Alkoholik

Ahoj.
Chci Vám, něco o tom napsat.Jsem alkoholik. Nepiju 14 let.Jak si "vím" rady se svým životem dál, a proč sem vlastně píšu,se můžete dočíst v jiném mém příspěvku.
Znám dva druhy alkoholiků. Ty s dobrou opicí, a ty se špatnou.Já jsem byl agresivní.Vás, co máte doma s někým takovým tu čest, připravím o iluze, že lze něco po dobrém a Vás, co toto děláte, možná potěším tím, že nejste sami, kdo to dělal.
Chlast a rodina....
Byl jsem schopen dělat všechno. Výmýšlet všechno, co se mě hodilo,svou ženu jsem napadl (už sem to nikdy neudělal..),tahal sem si domů ženský, i když tam byla s dětma, nadával a pod.
Všechno, to byla jedna velká srabárna. Pořád sem se litoval, všechno stálo za h..., ale chlastal sem pořád. Byl sem moc velký srab na to, abych když už jsem chlastat chtěl, abych se rozvedl, a svou rodinu dál netrápil.Trápil jsem vlastně ty nejbližší, protože jsem si to k nim dovolil, jinde ne. Zároveň sem se za to nenáviděl, dál se litoval a kruh se uzavřel.
Ve jménu lásky, je partner, co miluje a chce pomoct ochoten vydržet opravdu hodně.Je jen otázka, kam až to je láska a kde už to je jen ztráta pudu sebezáchovy.Pokud doma trpíte se svým partnerem a nevidíte již nějakou jinou možnost, odejděte.
Jinak se zničíte a poznamenáte na celý život a jemu stejně nepomůžete.Pak si dotyčný, může vybrat, co chce dál.Budťo bude chlastat dál, nebo s tím něco udělá, ale vy...se zachráníte a nezníčíte ve jménu "lásky", která postrádá poud sebezáchovy.
Alkohol, není procházka růžovým sadem pro všechny zůčastněné.
Pokud ve Vás, je ještě trochu lásky, opakuji Lásky, ne naivní představy že něco snad bude jiné....dejte partnerovi šanci, ale nenechte se při tom zničit, za to už by jste si mohli jen vy sami.
Ahoj.

Romane-máte pravdu.Je vidět,že zkušeností máte na rozdávání.Nicméně to,jak jste se v minulosti choval jste nebyl vy.Takto se choval alkohol obsažený ve vašem těle,ve vaší hlavě.Neznám jediného ukázněného alkoholika.Každému vlastně alkohol dokázal podtrhnout a zvýraznit především negativní stránky povahy.Je důležité pro vás a pro všechny ostatní,kteří se dostanou k tomuto bodu kde budou muset otevřít oči,ale všechny rány,které utpěli a které kdy a jakým způsobem dokázali rozdat?Pro všechny a tím i pro vás je důležité PŘIJMOUT A ODPUSTIT JINÝM,ALE ODPUSTIT TÉŽ SÁM SOBĚ CELOU MINULOST.bEZ ODPUŠTĚNÍ BUDETE JEN SKLOUZÁVAT NÍŽ A NÍŽ AŽ VÁS TO ZABIJE

Ano. S tím se nedá dělat nic jiného, než souhlasit.

