Alkoholik

Tak jen to upřesním: opravdu mi ta doktorka řekla, že deprese nemám, že jsem společenská a živá osoba
že prý ale po zkušenostech píše AD všem pacientům, že prý některým to pomáhá proti bažení

upřímně: na mě ta doktorka zrovna dojem neudělala, byla taková zanedbaná(špína za nehty,urousané vlasy), 3x během našeho rozhovoru vzala svůj soukromý mobilní telefon a taky mi řekla, že "vy nepijete, že byste si tím něco řešila, vy si tak pijete na ten zlatej život a říkáte si že to dělají všichni" , s čímž teda nesouhlasím a vůbec netuším, kde to vzala, protože nic takového jsem jí neříkala:)

zkusím se zeptat ještě i té psycholožky, jsou na jednom pracovišti, ale z té mám lepší pocit, tak třeba mi to vysvětlí...jdu k ní v úterý, tak vám sem potom napíšu, co mi řekla:)

dnes jsem vzala antidepresiva po druhé a žádné vedlejší účinky už jsem neměla, zatím se cítím úplně stejně jako před

Když jsme u těch příčin pití,tak na pivo jsem začal chodit až po dvacátém roce,do té doby to bylo příležitostně.Pil jsem jak každý,záleželo na okolnestech,když jsem musel v práci jezdit autem tak třeba půl roku sem si nečuch.V opačném extrému jsme tam seděli od rána do noci a udržovali se lahvinkou.Asi po deseti letech se to začlo zintenzivňovat a hlavní důvod byl ten,že sem neunes svou složitou životní situaci.Nedokázal jsem se vyrovnat s vážným onemocněním ženy,prostě sem to spláchnul,abych na to nemyslel.A pak po čase takového pití už to znáte,rozsvítilo se mně takové to varovné světlo v hlavě a snažil jsem se z toho dostat.Pořád mně to poráželo,po každém pokusu bylo hůř a hůř,šílené stavy.No a po delší abstinenci se to začlo všecko upravovat nějak samo,jsem takový se vším vyrovnaný a smířený.Všechny ty stavy ustoupily,cítím se dobře,někdy se mně vrací minulost co jsem udělal možná špatně,to já právě nevím,ale nemá smysl se tím trápit.

Vlastně se říká,co tě nezabije,to tě posílí a mé dětství nebylo taky moc radostné a brzy jsem osiřel a možná to mně pak pomohlo.Postupně,taky sem býval takový ten někde v koutě,poprvé jsem poznal psychologa po maturitě na pracáku a to mi-až dnes mně to dochází-pomohl.Už ve škole jsem měl sice takovou tu sílu,když mně něco nešlo tak jsem na tom šíleně makal,ale chyběla mně ta průbojnost a nenechat dřevo na sobě štípat,taková ta asertivita.A v práci jsem to dotáh pak daleko,jenomže co z toho,sice mně to bavilo,ale nenaplňovalo,málo času,plno peněz...Tož asi tak.

Ondro, život Tě dost otřískal, stejně jsi vyhrál, víš totiž, co je pokora, to je ty výhra.Jen vydrž nepít a nezapomínej na to, že chlast je past.

Tak co lidi, jak se daří v abstinenci?
Já zatím měsíc a půl, k psychoterapeutce prý mám chodit jen 1x za 3 týdny, přijde mi, že si tam nějak nemáme ani moc co povídat, ale říkala jsem jí, že stejně mi nejspíš pomáhá to, že vím, že "se léčím", že někam docházím a dělá mi dobře, že jí tam vždy můžu říct, že se daří abstinovat úplně bez problémů. Přijde mi to až takové podezřelé jak mi abstinence nedělá žádné problémy, nemám žádné bažení...je mi jasné, že to někdy přijde, proto se snažím být na to připravená. Do styku s alkoholem nepřijdu vůbec - mám suchou domácnost, nechodím nikam kde se pije...terapeutka mi poradila i přepínat v tv i reklamu na alkohol, nekoukat se ani v obchodě na flašky, prostě ani žádný vizuální kontakt...přijde mi to trochu moc, ale dělám to:))
Momentálně jsem v takovém stadiu, že by mi přišlo takové divné, nepřirozené, kdybych šla a koupila si něco...

Budu vám sem psát, kdybych měla nějaký nový postřeh.

Zvláštní je, že jsem zkoušela přestat 100x a nešlo to. A teď po 101ní se něco přepnulo a ani k tomu nebyl potřeba žádný pád na dno. Raději zůstávám ve střehu.

Co ale můžu říct s jistotou je to, že kdybych neměla suchou domácnost, tak bych na tu láhev třeba v lednici musela pořád myslet, jsem ráda, že i můj partner přestal kvůli mě pít. Je to tak mnohem jednodušší.

a ještě jeden postřeh:

moc mi pomáhá, že mi mé okolí věří, že mě podporují, přítel mi říká, že je na mě pyšný, že jsem dobrá....sestřenice i švagrová mi volají každý týden a taky mi říkají jak jsem skvělá, že mi to tak jde...na mě vždy fungovala ta pozitivní motivace a podpora, jsem jim za to vděčná.

To že jsem abstinující alkoholik neberu jako ostudu, beru to jako to, že jsem opravdový bojovník. Žádné Béčko

Ahoj. My alkoholici jsme odlišní od ostatních pijáků tím, že máme alergii na alkohol. Jejím projevem je zvýšená žádostivost po alkoholu. Tak jako alergikovi na jahody se alergie projevuje kopřivkou nebo průjmem, alkoholikovi se po první skleničce zvýší žádostivost po další skleničce a další ...Je to nemoc našeho těla.
Přijde "flám" a po něm výčitky svědomí,strach z toho co jsem vyváděl,sebelítost,vztek, naplnuje nás pocit viny, jsme neklidní,podráždění,nespokojení, jsme bezmocní a síla vůle přestává stačit. Vše co jsem kdy spáchali kvůli chlastu zapomínáme. To je projev naší duševní nemoci, který končí nebo vlastně pokračuje další první skleničkou a spouští se alergie a naše žádostivost...kolotoč končící pomatením nebo smrtí.
Je jedno jak dlouho nepiju a nebo jak mne ostatní podporují nebo nepodporují, je jedno jestli piju pět nebo dvacet let, je jedno jestli jsem byl zavřený jednou nebo pětkrát, je jedno jestli jsem byl rozvedený jednou nebo pětkrát nebo vůbec, je jedno jestli mám práci nebo ne. Zůstávám alergikem na alkohol bez schopnosti ubránit se první skleničce.
MÁTE TO TAKY???
Anonymní Alkoholici mají jedno řešení, které funguje.
Standa, uzdravený alkoholik s úsměvem...

Staníku, uzdravený alkoholik je holý nesmysl, sorry;)

A nemyslím si, že je jedno, jestli abstinuji.Mě se s abstinencí žije moc dobře a nehodlám na tom nic měnit:)

Standa myslí asi nepijící alkoholik.Jasně, že nemocní budeme do smrti.Nemoc máme stejnou, ale ten, co nepije léta, je sice také ohrožený , ale přeci jen ví víc o abstinenci, jejich výhodách, než nováček, co přestává pít.Malý rozdíl tu je.

Upřímně, lidi jako tady Standa, mě od AA dost odrazují.
Jsem ráda, že mám svou terapeutku a životní styl, který se s alkoholem neslučuje, mám pro co žít. To mi stačí.

Ono něco jako vděčnost určitě u Standy hraje roli, u mně také.Byla jsem na tom moc zle, na AA jsem našla vše, pomohli mně neskutečně, díky nim nepiju, žiju.