Alkoholik

Ivano, že české zdravotnictví stojí za velké hovno! Za tím si stojím a budu stát. Jen pro připomenutí je to rok, co jsem začal mít zdravotní problémy, obrovské bolesti nohou, porucha koordinace, nohy si někdy chodí jak chcou a nejsem schopný udržet balance, každý jeden den mi je zle, únava, bolesti, vyčerpanost. Na pohotovosti mě odbyli s hořčíkem, obvodní na mě kašle, dala mi algifen, zhubl jsem za dva měsíce 9kg a mám žlučník a játra bez alkoholu v takovém stavu, že je nutná operace, kterou mi nikdo neudělá. Každý den jeden den mi je tak zle, že si to neumíš představit, 365 protrápených dní a nocí. Přišel jsem o práci, o byt, bez příjmu. Minulý týden ortoped - hledám příčiny sám, ten jeden a samý doktor, který mi před 4 lety diagnostikoval vychýlení páteře o 25stupňů a vyhrbeni o 15 stupňů mi napsal do zprávy že nevidí žádné známky skoliozy a kyfosy ))). Za rok nemám ani CT, ani MRI ani třeba Crohnovou chorobu a kolono, které máme v rodině, ani lumbální punkci - nerovnováha a bolesti vždy jen pravá strana až na lýtka. Takže mooooc se omlouvám, že napíšu, že zdravotnictví stojí za hovno. Máš pravdu je výborné, když nechají člověka v produktivním věku chcipat doma s algifenem a hořčíkem. A psychiatrie dám ti tisíc a jeden argumentů, ale to je zbytečný. Má úcta.

Eliško tak si veď deník, co-jaké množství všechno a začni snižovat. Já tak začal, když sem se rozhodl nepít, napřed že budu pít kontrolovaně... a to nešlo. Každé ráno sem si poctivě zapisoval, vlasy mi z toho množství hrůzou vstávaly na hlavě, nemoh sem to zastavit. Kolotoč pár let až bác, skončil sem ve špitále a od té doby nepiju.

Jako ohledně zdravotnictví zklidněte emoce lidi, mám na to taky svůj názor a můj otec byl lékař a vím jaký na to měl názor po převratu, ale toto je Eliščino vlákno a její obrovský problém, netahejte to tu, do chatu si pišme co chceme, tady bych to netahal..

Peťo akce-reakce, píšu jen 100% pravdu a zkušenost, ať admin smaže, nevadí mi to. Neházím všechny do jednoho pytle narazil jsem na velmi milou a hodnou zajímající se cévařku, kardiolog, taky super, píšu to jen komplexně. Nebylo to myšleno nenávistně nebo zaujatě. Už mlčím , fajn den přeji.

Zdravím vás všechny, dnes si celý den pročítám vaše příspěvky...(dneska bohužel s kocovinou).. Na toto fórum se chodím dívat už pár let, ale nikdy jsem ničím nepřispěla, možná i proto, že je lepší si nepřiznat, že mám problém. Nejsem asi tak typický pijan - tím typickým se samozřejmě můžete všichni pobavit... ale nepiju např. každý den, ale když se napiju např. jednou do měsíce, tak jedu jak neřízená střela - nic mě nezastaví a absolutně nemám záklopku - prostě nevím, kdy je dost.. Minulý rok jsem vydržela 9 měsíců nepít, prostě jsem se rozhodla a řekla si, stojí mi to za to. Můj tehdejší přítel - skoro abstinent to neměl rád, když jsem pila a vlastně se mu ani nedivím. A od zítra bych v tomto chtěla opět pokračovat - v nepití. Vím, že to půjde. Bohužel teď je těžká situace pro nás pro všechny a každý má.. tak trochu pocuchané nervy. Já se ještě rozešla na začátku roku s přítelem po velmi dlouhém vztahu a musela jsem se odstěhovat zpět k rodičům a všechno se vám zdá na nic, ale ono není.. vždy je ze všeho cesta. Proto jsem se vložila i do tohoto vlákna k Elišce, protože si myslím, že je hrozně potřeba, abyste Eliško, začala bojovat. Věřím, že nám to půjde společně. Jsou tu lidé, kteří to myslí dobře, jsou tu neuvěřitelné a silné příběhy viz paní Ivanka (neskutečně Vás obdivuji - dnes jsem pročetla celé vaše fórum). Věřím, že psaní zde s vámi všemi, bude taková moje malá terapie a že se můžeme všichni vzájemně podpořit. Děkuji za váš čas.