Dobrý den,
jsem už opravdu zoufalá a proto jsem se rozhodla situaci nějakým způsobem řešit, či se aspon poradit.
žijeme s přítelem,jeho matkou a naším dítětem(1rok)ve společné domácnosti.
Příteli bude ted v červnu 23let, začal pít už snad od puberty, já ho v té době neznala, vím jen z doslechu ze se dokázal opít jako každý a býval agresivní, rozbíjel věci, doma se hádali...Začal hodně holdovat pivu, pije pivo každý den, bud to v hospodě nebo si kupuje basy piv domů, dvě basy piv zvládne vypít za necelé dva týdny do toho si stihá zajít i do hospody, když pije v hospodě je to od 8 kousku az 12 za vecer. Jak jsem již psala bydlíme spolu,...když se opije vesměs je agresivní, několikrát už mi sprostě nadával, ponižoval mě a dochází i na fyzické násilí vůči mé osobě. Problémy které to způsobuje jsou hrozné, on si myslí že to jak se chová není z toho pití,ale já si myslím že ano. Když se opije a je na mě zlý na druhý den dělá jakože nic a ještě se snaží svalit vinu na mě. Naposledy když byl opilý, svedl to na to,že se mu nelíbilo jak jsem oblečená..
Je to prostě pořád to samé dokola, po posledním incidentu jsem si myslela že už bude brzdit ale zase dovezl domů basu piv a zase chce do hospody. Náš vztah je na bodě nula, on ani nedá city na jevo nic,čas semnou nebo s naším synem netráví, nemá zájem,a když se mu v klidu snažím naznačit že by se něco mělo v tom vztahu změnit a měl by být s námi a ménně pít,je ohen na střeše a zase mi sprostě nadává...to že má problém si nepřizná, tvrdí že člověk co pije pivo nemůže být závislý ani alkoholik, alkoholici jsou prý jen ti co chlastají tvrdý alkohol(i ten si očas dá)Prostě žiju ve věčném strachu cokoliv mu říct, k něčemu se vyjádřit, proto už raději mlčím neříkám že mi něco vadí,...kdyby jen věděl žeš každý den při objetí svého syna pláču Jenže on než aby něco řešil,tak mi řekne,že jestli se mi něco nelíbí, at se synem táhneme pryč,tak přijde vám to normální?už nevím co mám dělat když jsem otěhotněla slíbil že se změní , ale ono je to ještě horšíTakže jak říkám radši mlčím,dělám mu služku,vše se to snažím přehlížet a starám se o našeho syna. Nebýt něj, tak opravdu nevím,dává mi sílu,ale čím dál víc cítím že už nemůžu.
A jelikož on si ten problém nepřizná tak nechce ani navštevovat nějakého odborníka,navrhla jsem mu aspon psychologa, on se tomu jen začne smát že není blázen a nepotřebuje to.
Je tak strašně sobecký a sebestředný,zahleděný do sebe a my jsme na druhíé straně břehuProsím poradte, uz si vážně nevím rady...
Chci znát váš názor na celou tuto věc...a ještě bych chtěla dodat-když se opije v noci se budí, chodí po bytě, budí mě nebo svoji mamku, nebo nad námi jen tak stojí a dívá se na nás,nebo prostě vstane a najednou leží uplne někde jinde v bytě než ležel, když se ho ráno zeptáte jestli o tom ví, nic z toho si nepamatuje a myslí si že z něj děláme blázna. nemluvě o tom, že občas se i ze spaní pomočil...
to je asi celé,ted jen budu trpělivě a zaroven nedočkavě čekat na vaši odpoved.
Předem děkuji

Ahoj Monno.
Jsem ten, co napsal tento článek. Nebyl jsem o mnoho lepší.
Nepotěším Tě. Podle toho, jak popisujěš vaše soužití, máš na výběr jen dvě možnosti. Tou první, je nechat se úspěšně zničit a to na celý život, pokud by jsi dostatečně dlouho trpěla.
Tou druhou, je řešit tento problém. Nečekej, že tvůj chlap, pokud dělá co dělá, se dokáže jen tak změnit. Tohle bez odborníka nelze a bude to jen horší, to garantuju.
Já vidím že po dobrým to nepůjde. Jestli máš kam jít, třeba k rodičům, vem dítě a běž. Není na co čekat.Tím dáš šanci sobě a vašemu dítěti. On si musí šanci dát sám. Jestli v tobě je ješte láska k němu, nikde není napsané, že spolu nemůžete být.
Ale musí se rozhodnout sám a sám do toho jít, třeba i kvůli Vám. Zpočátku to tak bývá a bylo i u mě, že jsem jel do léčby abych nestratil tu svoji.
Taky si myslím, že ambulantně to nemá valný význam, když je na tom takhle.
Jeho kritizovat samozřejmě nemohu, mám za sebou svý.

Přeju Ti hodně síly, ale k tomu, aby jsi dala šanci sobě a dítěti. Ne k trpění.

Kdyby něco napiš, pokud to půjde odpovím. Ahoj .

