Alkoholik

Ahoj všichni,
nechci propagovat ani jeden ze způsobů léčby, chci jen poukázat na rozdílné přístupy k léčbě.

Ze své vlastní zkušenosti vím, že když se člověk dostane na psychiatrické oddělení s problémem "alkoholismus", je postaven před alternativu - buď se půjdeš léčit do protialkoholní léčebny nebo nad Tebou zlomíme hůl...
Ne pro všechny je léčba v léčebnách vyhovující, ne všem pomůže dril pracovní kázně. Já už jsem zde jednou psala o protialkoholní léčebně v Bohnicích. Troufám si tvrdit, že nejméně padesát procent "pacientek" zde bylo proto,
a) aby si odpočinuly od rodiny a dětí,
b) kvůli ztrátě zaměstnání ( mně osobně to stejně nebylo nic platné)
c) kvůli rozvodovému řízení
...

já osobně jsem se z léčby vzpamatovávala více než půl roku, nyní 2 roky abstinuji, a to především díky sama sobě,
rozhodně neležím na vavřínech, pročítám besedy, čtu knihy o alkoholismu
a hlavně děkuji všem dobrým lidem kolem mě, pro které jsem nikdy nepřestala být člověkem, i když jsem byla na dně.
Do Bohnic mě vyslal můj lékař s tím, že je to nejlepší, co pro mě může udělat,
od té doby se mi již několikrát omluvil, že to udělal (byl za mnou v Bohnicích na návštěvě a dlouho se z toho nemohl vzpamatovat)
stejně tak můj manžel, ten se zařekl, že mě už nikdy nikam takhle nepošle, viděl, co se mnou "léčba" provedla

Chci zdůraznit, že takhle jsem to cítila já, nechci Bohnice zcela odsuzovat, ale chci poukázat, že existuje i jiný model, který bohužel pojišťovna neproplácí, i když by jí dle mého názoru mohl ušetřit nemalé prostředky...

Alena

Model 33 dní nebo ústavní léčba 3 měsíce?
Základní rozdíly v přístupu našeho soukromého zařízení v rámci pobytového terapeutického programu 33 dní v Domě Moniky Plocové a přístupu ústavních lůžkových léčeb závislostí při psychiatrických léčebnách v délce 3-4 měsíce.
Ústavní léčba při psychiatrických léčebnách
V naší společnosti jsme zvyklí na jeden model léčby závislosti. Je to ústavní léčba závislosti při psychiatrických léčebnách. Jedná se o tří až čtyř měsíční pobytv psychiatrické léčebně pod dozorem lékařů v bílých pláštích, za mřížemi a zamčenými zámky. Počet klientů v komunitě je okolo třiceti.

Základním faktorem této ústavní léčby je "skleníkové prostředí", t.j. oddělení člověka od vnějšího světa, aby si nemohl dát návykovou látku.
Dalším podpůrným prostředkem je medikace psychofarmak.
V dílčí míře (vzhledem k velkému množství klientů) tu psychologové a terapeuti pracují s klienty psychologickými prostředky v rámci psychoterapeutických skupin a terapií.
Kolik času má možnost odborní věnovat individuální práci s klientem? S jistotou můžu říci, že málo. Deset let jsem pracovala v ústavní léčbě závislostí. I když jsem se snažila, nebyl prostor.
Přístup v ústavních léčbách je postaven na kognitivně - behaviorální terapii, t.j. přecvičování škodlivého chování.
Závislost je považována za psychiatrické onemocnění.
Péče je hrazena pojišťovnou s vyjímkou základních stanovených poplatků, které si pacient platí sám..
Úspěšnost léčby závislostí je v tomto modelu okolo 20%. Do čísla se počítají i klienti, kteří abstinují jen jeden rok. Takže výsledné číslo je menší. Jsem ráda, že tato léčba existuje. Byla to ona, která mě před dvanácti lety pomohla. Vážím si všech odborníků, kteří s lidmi závislými na návykových látkách pracují. Hodně zkušeností jsem načerpala právě od nich.

33 denní terapeutický program v Domě Moniky Plocové
Model 33 dní je postaven na opačném přístupu než v ústavních léčbách:

Člověk, který propadl do závislosti na některé z návykových látek má nemocnou duši ve významu "psychického strádání, psychické bolesti" Jeho užívání návykové látky je únikem od bolesti, kterou prožívá. Je to letitý proces lidského strádání a bezvýchodnosti, od kterého si člověk ulevuje tímto nešťastným způsobem. Model léčby 33 dní je postaven na principech hlubinné terapeutické práce s lidskou psychikou. Důležité je odhalení a odstranění příčin, které člověka vedou k závislostnímu chování. Náš přístup je individuální a intenzivní. Tuto přednost nám dovoluje počet klientů, kterých je nejvíce sedm.
Každý problém je třeba řešit od jeho kořenů. Základem naší léčby je tedy hlubinný přístup. S kognitivně - behaviorální terapii, tedy přecvičováním návykového chování pracujeme až na druhém místě (opačný sled oproti ústavním léčbám).
Prostředí domu je svobodné, bez mříží a zamčených zámků. Jedná se o zcela dobrovolný pobyt.
Součástí týmu jsou terapeuti s vlastní zkušeností se závislostí, kteří svůj problém překonali, abstinují několik let od závislostních látek, doplnili si vzdělání.
Rozhodnutí klienta "nechci pít, nechci brát" a následně intenzita terapií na principech odbornosti, sebezkušenosti terapeutů, lidskosti, vede k jeho silnému prožitku sebe sama. Tato relativně krátká doba tak skýtá dostatečný prostor pro započetí změny osobnosti člověka a jeho náhledu na život, pokud sám je na tuto změnu připraven a otevře se jí.
Závislost nemusí být psychiatrické onemocnění. Závislost vzniká často jako důsledek nevhodného životního stylu.
S odborníky medicíny spolupracujeme externě, t.j. máme nasmlouvanou péči vně našeho zařízení. Externě probíhá i medikace psychofarmak, pokud si to stav klienta žádá.
Náš pobyt 33 dní je v případě potřeby anonymní.
Na model 33 dní navazuje dlouhodobá pravidelná následná péče.
Péče je hrazena ze soukromých prostředků klienta.
Roční statistika úzdravného modelu 33 dní ukazuje úspěšnost více než 30% (vizStatistika pobytu 33 dní a pilotní studie). Číslo je relativní a bude se hýbat.