Eliška napsal:
Možná je to z moji strany jenom přenesení zodpovědnosti a starosti na druhé. Jak už jsem tady psala.

Take se domnivam ze je to alespon z casti takto. Ale o to vic nechapu proc, kdyz si toto vsechno velmi dobre uvedomujes, to proste nerozseknes? Nechci vyzvidat ale zijes sama? Pokud zijes napr. s partnerem tak se proste domluvite aby na Tebe pri abstaku dohledl. Sam jsem to takto u jedne kamaradky alkoholicky delal - byt u ni, dohlizet na ni a podle domluvy okamzite jak se objevi jen naznak vypadku motoriky, vedomi nebo halucinace na urovni kdy nebude vedet kdo a kde je a co se deje tak okamzite zachranka. Tehdy to bylo velice neprijemne ale zvladlo se to behem 16ti hodin a 2 tablet Diazepamu. Pod dohledem lekare by to samozrejme bylo lepsi ale to by znamenalo zaznam a dozivotni cejch. Ale i pokud jsi sama tak to lze zvladnout - je nutne mit po ruce pripraveny telefon s predvolenym cislem zachranky, hodi se napr. ten Diazepam a ja pri abstaku trpel takovymi tresavkami ze jsem si nasazoval chranice zubu abych neskoncil na resekci ustni dutiny kdyby to slo blbe. Bylo to priserne (nestezuju si, dostal jsem presne co jsem si zaslouzil) ale podarilo se.

Míšo, vítej mezi námi....když můžem, pomůžem......

Jak je Eli

Ivana napsal:
Míšo, vítej mezi námi....když můžem, pomůžem......


Ivanko, moc děkuji.. Moc mi pomáhá si tu číst vaše příběhy a vidět se v některých z nich.. a samozřejmě se s vámi podělit i o ten můj. Přeji všem krásný start nového týdne. ????

Eliško, ozvi se......

Míšo, jsi tu správně, vítej.
I když oproti nám, kteří jsme pili denně či obden, jsi na tom jistě lépe a pravděpodobně nebudeš mít ten pravý absťák, tak jestli mohu doporučit z vlastní zkušenosti, s alkoholem si vůbec nezahrávej.
On dovede být neskutečně dobrý společník právě když jsi v nějakém citovém propadu, bolesti a nejistotě. Jenže právě v tuto chvíli je člověk neskutečně zranitelný a ztrácí proti alkoholu imunitu. Návyk může přijít během krátké doby (viz já z úplného abstinenta během půl či tři čtvrtě roku do nejprve psychické závislosti a následně fyzické, kdy se to přehouplo nevím, ale šlo to rychle, to vím bezpečně).
Jednoduše (a kdyby mi nebylo trapné dělat teď osvětu všem, které vidím byť jen s plechovkou piva, tak bych to hlásila každému na potkání- ale nedělám to, nechci bejt prudič:-) bych úplně každému člověku řekla: Pryč od toho, může vás to sejmout!
Nepotřebujete to!
Alkohol není žádná životní potřeba, tak proč si ho do života pouštět.
Škoda, že jsem toto nevěděla před necelými 6 lety...
Ale do jisté míry jsem za tu zkušenost i vděčná. Ten boj mi i hodně dal. Člověk, když se sražený na dno, se musí vlastními silami zvednout a to je nepřenosná zkušenost. Bude se hodit...
Ale užívejme hezkého dne a nemysleme na to, co by bylo, kdyby bylo. Hlavně, že máme čistou hlavu:-)