Romane vítám konečně další posila.Jak to s vámi pokračuje?

Zdravím,
moc si vážím vašeho názoru, jakožto názoru někoho kdo si tímto prošel, ano máte pravdu v tom, že on nepřizná že je něco v nepořádku, mu to všechno přijde naprosto normální,své chyby neuzná, napadá mě když na to poukážu :(dnes opět přijel z práce a zase vychlastává u pc
Ani nevíte jak ráda bych našla v sobě tu sílu odejít, sama nevím co na něm mám vlastně ráda, nemá zájem o mě ani o syna, je jen on, jeho piva,jeho kamarádi,jeho hospody...nemůžu mu říct nic, ptž se jinak naštve a stejně to semnou řešit nechce,ptž on přece není alkoholik a nemá problém...
Já si uvedomuji že na prvním místě musím myslet na syna a na jeho dobro, je mu rok čím dál více vnímá, sama nechci aby denne koukal na to jak jeho otec u pc chlemtá pivo,nebo chodí do hospod a otrávení času s ním nestojí, nechci aby syn pocítil ten jeho nezájem..vidíte a zase tu skoro brečím :,-(
Je těžké někoho takového milovat, je těžké pořád doufat že to bude lepší, jetěžké když se vaše domněnky potvrdí...
Jít kam relativně mám, i když s rodinou to nemám růžové, proto jsem si tak chtěla hýčkat tu svou kterou jsem si založila,netušila jsem že na to zustanu sama a rodnné povinnosti někoho budou zatěžovat
Léčit se určitě nepujde to odmítá,myslí si že vše je ok,to si holt myslí každý alkoholik
A to jsme se měli brát, chtěla jsem ještě jedno miminko,ale copak můžu?Za ty dva roky s ním se to stupnuje a stupnuje, porad me slovne napadá, ponižuje v opilosti fyzicky napadá...cítím se jak chodící troska:( je mi 22 a prijdu jak troska vycuclá životem, a cokoliv si ke mě dovolí, tak jako by ká mysl a tělo na to všechno rezignovala,jen to mlčky přijímám...ale myslím si že si to nezasloužím...ono když si to tak vezmu, tak stejně...vyjde to nastejno když oejdu nebo zůstanu, stejně si nás skoro nevšímá, mě akorát dokáže zavolat když chce jídlo až pod nos nebo podat pivo

Ahoj Jano.
Děkuju za optání. Moc dobře ne, ale držím se. Pořád hledám tu práci s ubytováním a probllémů čím dál víc. Nejlepší, na co sem přišel, je moc nepřemejšlet, tedy hlavně ve smyslu negativních scénářů. Tak se me to občas i daří a říkám si "no a co? nějak bude".

Moje milá-máte jen jedinou možnost jak skončit toto celé utrpení.Odpoutat se a odejít od něj co nejdál a začít svůj život poučena z toho,co alkohol dokáže.Věřte mi ,že později bude mnohem hůř.Alkoholik rozbíjí všechny vztahy,dokáže zničit všechno,co by mělo být jemu svaté a co je svaté všem okolo.Váš partner ještě není ani na vrcholu celé alkoholické slávy a bude ještě dlouho padat do alkoholické temnoty.Nebere ohledy ani na vás,ani na dítě ani na svoji matku,s kterou bydlíte.Co očekáváte od toho muže?Zázrak?Nežijeme v pohádkách,ale realitě.Věřte,že ralita alkoholismu je krutá!Co očekáváte od sebe?Obět´?Myslíte si,že ho vaše oběť zachrání?A co vaše dítě?Chcete,aby trpělo?Chcete aby vyrůstalo ve strachu z otce,V úzkosti,strachu a popírání sebe-které vidí u vás.Děti alkoholiků patří mezi nejnešťastnější děti-své nešťastné dětství si odnáší do své dospělosti.Toto opravdu chcete pro své dítě?Vzpamatujte se aspon´vy,když se není schopný vzpamatovat váš partner.Hodně síly a štěstí-a hlavně zdravého rozumu.

Romane ,můžu se zeptat kde bydlíte-myslím v kterém městě.