V zahraničí je běžný model léčby 28 dní i úhrada léčby z vlastních finančních prostředků.

Model intenzivní terapie 33 dní v Domě Moniky Plocové je alternativní možností k ústavním léčbám. Skýtá pro mnohé klienty možnost "uzdravit se" ( tedy změnit náhled na sebe a své chování "už nechci pít") nepsychiatrickou cestou.

Nějak mi uniklo co tím chtěl básník říci

básník chtěl říci, že nic není samospasitelné,
že každý člověk je "jedinečný" a stejně tak by měl mít možnost volby
ne tak, že když už sebereš tu odvahu a jdeš s pravdou ven,
tak bys měl být v dobré cestě povzbuzen a ne zapuzen, pokud nepřijmeš povětšině jedinou volbu, která se ti nabízí - léčebna

No, s tím se dá souhlasit..Ale je také zapotřebí uvést, že 33denní léčba v Domě Moniky Plosové vyjde zhruba na 60,000 ,- což né každý alkoholik má

proto napsala, že léčbu zde pojišťovna bohužel neproplácí a že si myslím, že by aspoň zčásti měla, aby takových domů mohlo být více
na druhou stranu, když si člověk spočítá ztráty a nálezy, tak
už i ta platba za úvahu stojí...

Mám opačný názor, jeden takový dům stačí.Ono to zní krásně, to jejich logo"Vyléčíme alkoholismus za tři týdny!", což je lež.Znám paní, co si na to půjčila, pije a splácí dluhy.To je pak pád!!

Paní Aleno,
už jednou jsem vám psala, abyste neočerňovala PL Bohnice. Můj bratr tam byl minimálně 3 x na detoxu, vím, jaké to tam je a zdaleka mě to nezarazilo. Vy píšete pejorativně o polovojenském režimu a značně přeháníte. Asi jste nebyla v takovém stupni závisloti jako můj brácha, ale pro těžké alkoholiky s delirii, záchvaty apod. je tato léčba doslova život zachraňující.Urážíte lékaře, sestry, které dle mého mají "svatozář", protože s alkáči opravdu nemůže pracovat každý. Alkoholici jsou sebestřední, zpovykaní egoisté, co si to své trápeníčko pěstují, takže ta vaše slova o ztrápených duších jsou fakt jen slova! Nemusíte být nutně alkoholička, abyste měla trápení. Ale, pokud jste statečná ženská, tak se s tím perete sama a neobtěžujete druhé tím, že chlastáte! Promiňte ten ostrý tón, jsem s tou sebestředností a sobeckostí alkoholika konfrontována, tudíž vím, že potřebují řád, pravidelné povinnosti a hlavně, hlavně!!!oprostit se od sebelítosti.
Paní Aleno, napsala jsem to ostře, ale v obecné rovině, vám určitě moc fandím, že abstinujete, jste silná osobnost a držte se!

Neumím si představit, co paní Aleně prováděli.V každé léčebně je přísný režim, musí být.Má to smysl.Pacienti se učí žít normální život, mít povinnosti, určitě je to dobrá věc.A kdyby stačily 3 týdny léčby, neberou se terapeuti, lékaři, a jistě by to bylo levnější, než ty měsíce tam strávené .Někomu je málo i tato doba.Mimochodem, AA mají největší úspěšnost v abstinování, jsou zadarmo.Znám hodně lidí, co se v Bohnicích léčili, takové nářky jsem od nikoho neslyšela.A vážím si všech, co tam pracují, je to těžká práce.

zajímavé


www.jellinek.eu/brain/index.html?KeepThis=true&TB_iframe=true&height=588&width=672

Víte Danny,
vy to zřejmě znáte jen z té druhé strany, ze strany toho, kdo se na alkoholika dívá. Nikdo, kdo si ten stav neprožil, kdo neví jak strašné to je a následně jak velice těžké je s touto nemocí bojovat, nemůže úplně pochopit.

Jestli jste někdy prošla kolem oddělení osm, všimla jste si okolí pavilonu? trocha trávy, beton, ostnatý plot, ke kterému když se někdo přiblížil z jedné či druhé strany, byl okamžitě rázně okřiknut.
Pokud jde o personál, můj nesmírný obdiv a díky patří těm, kteří se k nám chovali jako k lidem. Díky.
K těm druhým se vyjadřovat nebudu, to nemá a ani nemělo smysl. Vždy měl pravdu ošetřující personál, vždyť alkoholik je lže, viďte?
Mohla bych psát dál, ale nebudu.

Jen vím, že soucítím se všemi, které démon alkohol ochromil.
Je mi líto všech, i těch, co boj prohrávají.
Kdo vstane, jde dál, zakopne, leží a leží, ale opět vstane, ten v sobě musí mít obrovskou vůli.
Z mého pohledu je potřeba vážit si všech, kteří se o boj s alkoholem snaží.

Já sama každý rok do Bohnické léčebny jezdím. Podívat se, Zvenku. A užívám si to, to mi věřte.
V tomto mi léčba opravdu pomohla.
Alena