Alkoholik

Člen mojí rodiny má s touto léčebnou zkušenosti. Není moc v pořádku, aby hned na příjmu doktor, který má léčit, řekl pacientce, že brát léky je zcela normální a že je bere taky. Další věc jsou sestřičky. V dobu, kdy by měly vydávat léky si vesele popíjí kafíčko. První den, kdy nový pacient chce vědět, čím bude po dobu třech měsíců procházet, tak mu nikdo nic neřekne. S ničím ho neseznámí. Prostředí, ve kterém se má pacient léčit je velice neuspokojivé a depresivní. Vše je tam zastaralé. Vládne, tam spíše než pořádek pořádný chaos. I v Kocourkově mají větší pořádek než tam. Oddělení, která by od sebe měla být oddělená jsou slušně řečeno spatlaná do sebe.

Ve Lnářích jsem nebyla, ale vím, že každý nový pacient na léčebnu nadává, zdá se mu strašná, léčba buzerace, šikana, ale vše má smysl!Po čase to pozná.A nejsou to lázně za odměnu.Každý den tam stojí 1200 až 1600 kč , léčení trvá měsíce.Trošku pokory!!!neuškodí.Je možné si zaplatit soukromé kliniky, kterým nevěřím vůbec, 30 dní, 60 tisíc.Tam se prý věnují pacientům dost, výsledky nekomentuji.

Byla jsem ve Lnářích vloni a první den jsem z toho prostředí byla taky zděšená. Ale není až tak důležité jak to vypadá, ale jak se léčí. Přístup doktorek nebyl moc profesionální. Primářku spíš zajímalo kdo s kým a co. Režim se moc nedodržoval. Byl tam tolerován i týpek, co denně vypil flašku vodky, neúčastnil se žádných terapií, nevím proč ho nevyhodili. Nebo pět týdnů přemýšleli co s partnerskou dvojicí. A co jsem si nepřečetla, to jsem nevěděla. Ti, kteří se už někdy léčili jinde, tak říkali, že v porovnání např. s Červeným Dvorem to jsou lázně. Připadalo mi to tam trošku amatérský. Nicméně chtěla jsem se léčit a tak jsem vstřebávala vše potřebné a ostatní jsem neřešila. Člověk musí zapracovat sám na sobě, ta největší práce je na něm, léčebna poskytne chráněné prostředí a naznačí směr, ostatní už je jen na nás.

dakujeme za spatnu vazbu, mrzi nas ze vas clen rodiny sa stretol s takymto pristupom. liecebna skutocne prechadza nejakymi zmenami verime ze k lepsiemu a taktiez verime ze za nejaky cas tu budeme moct citat i pozitivne prispevky o nasej praci. s pozdravom Barbora - psycholog

Aby nebyla jen ta kritika, já se ve Lnářích kupodivu zbavila sociální fóbie, nebo abych upřesnila zmírnila jsem její projevy na minimum. Sice jsme na tom s psychologem moc nepracovali, jen jsme to označili za jeden z důvodů mého pití, ale něco se v mé hlavě přeci jen během pobytu odehrálo a od té doby nemám s fóbií závažnější problémy. A co se týče alkoholu tak během roku a půl jedna malá třídenní recidiva, takže nemůžu říct, že by čas strávený tam byl nanic.

Mileno, doufám, že chodíš někam na doléčování, třeba opakovačky-nevím, jestli ve Lnářích jsou-, nebo AA.Nepodceňuj to.

Vím, že musím být opatrná, pokorná, neusínat na vavřínech. Pravidelně chodím k psychiatrovi a hlavně k psychologovi. Tam se hezky vypovídám, dušička si uleví. Mám krizový plán, oporu blízkých. Nejbližší áčka jsou bohužel 60 km daleko, když připočtu cestu tam a zpět tak časově nestíhám. Nakoukla jsem na úvodní stránku triezlivýho priestoru, ale nepochopila jsem jak to tam po zaregistrování probíhá.

Každý den je dané Denní zamyšlení, celý týden Téma týdne.Vždy je to vše kolem alkoholismu, AA, pokoře, životní příběhy.......

Zdravím. Jsem alkoholik. Před pěti lety jsem dobrovolně podstoupil léčbu v Nechanicích. A musím vyjádřit naprostou spokojenost s přístupem jak zdravotních sester tak terapeutů k nám pacientům. Cítil jsem z nich velikou empatii a snahu pomoci. Viděl jsem jejich zklamání z lidí , kteří se bránili léčbě a nechtěli svůj život změnit. Jezdím jednou za rok na opakovačku a vždy se těším. Odjíždím vždy velmi povzbuzen do dalšího života bez chlastu. Toto odhodlání ještě upevňuji návštěvami skupin AA. Jak už tady bylo mockrát napsáno ,my alkoholici nemáme nikdy vyhráno a se snažim využívat i těchto možností . Poznal jsem , že je velmi nebezpečné si myslet , že po léčbě to alkoholik již zvládne bez pomoci a bude abstinovat. Musíme být stále ve střehu. Tak se držme.

Každý, kdo jde na léčení, si musí uvědomit, že tam jde kvůli sobě, že není nějaká výjimka, že před ním nepadá nikdo na zadek.....Režim není úplně lehký, ale zvládá se, s trochou pokory pomůžou každému, všude, rádi, nedovolila bych si nikdy kritizovat práci lékařů, terapeutů,celého personálu léčeben, je to těžká, tvrdá práce, ti, co zdrhnou, nevydrží, ještě melou, pomlouvají, fňukají,jen proto, že nic nepochopili.