylo mi ze sebe sameho zle, nekolikrat denne jsem resil jak se zabiju jen abych se z toho pekla dostal ven. Chtel jsem ven... za kazdou cenu, bez ohledu na to co me to bude stat. Zpetne mam pocit ze se ve me tyhle silene pocity hromadily vic a vic az to jednoho dne proste explodovalo a ja to opravdu zacal resit. Ale roky a roky nez to "bouchlo" jsem byl presne jako Vas pritel - bylo mi v podstate uplne vsechno jedno... prace, kariera, vztahy, laska, zajmy, konicky... nezajem... jen to piti, na nem zalezelo .

Petra napsal:
Děkuji za vysvětlení. Myslíte si, že člověku, který má takhle ty hodnoty nastavený, pomůže léčba ve formě docházení na skupiny závislých a brání antabusu a nebo by si měl každý takový člověk projít tříměsíčním léčením?
To zavisi od toho, ako vnima svoje popijanie. Ked si uvedomuje, ze je to (velky) problem a chce s tym prestat, potom ano, liecba ma nadej na uspech. Ked to ale berie tak, ze on ziaden problem nema, ved pije ako "kazdy", tak je vsetko v podstate zbytocne, ci uz liecba, alebo dohovaranie, hrozby, sluby. Nic nefunguje bez toho, aby si zavisly uvedomil, ze ma naozaj problem a skutocne ho chcel vyriesit.

Takže si člověk defakto musí sáhnout na dno, aby zjistil, že to opravdu chce, dokud bude mít práci, peníze za které si bude moc koupit alkohol, nebude možnost aby se z toho dostal.. Váš příběh je strašný,ale inspirativní, měl jste k tomu předpoklady stát se alkoholikem a nebo jste se do toho propil?

Rozumím, tak podle toho co píšete pro něj ještě nenastal ten správný čas... Ještě se s tim úplně nesmiril, takže léčba by byla stejně k ničemu.

Petra napsal:
Takže si člověk defakto musí sáhnout na dno, aby zjistil, že to opravdu chce, dokud bude mít práci, peníze za které si bude moc koupit alkohol, nebude možnost aby se z toho dostal.. Váš příběh je strašný,ale inspirativní, měl jste k tomu předpoklady stát se alkoholikem a nebo jste se do toho propil?
To nemusi byt nutne pravda. Napriklad ja, na rozdiel od Gennosuke, som nikdy naozaj na dne nebol. Na vrchole svojej "slavy" som si daval po veceroch tak 0,7-2l vina, v zavislosti na tom, nakolko som na druhy den potreboval fungovat. Aj to som nepil kazdy den, ale povedzme 3-5x do tyzdna. Nemal som abstaky, ani ziadne problemy vychadzajuce z pitia, ale na druhej strane som si velmi dobre uvedomoval, ze mam problem, pretoze aj ked som si povedal, ze teraz budem mesiac triezvy, nepodarilo sa mi to dodrzat. Alebo som sa vecer opil tak, ze som musel na druhy den rano menit program, aj ked som chcel vypit menej (to je ta strata kontroly).

Pokusal som sa prestat mozno rok, kym sa mi to nakoniec nejak podarilo. Nebol som u ziadneho lekara, ani som neuzival ziadne lieky, ale na druhej strane ani som nebol v tej zavislosti az tak hlboko. Ale takisto ako Gennosuke, aj ja si myslim, ze ak by som odbornika navstivil hned na zaciatku, mohol som si usetrit ten rok pokusov a zlyhani.

Moznosti na liecbu je viac. Niekto to zvladne sam ako prst, niekomu staci ambulantna liecba, niekto musi na liecenie. Takisto existuju nejake lieky, ktore moze pacient brat a ktore mozu pomoct. Moznosti je viac, ale uplny zaklad je, aby si zavisly uvedomil, ze ma problem a chcel s nim nieco robit. Toto je nutna podmienka, bez ktorej je vsetko ostatne marne.

Vyzkoušeli jsme léčení, asi 3 měsíce docházel na sezení alkoholiků na I.P Pavlova, abstinoval a vše se ubíralo lepším směrem.

Pochopil som správne, že vydržal len tie 3 mesiace? Je to len váš priateľ? Tzn. nie ste vydatá a nemáte deti? Pretože v tom prípade nechápem, čo vás pri ňom drží. Po tom všetkom čo ste pri ňom zažili(první facka, první pěsti, první ponižování, první cesta záchrankou do nemocnice, první vytrhné vlasy a následkem toho můj první pokus o sebevraždu). A ako si to predstavujete ďalej? Žiť v neustálom strachu kedy príde ten deň D a on opäť zlyhá? Alebo možno nie, bude abstinovať do smrti a bude vzorný manžel. Viete si predstaviť žiť v tej neistote? Ste ochotná to risknúť? Citujem: Šancí bylo nespočet... Asi tak u 15 jsem to už přestala počítat.

P.S. Viete, že mu závidím? So mnou sa žiadna nesrala. Nie že by som sa divil pri mojej povahe pod vplyvom alkoholu. Za triezva ma môžete natrieť na chlieb.

krtko napsal:
P.S. Viete, že mu závidím? So mnou sa žiadna nesrala.

Jsem rad ze to nekdo napsal za me .

Je strašně fajn, že jste si to uvědomil dřív, než nastaly nějaké větší komplikace jako třeba u Gennosuke.Je to strašně vrtkavé s tím alkoholem... Spadnete do toho ani nevíte jak... Člověk se baví, baví a najednou nemůže mít normální život, protože ho alkohol úplně pohlcuje.Škoda, že všichni nemají ten půd se sebou něco dělat a pořád je to táhne dolů...

A nie je to pravda G.? Prečo má niekto šťastie na sväticu a ja som sa vždy buchol do takej, ktorá moje alko výstrelky odmietla tolerovať. A to som bol len hnusný, žiadne násilie